Seznam zatčených teroristů v EU: Ti pravicoví škodí nejméně

České ministerstvo vnitra každoročně vydává zprávu, ve které velmi hlasitě zmiňuje nebezpečí pravicového extremismu, přičemž ten levicový nemá zdaleka tolik místa. V takových zprávách by se levicoví extremisté měli zmínit důrazněji. Napovídá to zpráva Europolu o zatčených teroristech za loňský rok. Nejvyšší počet zatčených samozřejmě zastávají islámští džihádisté.

Ve Francii těchto džihádistů zadrželi 377, dalších 44 separatistů. Levicový extremismus má žně ve Španělsku. Po 75 zatčených muslimských teroristech a stejném počtu zatčených separatistů, policie v zemi pozatýkala 34 levicových extremistů, převážně členů tamní frakce Antify.

Na třetím místě v počtu zadržených džihádistů figuruje Belgie. Velice překvapivě téměř na chvostu se nachází se třemi zatčenými džihádisty Švédsko. To má totiž jeden z nejvyšších počtů aktivních členů, kteří ze země odcestovali vraždit za Islámský stát. Stejně tak má vysoký počet džihádistů na počet obyvatel. Vláda přesto řeší pravicový extremismus, který však nevyprodukoval ani jednoho prokázaného teroristu.

V České republice byl zatčen jeden prokázaný džihádista a čtyři levicově extremističtí teroristé. V tomto případě se jedná o plánu útoku na vlak. Ten naplánovala Síť revolučních buněk, pod kterou spadá například iniciativa Ne rasismu, Socialistická solidarita a také Antifa. Členové Sítě revolučních buněk rovněž operují z takzvané Kliniky na pražském Žižkově, odkud plánují prorážení policejních kordonů.

Celkový počet teroristů podle jejich zaměření v EU za loňský rok je následující. Džihádisté 687, separatisté 168, nespecifikovaní teroristé 144 (nejvíce takových je ve Velké Británii, 134, jelikož nerozlišují), levicoví extremisté 67 a pozor, těch velmi nebezpečných a hnědnoucích pravicových extremistů bylo v EU zatčeno rovných 11, a to i přes to, že se média a politické elity snaží na tuto skupinu co nejvíce upozorňovat.

V Evropě dramaticky vzrostl počet obětí terorismu

Počet obětí terorismu v loňském roce stoupl z předloňských pěti na 151. Drtivou většinu těchto obětí má na svědomí terorismus islámský. Během dvou útoků v Paříži zahynulo 147 z nich. Za letošek má terorismus na svědomí již téměř 100 lidských životů a 400 zraněných.

 

Po útoku nožem ve Francii bojuje o život 8-letá dívka. Oběti byly spoře oblečené

45-letá maminka a tři dcery ve věku 8, 12 a 14 let byly při své snídani pobodány v Hautes-Alpes nedaleko Montpellieru v jižní Francii. Pachatelem je 37-letý muž původem z Maroka, který byl zatčen chvíli po činu. Po napadení bojuje nejmladší dívka o život. Motivem má být údajně necudné oblečení.

Rodina trávila dovolenou v Garda-Colombe, což je prázdninové letovisko v jižní Francii nedaleko města Montpellier. Zatčený 37-letý
“marocký Francouz” podle místních médií obvinil matku a její čtyři dcery z příliš sporého oblečení a následně je všechny pobodal. Nejmladší napadená, osmiletá dívka, nyní bojuje v nemocnici o život.

Událost se odehrála kolem desáté hodiny dopolední místního času, tedy zhruba v 11 hodiny středoevropského času. Podle zdrojů byla dívenka převezena rychlou záchrannou službou do nemocnice s probodnutou plící. Událost se odehrála zhruba tři sta kilometrů od Nice, kde minulý týden muslimský extremista povraždil 84 lidí nákladním vozem.

Útok bodnou či sečnou zbraní má za sebou i Německo. Včera večer tam ve vlaku řádil 17-letý afghánský uprchlík a těžce zranil 4 lidi. Útočník, který dnes pobodal čtyři ženy, podle místních zdrojů provolával, že žena a dívky byly příliš spoře oblečené. Sám byl v oblasti na dovolené se svojí rodinou. Maroko, země původu muže, z více než 99% obývají muslimové.

Zdroj: Mirror

 


 
	

ODS je v jedné mezinárodní frakci s Erdoganovou APK. Vede jí Jan Zahradil

Jan Zahradil velmi ostře kritizuje slova lidí, kteří kritizují Erdogana za reakci na nepovedený puč armády proti jeho vládě a také se na sociálních sítích vysmívá lidem, kteří se domnívají, že puč byl Erdoganem přímo veden. A není to náhoda. Sám je totiž prezidentem AECR  Asociace evropských konzervativců a reformátorů.

Asociace napříč Evropou spojuje různé politické strany a hnutí. Pro nás nejbližší člen této mezinárodní frakce je ODS, z Británie podporu hlásí Konzervativci. No a z Turecka se k členství hlásí APK – strana diktátora Erdogana. Není to zvláštní? A co víc, Jan Zahradil z ODS tu má hlavní roli – je prezidentem asociace.

Víte například, že jako člen ODS je v diskusi schopný s Machem se shodnout na názorech proti jednotné měně eura, aby po několika týdnech hlásal v jiné diskusi o dokonalé EU? Navíc je známo, že Zahradil je velkým zastáncem členství Turecka v Evropské unii. Není to od pravicového politika partaje, která tyto názory navenek vůbec nemá, zvláštní? Není. Jan Zahradil je v mezinárodním měřítku jeden z nejlepších českých politických hadů.

Jako poslanec Evropského parlamentu se za peníze z EU vydal se svými dětmi (včetně těch z prvního manželství) do Itálie. Shodou okolností to bylo loni o prázdninách. Odtud napsal reportáž o tom, jak afričtí migranti neumí dodržovat základní hygienické zvyky. O rok později pak se svými dětmi vyráží do Calais, aby z bezpečného hotelu sledoval situaci v tamním táboře. Opět tedy v létě, opět z peněz EU a opět se všemi svými dětmi, aby pak z místa napsal report, který neobsahuje ani jeden skutečný do diskuse či statistiky použitelný poznatek.

A najednou obrátí. V hlasování o povinných kvótách se zdržel a naopak, aby toho nebylo málo, při hlasování o uznání Palestiny hlasoval dokonce pro. V Evropském parlamentu zastával role spíše v oblastech, kam se obsazují multikulturně smýšlející lidé. Byl členem výboru pro mezinárodní obchod, rozvojovou politiku a lidská práva. Dlouhodobě pracuje ve spolčeném parlamentním výboru EU – Turecko. A ještě v červnu 2016 straší Ruskem v článku, kde se zastává umístění radarů na území ČR.

Čtěte také: Turecko: Puč nebo scénka pro Západ? Je to dar od boha, řekl Erdogan

Zvažte tedy, zda věřit všemu, co pan Zahradil píše. Blíže zkoumejte politiky okolo něj i celé ODS. Přejeme dobré rozhodování v jakýchkoliv volbách v ČR. Budoucnost je zatím pořád v našich rukou.

Turecko: Puč nebo scénka pro Západ? Je to dar od boha, řekl Erdogan

Začal stejně rychle jako skončil. Puč, pokus o vojenský převrat, jak mu říkají média, měl za cíl údajně svrhnout současného prezidenta Erdogana. Útok na diktátora však selhal a po událostech, které nastaly a nyní nastávají zůstává mnoho velkých otázek a záhad. Je také divné, jak dvojím metrem měří evropská média a politici.

O puči jsme se dozvěděli v noci z pátku na sobotu 16.7.2016. Armáda obsadila mosty, které kartograficky oddělují evropskou část Istanbulu od asijské. Začala přestřelka mezi armádou opozice a vládními jednotkami. Ty však byly ve velkém oslabení. Stalo se totiž něco zvláštního. Prezident, ačkoli všechny indicie říkají, že armáda měla reálnou šanci, nebyl zadržen a ani neposlal proti armádě všechny dispoziční síly. Naopak. Proti vojákům povstali civilisté.

Podle některých svědků Erdogan přímo svolal civilisty z řad svých příznivců, aby neozbrojení naskákali na techniku armády a tím puč překazili. Vojáci pak nestříleli do lidí a ti je přetlačili vysokým počtem. Následně začal lynč. Vojáci byli biti, bičováni, několika z nich byla údajně i uříznuta hlava. Rychlost legislativních operací je neskutečná. Ihned po ukončení bojů nastaly v ulicích mohutné oslavy. Tisíce lidí oslavily ubránění Erdogana. Nebylo však všechno trochu jinak? Už jen to, že Kiska ze Slovenska nebo premiér Řecka označili režim v Turecku za demokratický, je přinejmenším divné. A při oslavách byl všude kolem vidět znak R4BIA – symbolu Muslimského bratrstva.

R4BIA

Erdogan z puče obvinil islámského duchovního Fethullaha Gülena, který žije v USA. Sám však pokus armády kritizoval. Hlavním důvodem může být to, že je největším a nejhlasitějším odpůrcem a kritikem Erdoganova režimu. V Turecku se pravidelně zatýkají novináři, kteří hlásají proti němu, je likvidována politická konkurence, fanatičtí příznivci opozičním vyhrožují. Lidé, kteří si v Turecku myslí, že puč byla zinscenovaná hra, kterou si Erdogan naplánoval k upevnění moci, nejsou slyšet, protože se bojí. V ulicích tak byli jen příznivci diktátora, protože ostatním by hrozilo vězení či lynčování.

I česká média nezajímá, že Erdoganův režim, který si zakládá na konzervativních islámských předpokladech, například tvrdě potlačuje LGBT komunitu. Divíme se tedy, že Antifa má odvahu zaútočit na web političky z ČSSD, ale na web vládních médií, která oběti orlandské střelby označila za zvrhlíky, si nedovolí. Podvolenost islámským režimům a tolerance jejich nesnášenlivostí je již tradicí. Lze to také odvodit z reakce médií. Zatímco na Ukrajině byl převrat proti prezidentovi, který šel na ruku Rusku, naprosto v pořádku, pokus o převrat v zemi, kde islámskou rukou vládne muž, jenž se stará o vraždění Kurdů a podporu Islámského státu, je zlý, je proti demokracii a je dobře, že si Erdogan svojí demokracii obhájil.

4 prsty, symbol džihádu a Muslimského bratrstva

Následující kroky byly rychlé. Během 36 hodin skončily tři tisíce soudců, šest tisíc policistů a byly zatčeny na 4 000 vojáků. Erdogan teď má na všechno právo veta a vysvětlení pro západní politiky. “Byl zapojen do puče,” řekne, média mu půjdou na ruku, politici na Západě jej vychválí a on si popraví, koho jen bude chtít. Jeho moc je nyní upevněná na beton. Sám prohlásil, že “tento pokus o puč byl darem od Boha.” To mluví za vše. Je to vše pro něj. Lidé, kteří v ulicích vztyčují čtyři prsty, také skandují heslo “trest smrti!” To teď může nastat. A nejspíše také nastane. Kdo bude odvážný a zkritizuje režim, či vydá nějaké svědectví, půjde mu o život. A západní země jej navíc v klidu vydají, kdyby dotyčný náhodou utekl z Turecka.

Vzhledem k tomu, že vyřazení tří tisíc soudců znamená zhroucení justice v Turecku, se země může vrátit někam k roku 1915 – k roku, kdy začala genocida křesťanských Arménů, zkrátka ke středověku. Islámští duchovní mohou převzít roli soudců a vše řešit právem šáría. Odpůrci Erdogana tak budou moct být souzeni jako pochybovači o jeho režimu, tedy jako pochybovači o celé islámské doktríně a za to je podle pravidel muslimů trest smrti. Pokud zkrátka nedojde k hromadným popravám, bude to zázrak. Do několika měsíců k nim dojde. A budete koukat, jak budou západní média souhlasit a politici tleskat. Když to srovnáte s Egyptem, budete se divit, jak opačný přístup budou tito lidé mít.

Pak se není čemu divit, že sílí hlasy, které pokus o puč, který neměl plán B, měl špatné načasování a armáda promarnila šanci zadržet přímo Erdogana, označují za hru. Za hru, jejíž scénář napsal přímo diktátor Erdogan. Pro něj je to totiž skutečně “dar od Boha.” Je to šance, jak z Turecka udělat režim podobný saúdsko-arabskému. Ty hlasy však budou velmi rychle utlačeny. Média, která nebudou s diktátorem souhlasit, budou zkrátka zlikvidována – Erdogan směrem na Západ řekne, že spolupracovaly s pučisty a Západ odpustí. Vzhledem k tomu, že Turecko je pro nás nechvalnou zásobárnou ilegálních migrantů, můžeme si být jistí, že “Paříž”, “Charlie”, “Brusel” a “Nice” se budou opakovat. A zvláště, pokud i přes to, co se v zemi děje, bude Turkům odebrána vízová povinnost…