ZASTRAŠOVÁNÍ: Organizátor veřejného čtení projevu Samkové čelí výhrůžkám policie i úředníků

Před tureckou ambasádou v Praze na Ořechovce se dnes od 19:00 bude veřejně číst projev právničky Kláry Samkové (ex-BPI), která jej přednesla na besedě Máme se bát islámu? z 18.5. Samková za tento projev čelí vyšetřování policie i kárnému řízení v rámci Advokátní komory, a to na nahlášení jednoho z jejích kolegů Jaroslava Kryma. Organizátor akce Pavel Pešan však od včerejška čelí zastrašování od policie a úředníků. 

“Včera mi kvůli akci volal hodný, dneska zlý,” píše na sociálních sítích Pešan. Při dnešním hovoru jej policista varoval, že čtením projevu právničky se dopouští protiprávního jednání, neboť tento projev je prošetřován. To však odporuje českému zákoníku, jenž v první řadě hovoří o presumpci neviny. Dokud nebude projev pravomocně označen za protiprávní, není protiprávní jej veřejně číst. Policista byl však nekompromisní. “Ještě dodal, že by byl nerad, aby byly problémy při případném zásahu, který by měl zamezit protiprávnímu jednání, tedy myšleno čtení textu,” dodává Pešan.

Nebyl to však jediný hovor, který organizátor absolvoval. Policista, který volal Pešanovi, totiž varoval, že nemá akci nahlášenou na Magistrátu, což Pešan odmítl, neboť akce oznámená je. “Telefon jsem uváděl totiž v ohlášce, kterou on neviděl a myslel, ze jsem to neoznámil na Magistrátu,” tvrdí. Sám neví, kde jinde by na něj kriminalisté vzali mobilní číslo, aby mu mohli zavolat. Dále se podivuje nad tím, že si vyšetřovatel ani nezjistil, zda je akce řádně nahlášená.

O chvíli později však Pešanovi volali přímo z Magistrátu. Kriminalista, který volal chvíli předtím Pešanovi, volal i tam a nahlásil úředníkům, že nemá nahlášení úplně v pořádku. “Bylo vidět, že ho policista školil, prý je možné, že ten projev může být protiprávní a měli bychom si být vědomi trestněprávních důsledků,” informuje Pešan. Dále dodává: “Když jsem mu říkal, že každý bude číst jen úryvek, tak zda seberou jen toho kdo bude zrovna číst ostřejší odstavec, tak prý je to jedno, seberou všechny, protože se dopustíme skupinového protiprávního jednání.”

České úřady a policie tak jednoznačně stojí na straně turecké diktatury, stejně tak jako EU. Je to z jejich vlastní vůle? Na něčí příkaz? Každopádně tohle rozhodně demokracie není. Hromadné zatýkání veřejných čtenářů opravdu může nastat. Policie tomu říká prevence. “Jeden z Klářiných případů seděl tři roky, než se ho povedlo dostat ven,” popisuje českou policejní šikanu jeden z komentujících….

JIŘÍ HANZL: Romea.cz, lidové milice levicového extremismu

Zkopírovali jsme bez vědomí autora text Jiřího Hanzla s cílem co nejvíce rozšířit celou událost kolem jeho osočování z rasismu jen proto, že si dovolil kritizovat zřejmě nedotknutelné HateFree Culture. 

Dne 12.5. 2016 byl zveřejněn na serveru Romea.cz článek „Předseda “romského” spolku podporuje Blok proti islámu“ od levicové novinářky Saši Uhlové. Vzhledem k tomu, že Romea.cz odmítla otisknout vyjádření Jiřího Hanzla k tomuto textu, činím tak nyní. (Mezitím již Parlamentní listy otiskly korespondenci mezi Sašou Uhlovou a mnou)

LAMPA, z. s. (organizace poskytující sociální služby)
Jednoho dne se v jednom z našich center pro děti a mládež znenadání objevila nepozvaná osoba a to novinářka z Deníku referendum a zároveň externí novinářka z Romea.cz s tím, že má za úkol napsat článek o našem spolku. Pořídila několik fotografií a odešla. Nezajímala jí přitom naše práce s dětmi, naše charitativní práce, taneční festivaly, fotbalová liga a ani žádné jiné aktivity. Následně jsem dostal elektronickou poštou několik jejich otázek k zodpovězení a ujištění:„Každopádně vám v textu poskytnu prostor pro vyjádření a nebudu vaše citace nijak deformovat. (…) Text vám pak pošlu, abyste jej viděl před vydáním.“ Zpracoval jsem tedy odpovědi a čekal na to, co se bude dít.

12.5.2016 byl pak zveřejněn článek pod výše uvedeným názvem. Přestože sepsání tohoto článku trvalo autorce celý měsíc, text mi včas neposlala a naopak nechala zveřejnit v rozporu s uzavřenou dohodou. Z mých odpovědí, které byly sepsány na pěti stránkách použila jednu jedinou větu a tu ještě vytrhla z kontextu. Hold, potřebovala jako neormaxistická novinářka příběh o zlém nenávistném xenofobním člověku.

Text je však pro většinu normálně myslících lidí naprosto zmatečný. Člověk, který pracuje již šestým rokem sedm dní v týdnu pro druhé, kteří se ocitli v nouzi nebo jsou nouzí ohroženi a to převážně v romských vyloučených lokalitách je rasista!!!??? Pro každého naprostý nesmysl a protimluv. Ne však pro Sašu Uhlovou dceru ombudsmanky Šabatové a levicového aktivisty a novináře Petra Uhla. Přemýšlel jsem, z čeho asi tak pramení toto rozumu odporující přesvědčení. A jsem přesvědčen, že vím v čem spočívá hlavní problém autorky článku. Ve své osobní korespondenci Saša Uhlová uvádí, že ve vztahu k migrační krizi a aktivizaci nesouhlasných nálad ve společnosti se bojí budoucnosti. Skutečným motivem práce Saši Uhlové je xenofobní strach z neznámého. Autorka ve svém článku obrazně pomateně pobíhá hnána svými vnitřními běsy podél žurnalistické stoky extrémní levice, s cílem ještě více rozdmýchávat nenávist a napětí ve společnosti, aby si obhájila svůj strach. Proto každý, kdo rozporuje a nabourává její způsob myšlení je rasista a xenofob. Toto černobílého pojetí chápání světa je však vskutku chorobné a svědčí o naprosté vnitřní destrukci osobnosti.

Lži a manipulace levicové novinářky
Saša Uhlová se možná považuje za objektivní a kompetentní novinářku. Opak je však pravdou. Ve svém textu lže a manipuluje se čtenáři. Jak to dělá? Vždyť přeci jenom předkládá názory lidí a nechává samotné čtenáře, aby si oni sami udělali svůj názor? Odpovídám: Naprosto jednoduše. Vezme citát jedné strany a k tomu přidá citát ze strany druhé. Tyto slova jsou samozřejmě v rozporu. Problém je však v tom, že jsem předal autorce článku důkazy a odkazy na zdroje. Takže Saše Uhlová například věděla, že nechvalně známý notorický lhář Bronislav Podlaha, Mirosla Králík, Oto Váradi nemluví pravdu, ale ona toto ve svém článku v rozporu s novinářskou etikou neuvedla. Navenek nám ale nadále zůstává patový stav. Co s tím? Aby čtenáře dostala tam, kam chce, učiní následující. Klíč je ve výběru zainteresovných aktérů. Já jsem předal Saše Uhlové seznam 20 institucí, organizací a osob, se kterými máme vynikající pracovní a osobní vztahy. Ona však nenechala promluvit jedinou osobu z tohoto seznamu. Dala prostor jen těm, kteří se hodili do jejího krámu a se kterými ji pojí dlouhodobý osobní a v tomto našem případě tedy profesně nekorektní duální vztah. A negativní obraz o osobě, kterou chci dehonestovat je na světě. Navíc tím, že ve svém článku zmíní i tyto konkrétní přátele pana Jiřího Hanzla a zároveň jim nenechá prostor pro vyjádřní, poškodí , aniž by se mohli bránit, zákonitě i je. Saša Uhlová se však ve svém článku neštítí citovat ani objednavatelku článku a svoji dlouhodobou přítelkyni, proti které byla v loňském roce sepsána petice obyvatel Ralska-Ploužnice pro její rasistické jednání a v současné době jsou řešeny i její dva přestupky ze stejného důvodu. Saša Uhlová navíc na několika místech článku vysloveně lže. Chorobné pokrytectví je v zásadě základní charakteristikou vnitřního světa Saši Uhlové. Všechny výše uvedené citace mých oponentů mohu snadno důkazně vyvrátit.

Čtěte také: Pracuje pro Romy, ale kritizoval HateFree. Nyní je za rasistu

Kam kráčíš Romea?
Romea.cz, která by měla primárně pomáhat Romům, je ve skutečnosti prostřednictvím Saši Uhlové hlásnou troubou extrémní levice, která v rozporu s Listinou základních práv a svobod popírá právo na vyjádření vlastního názoru. Nehodnotí lidi, podle toho jaké mají výsledky ve své práci, ale podle toho jakého jsou politického přesvědčení. A v tom je právě největší a zároveň diskriminační obludnost myšlení Saši Uhlové. Nepředložila jediný skutečný důkaz, že jsem rasista a xenofob. Nevím jak jí její mozkové závity vysvětlily těch 40 převážně romských , ale i neromských i postižených dětí denně v našem centru, kterým se snažíme pomáhat. Ano, Saša Uhlová ač romistka ve skutečnosti Romům škodí, místo toho, aby jim pomáhala.

Existuje reálné nebezpečí a ono se to již děje, že se romská komunita nechá lapit do sítě neomarxistické ideologie a bude levicovou majoritou zneužita ke svým politickým cílům.
Nyní se již vůbec nejedná o romskou komunitu jako takovou. Romea.cz útočí už i na své Romy, kteří nezdílejí neomarxistické myšlenky. Z posledního měsíce jsou napřílad známy nenávistné útoky na pana Lučka ve vztahu k inkluzi či pana Tancoše. Romea.cz se stala „náboženskou“ policií, která hlídá a snaží se s fanatickou vírou a spasitelským syndromem zlikvidovat každého, kdo nesdílí její názory. Charakteriským znakem Romea.cz je pak neskutečná nenávist, která má až znaky posedlosti. Jako největší nebezpečí nevidím pro romskou komunitu v současné době extrémní pravici, ale neomarxistickou ideologii hlásanou přímo romskými aktivisty. Mezi ně patří například i paní Emile Horáčková, která dlouhodobě útočí na mě, moji manželku i naše zaměstnance. Obyvatelé Ploužnice však již sami sestavili a podepsali petici následujícího znění:
„My, níže podepsaní, podáváme tuto PETICI!
Nesouhlasíme a nepřejeme si, aby paní Emilie HORÁČKOVÁ, romská aktivistka, kdekoliv vystupovala a hovořila jménem občanů Ralska – Ploužnice. Svým dosavadním jednáním působila rozkol a rozmíšky mezi romskými a neromskými občany na sídlišti Ralsko-Ploužnice. Toto jednání stupňuje zejména v poslední době, kdy došlo ke změnám ve vedení města, se kterými se ona osobně nedokáže vyrovnat, neboť přichází částečně o své dosavadní zvýhodňování. Obchází proto s různými podpisovými listinami, žádajícími návrat původního vedení a pomocí vyhrožování různými tzv. postihy (vystěhování z bytu atd.), působí zejména na ty romské občany, kteří je odmítají podepsat. Jedná se o člověka bez morálních zásad, využívající vše jen pro svůj osobní prospěch, svoje prosazování a zviditelňování. Svými aktivitami přitom překračuje etický kodex pracovníka v sociálních službách, kterým je vázána.
Přestože je sídliště Ralsko-Ploužnice z velké části osídleno romskými občany, chceme žít v klidu společně bez rasové nadřazenosti té či oné skupiny obyvatel. Paní Horáčková však usiluje přímo o opak. Proto podepisujeme tuto petici a žádáme, aby naším jménem nikde nevystupovala a její názory nebyly prezentovány jako názory naše. Paní Horáčková není naší mluvčí a touto peticí se i distancujeme od jejích aktivit.“
Hlavním problém této osoby je jednoduchá skutečnost. Našich veřejných akcí se zúčastňuje 300 Romů a jejích 3 neomarxisté.

Romea.cz jako policie a soudce
Romea.cz se dokonce domohla na Úřadu vlády toho, že organizace, které jsem předsedou, bude v červnu zkoumána na úrovní vládní Agentury pro sociální začleňování, jestli máme jak napsala jedna paní v komentáři „správně nalepené známky ROH.“ Toto už však podle mého mínění skutečně vykazuje znaky počátku rodícího se nového totalitního systému, ve kterém se Romea.cz samozvaně pasovala nejenom do role policie ale i soudce. A není sama. Jiná neomarxistická NNO, která veřejně podporuje extrémí levici, napsala stížnost našemu starostovi a odmítla s námi spolupracovat. Jiní levicoví aktivisté nás blokují. A nejznámější asi je nenávist vzbuzující je HATE FREE Culture. O jejímž významu už pochybuje málokdo. Ideologické přesvědčení je pro tyto neziskovky a aktivisty důležitější než samotná pomoc druhému člověku. Takové neziskovky nemají právo existovat, protože popírají své určení. Naštěstí obyčejní Romové, se kterými jsme denně ve styku, Romea.cz nesledují. A tak zůstává pro romskou komunitu určitá míra naděje.

Jsem a nebo nejsem členem BPI?
Na profesně diletantskou novinářskou práci Saši Uhlové ukazueje i ta skutečnost, že ve svém textu nedokázala objasnit ani základní ideu článku a to jestli jsem a nebo nejsem členem BPI. V článku jsou zmiňovány čtyři možnosti. Učiním to tedy za ní. Nejsem členem BPI a ani jsem nikdy nebyl a ani o tom v současné době neuvažuji. Nikdy v minulosti jsem ani nebyl členem žádné politické strany ani hnutí. Cítím však občanskou povinnost bojovat proti nenávisti kolem sebe. Tedy především proti nenávisti a rasismu, které vychází z levého spektra společnosti a to z toho důvodu, že s touto nenávistí a rasismem mám bohaté osobní negativní zkušenosti. Jsem také přesvědčen o tom, že ten kdo obhajuje islám obhajuje ideologii, která je horší než nacismus. Stačí si otevřít publikaci Právo Šaría pro nemuslimy, stranu 6 a 7, kde je seznam porušovaných základních práv a svobod v rámci islámu.

Věřím, že BPI je ve své podstatě proromské a ne protiromské jak tvrdí Romea.cz a ostatní neomarxisté. Jsem o tom přesvědčen mimo jiné i proto, že současná Evropa, proti které se BPI vymezuje, spěje k popření historie, vědomí a hranic jednotlivých národů a etnik. Jsem pro multirasovou společnost, kde vedle sebe žijí Češi, Ukrajinci, Romové, Vietnamci, lidé z Afriky…., ale kteří uznávají jednu společnou kulturní historii i se svými jednotlivými specifiky. Jsem proti utopistickému multikulturismu. Jsem proti vytvoření nového evropského člověka žíjícího v jednom společném evropském státě. Předpokladem vzniku tohoto státu je pak právě masivní imigrace a dále pak rozbití tradiční rodiny.

Nebojím se islámu, ale mám obavy ze ztráty svobody slova a následně všech svobod. Jsem proti pedofilii, polygamii, znásilňování, vraždění, otroctví, zoofilii … toto vše přináší islám, podporovaný EU, českou vládou a neomarxisty spolu s levicovými extrémisty v rozporu s Listinou základních práv a svobod. JSEM RASISTA A XENOFOB ? NE, JSEM ALEŠ.

A děkuji všem za blahopřání k svátku.

Styděl jsem za to, že tu pracuji. Adam Komers po 25 letech opustil řady České televize

Postavil se vedení ČT již jednou, v případě Jany Bobošíkové. Nyní však tiše odchází. Morálka v televizi již byla neúnosná. “Stydím se za to, že tu pracuji,” tvrdí Adam Komers. V televizi strávil čtvrt století. Nyní má pocit, že se prostředí vrací do normalizačního období. Ředitel a potažmo vedení veřejnoprávní České televize nutí reportéry dokonce k soft verzi autocenzury.

Po redaktorech ČT se totiž poslední dobou požaduje jediné, a to je 100% poslušnost. Na rozloučenou se svým zaměstnavatelem na sklonku letošního dubna na svém facebooku Komers napsal: “Upřímně přeju České televizi, všem jejím zaměstnancům i věrným divákům, aby současné pseudomanažerské období přežili. Lehké to nebude, ale mně už pro boj s větrnými mlýny nějak došly síly.”

V rozhovoru pro Mediahub.cz Komers uvádí:“velmi si vážím svobody a v ČT jsem si připadal čím dál více nesvobodný.” Komers dokonce změnil i profesi. Restart nyní prožívá ve vlastní vinárně v pražské Myslíkově ulici. Tam si prý s lidmi často o ČT povídá. Tvrdí, že prostředí na Kavčích horách odpovídá akváriu, ve kterém si můžete spokojeně plavat, a níž byste přišli do kontaktu s okolním světem. “A to bylo v poslední době dost depresivní, protože jsem měl kolem sebe jenom naštvané a frustrované lidi,” říká.

Problém v sídle veřejnoprávního média tkví nejen ve vedení. To vymyslelo mnoho překážek k tomu, aby reportér mohl pracovat. “Na všechno je potřeba tisíc razítek, nikdo na sebe nechce brát odpovědnost,” shrnuje Komers. Odmítá, aby na něj na kanálu ČT1 vybaflo televarieté, zatímco na druhém kanále běžely staré, mnohdy neplatné cestopisy. “To se pak za tu instituci, ve které pracujete, začnete strašně stydět,” doslova říká.

ČT též čelí kritice kvůli zakázkám u vybraných firem a pochybnému oceňování těchto zakázek. Komers v rozhovoru jasně říká: “Kdo se proti něčemu takovému ozve, s tím se nekompromisně zatočí.” Pracovníci ČT se tak naučili o této situaci mlčet. Jak v rozhovoru, tak na svém facebooku také dává najevo svůj vztek z toho, že Senát odmítl, aby byla Česká televize pod dohledem Nejvyššího kontrolního úřadu. “vedení ČT vám řekne, že probíhají audity a že to Rada ČT kontroluje, ale to je naprosto směšný argument,” říká Komers. “Rada ČT už několikrát prokázala, že funguje spíš jako osobní ochranka generálního ředitele než kontrolní orgán,” dodává.

Poprvé začal přemýšlet o odchodu ze svého zaměstnání poté, co na Radu ČT podal stížnost ohledně některých věcí ve zpravodajství, které by tam neměly být. Loajalita k vedení je pro redaktora ČT alfou a omegou. Jakmile by totiž dal najevo jakýkoliv opačný názor, byl z něj podle Adama Komerse “hlavní nepřítel lidu.” Ve chvíli, kdy Rada stížnost smetla ze stolu, doslova řekl: “Najednou jsem si připadal jako bych se ocitl v laboratoři pro výzkum totalitních režimů.” Ostatní redaktoři, kteří tvoří mladý a nezkušený kolektiv plný lidí ochotných k autocenzuře, jej obratem zavrhl. “Začnou vás skandalizovat jako nepřítele ČT24 a zjistíte, že jsou najednou lidé, kteří se s vámi bojí potkávat a mluvit,” říká Komers.