Archiv pro den: Duben 2, 2016

Neziskové organizace, Případy multikulturního fanatismu, Výzvy k akci

Člověk v tísni: spolupráce s extremisty, teroristy a obhajoba islámu na prvním místě

Člověk v tísni je organizace, která jen v České republice operuje se stovkami milionů. Byla založena lidmi kolem Václava Havla, což možná trochu nasvědčuje tomu, jakou politiku by mohla vést. Organizace pomáhá napříč světem, například na Ukrajině, v Afghánistánu či v Palestině. Podle zjištění Stop-multikulti však nejedná podle své vlastní deklarace lidských práv a její financování je podle zjištění přinejmenším pochybné. Zjištěna jsou některá fakta dosvědčující, že organizace pomáhá v Palestině i přívržencům hnutí Hamás, které je oficiálně teroristickou organizací. Organizace pak mlčením podporuje radikalizaci islámu ve světě.

V roce 2004 se o stinné stránky Člověka v tísni zajímaly ruské tajné služby. Ve sklepě nemovitosti, kterou měla česká organizace částečně v pronájmu, byly nalezeny zbraně a tajná tiskárna na falešné dokumenty. Zástupci organizace tvrdili, že o žádném sklepě nevěděli. čečenští teroristé se údajně vydávali za splupracovníky Člověka v tísni. V roce 2011 obvinily tuské tajné služby Člověka v tísni z napojení na teroristickou síť al-Kájda.

O organizaci jsou veřejně známá fakta, která však zaslouží odsouzení. V české republice operuje s velkými penězi, podle výroční zprávy za rok 2013 se stav peněžních prostředků organizace ze 165 milionů zvedl přes veškeré náklady na více než 214 milionů Korun. Česká republika za rok 2013 přispěla částkou 139 milionů, EU 203 milionů, místní rozpočty přispěly 4 miliony a ze zahraničních vlád putovalo na konto Člověka v tísni 89 milionů Korun. Je potřeba zdůraznit, že organizace si s penězi nakládá podle svého uvážení, veškeré prostředky má ve své vlastní moci. Jedním ze spolupracovníků Člověka v tísni je například americká nezisková organizace National Endowement for Democracy. O té by bylo potřeba vědět více.

NED je nevládní organizace financovaná vládou USA. Její demokratické cíle souvisely se svrháváním vlád a suverenních států a manipulací voleb. Jak se tento projekt demokracie projevil v praxi? Zmanipulované volby v Nikaragui v roce 1990 či v Mongolsku v roce 1996. V roce 1991 a 1992 NED svrhla vládu v Albánii a v roce 1996 v Bulharsku. Ve válce mezi Íránem a Irákem se organizace podílela na odevzdávání zbraní do Íránu. Navíc je známo, že ve financování tohoto projektu v rámci “Irán-Contra” hrál velkou roli obchod z drogami. NED se nadále podílel na “demokratickém” Arabském jaru, kdy došlo ke svrhnutí několika stabilních totalitních vlád na Blízkém východě. Z Arabského jara si následky nejvíce odnáší Sýrie po vzniku Islámského státu, Irák a ekonomicky zlikvidovaná, do roku 2013 jedna z nejbohatších afrických zemí, Libye. Organizace NED dodávala zbraně opozičním armádám a tím se, mimo likvidace ekonomiky a stability Libye, podílela na vzniku teroristických organizací, například již zmíněného Islámského státu.

Ohledně tzv. Arabského jara je třeba se ještě pozastavit nad přístupem organizace k režimům tamních zemí. Islámský fundamentalismus se jakž takž dokázal držet na uzdě právě díky až diktátorským režimům Syrie nebo Libye. Rozpuštění těchto režimů, které Člověk v tísni velmi tvrdě kritizuje, vedlo k teroru. Z rebelů proti Asadovi jsou islámští extremisté, třetí strana je právě Islámský stát. V Libyi od intervence Západu vraždí Al-Kájda, která tam doposud neměla šanci se prosadit. Nyní má však mezi obyvateli mnoho podporovatelů. Zkrátka takový režim, jako je islám, lze udržet na uzdě jen za cenu represe. V rámci Arabského jara tato represe povolila a spustila řetězec terorismu, který se již třemi většími útoky dotkl Evropy. Terorismus, který vzešel z Arabského jara, členové organizace nekomentují.

O pochybných praktikách NED píšou i velmi multikulturní Britské listy, Czech Free Press a mnohé nezávislé zahraniční servery. Každá organizace by měla mít jasný přehled o tom, s kým spolupracuje. Organizace Člověk v tísni pak nadále spolupracuje také v Palestině. Tam se společně s OSN a financemi od státu, EU a soukromníků podílí na neustálém informačním špinění izraelské strany konfliktu a pomáhá nejen řadovým Palestincům, ale také teroristům z hnutí Hamás. Tvrzení, že Izraelci bombardují školy, jsou veřejné, důvěryhodné informace nejen tajných služeb, ale i předchozích informací médií však tvrdí, že Hamásovci právě odsud operují s raketami směrem na Izrael. Židovský stát tak v zájmu bezpečnosti občanů musí likvidovat původně civilně zaměřené stavby. Zde jsou záběry, jak Hamás odpaluje rakety ze hřbitova či ze střechy školy. Podle Jiřího Doležala z Reflexu pak Hamás zřizuje v takových budovách muniční sklady a vojenská zásobiště. To však ČVT nezajímá, nadále tlačí na Izrael k ukončení vojenského tlaku. Organizace tak aktivně podporuje teroristy z hnutí Hamás.

Člověk v tísni velmi pomáhá znásilněným ženám v islámském světě. Dotovaná evropskými fondy však mlží o původu motivace jak útočníků, tak soudů, které znásilněné ženy ještě odsuzují k trestům smrti za cizoložství. To, že je špatné, že jedním ze základních prvků islámského právního řádu je diskriminace žen (a nejen jich), se od ČVT prostě nedozvíme. Příležitost měla organizace i letos, kdy psala Českému olympijskému výboru na téma místa konání Evropských her v Baku. V dopise ani zmínka o islámu i přes to, že diktatura Ázerbájdžánu s islámem souvisí. Podle všeho zamlčování a nazývání IS “takzvaným”, se lze oprávněně domnívat, že se jedná o účelové mlžení. Dokazuje to i velmi blízká a neprůhledná spolupráce organizace s Čečenci v oblasti, odkud operují protiruští islámští teroristé. Organizace bude podle všeho o islámu mlžit i nadále.

Proč? Multikulturní byznys přilákal i ČVT. Například v rozhovoru pro Lidové noviny uvádí zástupce ČVT, že syrští uprchlíci hledají útočiště v kulturně blízkých, tedy islámských, oblastech. Turecko však tyto uprchlíky vyhání a volá po splnění povinnosti EU je přijímat. Do Evropy tak míří až statisíce uprchlíků a imigrantů ze Sýrie, křesťané se však přes islámské Turecko zatím dostávají jen stěží a organizace na ně kašlou. Podle zjištění Stop-multikulti také ČVT zdůrazňuje název Islámského státu jako “takzvaný”, což je základní filozofie všech multikulturalistů smýšlejících na straně islámu. Podle tvrzení ČVT k italským a řeckým břehům za zhruba tři a půl měsíce roku 2015 dorazilo jen necelých 40 000 imigrantů. V té době již oficiální zdroje uváděly až pětinásobné počty.

V rámci imigrační krize vyzval ředitel organizace českou vládu k přijímání až tisíců uprchlíků (imigrantů) do České republiky. Ve videorozhovoru uvedl, že nepřijímat uprchlíky je ostudou vlády. Je to prý součást českého všeobecného sobectví. Prý jsou s přijetím cizinců spojena i potenciální rizika, ve srovnání se situací na Východě je však prý povinností Západu přijímat imigranty bez ohledu na rizika. “Značnou část muslimských přistěhovalců se podařilo integrovat do západní společnosti,” tvrdí Šimon Pánek. Názor si po zhlédnutí Charlie Hebdo (a následnému mlčení muslimů), po znásilňovací krizi ve Švédsku, případech hormadné pedofílie v Británii, silvestrovskému znásilňování v Německu a tom zatajovaném ve Švédsku, po listopadových útocích v Paříži, po atentátech v Bruselu, velikém podílu vražd ve Španělsku a celkově velké převaze muslimů v Evropských věznicích (v přepočtu na jejich podíl ve společnosti), udělejte sami.

Člověk v tísni rozhodně netrpí nějakou potřebou zachovat bezpečnostní rizika, byť minimální, za hranicí ČR. V roce 2012 se v rámci MEDEVAC dostalo do Česka několik dospělých syrských mužů, především s vážnými a komplikovanými zlomeninami a popáleninami, bez podrobného prozkoumání, zda se nejedná o bojovníky teroristických organizací. V diskusi pod článkem na toto téma na svých stránkách tvrdí, že si “myslí, že dotyční nikde nebojovali a považují je tak za civilisty”. V případě pomoci za miliony i ze státního rozpočtu je takový přístup přinejmenším riskantní.

V roce 2015 Člověk v tísni rozeslal několika politikům dopisy, ve kterých jim bylo oznámeno, že se rozjíždí nový projekt. Ten má nést název Faktus. Cílem projektu je údajně monitoring politiků a v případě použití xenofobních myšlenek zveřejnění a vyvracení na stránkách projektu. Tuto myšlenku Člověk v tísni dle svých inzercí, kde hledá dobrovolníky, hodlá zhmotnit na jaře tohoto roku. Jeden z politiků dopis zveřejnil i se svojí odpovědí, ve které hodnotí větu “v případě, že se takových výroků dopustíte, budeme nuceni je zveřejnit a veřejně vyvracet” jako výhrůžku a zpochybňuje, že by organizace měla “monitoring činnosti politiků jako popis své činnosti”.

Nezisková organizace se také neobává zastávat se levicových extremistů v Česku, když promítání dokumentů v rámci festivalu Jeden svět, které Člověk v tísni pořádá, zavítalo přímo na takzvanou “Kliniku”, a to v době, kdy aktivisté budovu již obývali neoprávněně, jelikož byla naplněna platnost nájemní smlouvy, která nebyla prodloužena. Klinika je známá tím, že v ní probíhalo školení o tom, jak prorazit policejní kordony, v budově se zdržují bezdomovci a s aktivisty jsou přímo spojené osoby například propojené s plánovaným atentátem na vlak či šikanováním Řízkárny.

V rámci projektů Jeden svět pořádá také projekt “Jeden svět ve školách”. Ten však z drtivé většiny spočívá v obraně islámu, v promítání pro-islámských dokumentů, zabarvování života proroka Mohameda na růžovou. Po promítání si navíc vezme slovo česká muslimka Červenková a přednáší o “krásném” islámu. Červenková ve svých statusech uvedla například, že schvaluje kamenování za cizoložství a popravy veřejně se projevujících homosexuálů. V rozhovoru pro iDNES.cz uvedla, že muslim je za vraždu muslima vždy tvrdě trestán, ale již neuvedla, zda je trestán i za vraždu nemuslima.

Letos vydala organizace zprávu, ve které hodnotí každého, kdo kritizuje islám, z toho, že užívá tzv. Hate Speech. Nenávist k islámu je podle zprávy nelegitimní. I ta slušná a věcná. Nesmí se to. Člověk v tísni uvedl například, že 18 z 20 nejoblíbenějších blogerů na iDNES.cz je islamofobních. Kritika jiných náboženských směrů je nejspíše podle organizace v pořádku, jelikož o ní se zpráva nezmiňuje. Jdeme dál. Šimon Pánek přímo kritizoval české politiky, kteří se při návštěvě čínského prezidenta chovali loajálně a kritizoval i obchodní dohody s Čínou, které byly uzavřeny. Že prezident USA jel do Číny osobně a při návštěvě v Británii byla země k prezidentovi komunistické země daleko vstřícnější, už Pánek pomíjí. S Čínou má velkou obchodní dohodu prakticky každá větší země Západu.

Organizace, která kritizuje kdejaký režim, v roce 2014 vyzvala prezidenta Zemana k tomu, aby zrušil pozvání prezidenta Uzbekistánu s tím, že se jedná o velmi represivní a diktátorský režim, který neváhá využít své občany k otrocké práci. O režimu v Saúdské Arábii se Člověk v tísni nikdy takto nevyjádřil. Přitom například právě v Saúdské Arábii se nyní popravuje tak často, že stát loni hledal nové katy. Saúdové jsou třetí na světě v počtu poprav.

Člověk v tísni nepochybně pomáhá po světě a důsledky pomoci jsou na mnoha místech po světě jasně viditelné. Organizace však disponuje ročně s desetimístným peněžním rozpočtem. Bylo by tedy potřeba, když už jako nevládní organizace operuje se vším dle svého uvážení, více dbát na pravdu, opravdu se zabývat prevencí porušování lidských práv v islámském světě a prověřovat si každého spolupracovníka i organizaci tak, aby nedocházelo k jasným porušením jejich vlastní filozofie. Spolupráce s organizacemi (byť pasivní), lidmi, skupinami, zásahy do médií a otevřená demagogie o integraci muslimů do Evropy, jsou jasné znaky špatného vedení politické sféry organizace. Jednotliví pracovníci to mohou myslet dobře, jejich snaha pak ztroskotá na špatných informacích a lžích ze strany vedení.

Toto velké shrnutí, prosíme, sdílejte.

 

Politické strany

Zelená politika islámského půlměsíce – Strana zelených

Strana zelených patřila původně mezi ekologicky zaměřené politické subjekty. Spolupracovala s Green Peace a dalšími spolky, které se zabývaly ekologií. Ta je v nynější politice Zelených již pasé. Strana zelených poslední dva roky cílí více než na ekologii, na islám. A velmi pozitivně.

Poslední větší aktivity jsou podle stránek zelených: rovnoprávnost žen, islám, migrace, státní svátky a svobodný Tibet. Ekologie byla částečně upuštěna a je na vedlejší koleji. Zelená politika míří spíše než na přírodu k islámskému zelenému půlměsíci. Stejný trend totiž zažívají zelení po celé Evropě. Ti švédští zasahují do médií, aby tajila zločiny migrantů, ti němečtí zase kritizují na poklidnými demonstracemi PEGIDY a mlčí nad řáděním extremistů ze skupiny ANTIFA.

Nový předseda Matěj Stropnický je naprostým vzorem klasického “zeleného” politika. V rozhovoru například uvedl, že “není možné, aby 80% Čechů letělo na dovolenou letadlem” a pro své sklony k extremismu jej odmítá i pražská koalice. A, jako ostatní členové současných zelených, hájí islám.

Ten je u Zelených naopak tématem číslo jedna. Za účelem obhajoby islámu neváhá strana užívat nepravdy a lži, a to například tím, že skupinu IVČRN označila názvem Defense League. Strana ve svých zprávách uvádí, že vedení IVČRN vyžaduje a vyzývá občany k násilné aktivitě proti muslimům. Dále pak tvrdí, že urážení islámu není humor, ale provokace za účelem vyvolat agresivní muslimskou reakci.

Šádí Shanáh kriticky komentoval komentáře k islámu od Miloše Zemana a pravidelně hovoří na protiakcích demonstrací proti islámu. Ve svém komentáři k bruselskému masakru například uvedl “kdo vykládá evropskou historii jako střet křesťanství s islámem, se jednoduše mýlí, nebo si na domnělém “odvěkém” civilizačním střetu dělá kariéru.” Dále požadoval, aby muslimové dostali možnost ve školních dějepisných osnovách učit se o tom, jak po druhé světové válce pomohli vybudovat novou Evropu a jak je každý ignoroval a nikdo neintegroval.

Co se týče multikulturalismu, jsou zelení pro represivní opatření proti jeho odpůrcům, chtějí doporučovat výuku multikulturalismu na školách již od první třídy v rámci co největšího počtu předmětů. A také se hodně zaměřují na přehanou a agresivní genderovou politiku, která má zvýhodnit ženy s cílem nakvótovat podíly žen v různých pozicích bez ohledu na schopnosti jiných uchazečů mužského pohlaví.

Případy multikulturního fanatismu

Kdo je skutečně zodpovědný za životy migrantů?

Na koupaliště přijde čtyřčlenná rodina. Máma s tátou a dvě děti. Holčičce je deset let a chlapci jsou čtyři. Chlapeček ještě neumí plavat. Máma s tátou nechají své děti u brouzdaliště s tím, že se holčička postará o bratra, a odejdou pro klobásu a nějaké to pití, zmrzlinu… A než se vrátí, desetiletá dívka svého bratra neuhlídá, neboť s tím nemá zkušenosti, chlapeček uteče do hlubokého bazénu, spadne do vody a topí se. A teď je jedno, jestli se chlapce podařilo zachránit, ale zamyslete se. Kdo je v tuto chvíli odpovědný za to, že se chlapec nyní topí? Zřejmě si odpovíte, že rodiče. A máte pravdu, i podle zákona by jim hrozil trest za nedbalost, kdyby měl chlapec vážné zranění či dokonce následky.

A teď druhý případ. Otec dvou dětí s manželkou utekli z válkou zmítané země do první bezpečné, do Turecka. Žijí tam celá rodina, necítí se bezpečnostně ohroženi, otec si dokonce nachází práci, jeho sestra rodinu finančně podporuje z Kanady. Řekli byste si, že tohle je hotový uprchlický happy end. Jenže otci to nestačí. Ani jedno z jeho dětí neumí plavat a on to ví. Přesto vezme celou rodinu a pokusí se dvakrát přeplavat moře do Evropy. Chtěl kvalitního zubaře. A když se napodruhé děti málem utopily, nestačilo mu to a zkusil to potřetí. Pro jistotu si vzal záchrannou vestu, ale měl jí z celé rodiny jen on. A také jako jediný z celé rodiny přežil. Kdo byl v tomto případě odpovědný za smrt tří členů rodiny? Možná vás hned v mžiku napadne, že otec. Jenže se podle politiků, aktivistů a médií mýlíte. Jste to vy. Jste odpovědní za to, že otec nechal utopit svojí rodinu. Prý nejste ani jeden z vás dostatečně solidární. Zkrátka jste vinni, protože jste asi zrovna byli v práci a neměli jste čas se plavit po Středozemním moři a lovit migranty.

Další případ. Jste imigrant v táboře. Již jste své děti, pokud vůbec s sebou nějaké máte, ohrozili plavbou po moři a teď tu kvůli tomu sedíte v bahně a líhni nemocí, které ty děti opět ohrožují, a čekáte. Najednou přijdou aktivisté a řeknou vám, že existuje cesta přes zavřené hranice. Dají vám letáček s mapkou a vy vidíte, že vede přes řeku. Když k ní dorazíte, zjistíte, že vede přes poměrně divokou řeku a je velmi pravděpodobné, že vezme třeba nepříliš silné a velké děti s sebou a utopí je. Jenže jako imigrant to risknete. V řece u hranic zemřeli tři lidé. U akce bylo cca 30 novinářů a ani jeden z nich se neopovážil pomoct. Kdo je tu odpovědný? Napadnou vás tři možnosti. Aktivisté, kteří tu vlastně převzali roli převaděčů, novináři, kteří mohli pomoct a alespoň se pokusit zabránit úmrtí a nebo konečně samotní dospělí migranti, kteří zodpovídají za své děti… Jenže pravým viníkem jste prý vy! Proč jste tam prý nebyli a nepomáhali migrantům řeku přejít? Proč jste jim rovnou nepostavili most? A hlavně, když se zjistilo, že se hranice dala obejít i bez brodění se přes řeku, média začala o události velmi rychle mlčet.

A teď zkusme ještě jeden případ. Tam smícháme obě varianty do jedné události. Imigranti se svými dětmi opouští první bezpečnou zemi, Turecko, a vydávají se na nebezpečnou cestu, která skončí o několik hranic dál, v oblasti, které se říká Indomeni, kdesi na poli. To pole však někomu patří. Ten někdo je živý právě z plodů toho pole. Jenže imigranti tam se svými rodinami staví stany a dělají, že jim to patří. Policie je chrání. Majitele pole nikdo neposlouchá a tak se rozhodne k radikálnímu protestu. Vezme orací přívěs a traktor a projíždí mezi stany. Jeden poničí, další mine, zkrátka na protest orá své pole tak, jak by to na jaře měl dělat. Policií byl z vlastního pole vykázán. Migranti si stěžují, že je ohrozil na zdraví či životě. A my se ptáme. Kdo je odpovědný? Traktorista, který pomalu a jistě přichází o své pole, které ho třeba i živí, nebo migranti, kteří pole obsadili a předtím i s dětmi absolvovali velmi nebezpečnou cestu i přes to, že již tři státy, které už prošli, byli bezpečné? Média odpovídají: Traktorista. Proč je vinen? Protože se mu hroutí jeho obživa? Protože ze svých daní platí policisty, kteří ho vyhánějí z jeho vlastního pozemku?

Zkusme si vlastně ještě jeden případ. EU organizuje skupinu, o které se tvrdilo, že má migranty lovit přímo z moře a vracet je na pevninu, odkud se snažili plout. Jenže opak je pravdou. Migranti plují dál a lodě je vyzvedávají a rozvezou je rovnou do Evropy. Ignorují se tu vnější hranice tzv. Schengenského prostoru, ignorují se zákony. EU dále tvrdí, že se bude tvrdě bojovat proti převaděčům. Aktivisté, kteří začali používat úplně stejnou rétoriku jako převaděči lákající migranty na nákup “jízdenky do Evropy”, jsou podporování z fondů Norska a EU! A teď ještě perlička. Zatímco USA mají na jižní hranici několikametrový plot obehnaný minovými poli a členy armády, kteří mají povolení zabíjet, americký milionář již tisíce ilegálů vylovil ze Středozemního moře, odvezl je do Evropy a je v médiích za hrdinu. A aby toho nebylo málo, tajné služby již dávno jasně prokázaly, že mezi migranty jsou tisíce stoupenců, příslušníků, spících buněk a příznivců teroristické organizace Islámský stát.

Nakonec by bylo asi dobré upozornit, že první případ rodičů, kteří málem nechali utopit svého synka na koupališti, jsme nepsali podle reálné události. Ostatní události jsou však skutečné. A ještě jednou si to celé shrňme. Kdo je tedy skutečně zodpovědný za všechno, co se nyní děje? My tyto figurky seřadíme podle toho, jaký podíl viny podle nás mají:

4. Imigranti samotní, kteří ignorují veškeré zákony, obcházejí hranice všude možně a ohrožují zdraví svých rodin.

3. Převaděči, kteří prodávají drahé “jízdenky do Evropy” a motivují je lživými tvrzeními o bohatém kontinentu, kde má například migrant dům zdarma a nepracuje.

2. Aktivisté, kteří nyní přebírají roli a rétoriku převaděčů pro evropské území a lživými tvrzeními a radami, jak obejít zákony, motivují migranty k pokračování dál do Evropy za lepším sociálním systémem.

1. Evropská unie, která financuje aktivisty různými granty, která se se podřizuje Turecku, jenž vůbec nebojuje ani proti porušování zákonů migrantů a téměř ani proti převaděčům a která se, prostřednictvím veřejnoprávních médií členských států, snaží vinu svalit na nás, údajně nenávistné a xenofobní občany a na Rusko.

Nemáte sebemenší důvod mít v nitru pocit viny. Fakt, že dosud nebyl v Evropě souzen žádný převaděč ani aktivista, přestože je jasné, že i ti mají na svědomí několik životů minimálně ze zmíněné řeky, kde se utopili dva lidé, je odpovědnost orgánů, které mají kontrolovat dodržování zákonů a které my platíme ze svých občanských daní. Naše odpovědnost je jediná. Volit ty, kteří tuto velmi tragickou šaškárnu zastaví.