Archiv pro měsíc: Září 2016

Politické strany

Body sbírají v Tibetu, islám tolerují. Zbraně vám však TOP09 nejspíše nesebere

Pamatujeme si to všichni. Jindy neviditelný Miroslav Kalousek hlasitě a nadšeně křičí na dav lidí, kteří pochodují při pražské návštěvě čínské vrchnosti za svobodu Tibetu, země, kterou Čína okupuje. Je to také on, kdo s vlajkou Tibetu šel na hrad a kdo podporoval její vyvěšení všude, kde se dalo. Není to zrovna něco, co bychom mu mohli vyčítat, je to jeho svobodný projev. Je to zároveň součást kampaně, kterou poslouchalo nejvíce lidí. Na TOP09, parlamentní stranu, která v roce 2013 porazila i ODS, poměrně slabé.

A my víme, čím to bude. Tak například Karel Schwarzenberg, který v Praze vyhrál druhé kolo prezidentské volby, ale jinak prohrál se Zemanem, je blízkým přítelem teokratického islamistického režimu v Saúdské Arábii. Na člověka, který vynáší velmi tvrdou kritiku na Rusko a Čínu, je to věc, která si protiřečí. Hlavní tvář TOP09 si dokonce protiřečí v otázce Číny, když strana vydala prohlášení, ve kterém uznává jednotu Číny, v roce 2012.

Pojďme k jejich programu z roku 2013 (novější nemají). TOP09 je velký zastánce církevních restitucí a neomezené náboženské svobody. A také jsou velkými zastánci EU. “Dodržování závazků, které pro nás plynou ze členství v EU i ze členství v NATO pokládáme za samozřejmost, která garantuje především naši prosperitu a bezpečí.” V závěru sekce o bezpečnosti a potlačování zločinnosti strana píše: Budeme důsledně vystupovat proti všem formám extremismu a nesnášenlivosti, které se v naší společnosti projevují.

Program je silně pro Brusel a proti tzv. diskriminaci. Mnohým z nás by to mělo vadit, jelikož v programu TOP09 není ani jedno jediné kritické slovo k Saúdské Arábii, Rusku je v sekci zahraniční politiky věnován skoro jeden celý odstavec. Pak jsou též důležitá prohlášení ohledně zbraní. TOP09 je strana v tomto tématu velmi rozpolcená. Na jejich internetových stránkách jednotliví členové mezi sebou argumentují, proč omezovat legální držení zbraní, či proč to neomezovat.

Hlavní slovo má sněmovna. TOP09 se proti zákonu o omezení zbraní velmi ostře ohradila a hlasovala proti. Miroslav Kalousek již od masakru v Uherském Brodě, při kterém zahynulo 9 lidí včetně střelce, neustále opakuje záporný postoj k omezování zákona o zbraních. Podle expertů máme jeden z nejvyspělejších systému legálního ozbrojování, který by měl okopírovat celý Západ. To je však jediné pozitivum, které můžeme TOP09 přičíst a není jen někde sepsané v programu, který málo kdo čte, ale jedná se o dlouhodobá prohlášení a hlasování.

Kdyby byla TOP09 u kormidla, kritiku islámu by slyšela nerada. Saúdská Arábie je spojenec i přes to, že je to systém, který demokracii neviděl ani z vlaku. To sice strana nepopírá, ale zároveň to nezdůrazňuje. Daleko více než dekapitace žen za špatný oděv a ilegalizace veřejného projevu čehokoliv neislámského straně vadí roztahovačnost Ruska a krutá okupace Tibetu. A to už je poměrně uhraná písnička.

Politické strany

Svobodní nemají rádi EU, politickou korektnost, ani islám. Ten však pro ně není hlavní téma

Velké srovnání: Svobodní, dříve Strana svobodných občanů, zahájili v roce 2013 petici za referendum o vystoupení České republiky z Evropské unie. Za zhruba rok a půl nasbírala tato petice přes 8 000 podpisů. V roce 2015 začal Blok proti islámu a Islám v ČR nechceme se sbírkou podpisů pod petici za odmítnutí povinných kvót na migranty. Za 3 měsíce získala 250 000 podpisů. Zkrátka bylo vidět, že BPI a IVČRN má více aktivních členů, kteří pomáhali s šířením petice a zároveň islám a EU byla ještě tehdy dvě odlišná témata.

Lidé, kteří odmítali přijmout migranty a islámu odmítali odsouhlasit práva náboženské organizace, se nemohli shodnout, zda bude dobré zůstat v EU. Po brexitu a mediální kampani kolem něj se však mnoho lidí převrátilo na stranu příznivců takzvaného czexitu. Nyní se v otázce zbytečnosti a fanatismu vedení EU mnohem více lidí shodne. Všichni se shodnou, že všechny tyhle exity nikdy nebudou procházkou růžovým sadem, ale EU představuje superstát, který ničí suverenitu členských států. Peticí za vystoupení ČR z EU tak vzniklo více.

Pamatujme si však, že Svobodní byli ti, kteří tvrdili, že bez členství v EU se budeme ve výsledku mít lépe, jako první – přesněji, jako první založili tištěnou petici na toto téma. Téma islámu a multikulturalismu mezi Svobodnými je však zdánlivě trochu složitější. Tak například Petr Hampl, známý sociolog, opustil Svobodné poté, co se do jejich vedení dostal Petr Mach, europoslanec a člověk, který je v otázce islámu spíše zdrženlivý. Bylo to i velké téma při volbě do čela Svobodných.

Kandidáti v internetové volbě byli čtyři a Petr Hampl s Machem mluvili poměrně často o islámu – Hampl tohoto tématu užíval častěji, jelikož v současné době považuje islamizaci za nejvážnější hrozbu pro západní společnost a pro Českou republiku, která zatím nebyla zasažena, se jedná o hrozbu velké změny směrem k zemím, kde jsou velké problémy s touto kulturou. Petr Mach však všechny kandidáty drtivě porazil. Získal 66% hlasů, zatímco druhý umístěný Roman Kříž dostal 16%. Petr Hampl odcházel ze Svobodných po porážce s 13 procenty.

Svobodní na svém webu pro pořádek prezentují jejich oficiální Postoji k islámu. Tam tvrdí, že islám je sice součást náboženské svobody a soukromá věc, ale prosazují možnost diskriminace vnějších projevů náboženské příslušnosti v soukromém sektoru (což například znamená, že Svobodní by schvalovali, kdyby hostinský požadoval po muslimce, aby si v jeho podniku sundala hidžáb pod podmínkou vykázání, případ muslimek, které odešly ze zdravotní školy by Svobodní nejspíše smetli ze stolu). Což je správný postoj.

Petr Mach sice velmi hlasitě vystupuje PROTI kvótám na migranty a pro uzavření hranic, velmi často zmiňuje islamismus jako nebezpečí. U islámu jako takového je však zdrženlivější. Hampl totiž svojí kandidaturu do vedení Svobodných postavil na následném propojení strany s tehdejším Blokem proti islámu. Petr Mach kontroval, že řeči Hampla o zničení strany, pokud více nepřebere islám do svého programu, naznačují, že chce Hampl těžit z jediného tématu a srovnal jej s Konvičkou a Adamem B. Bartošem. Islamofobii v programu Sovodných odmítá.

Pokud však Svobodní zůstanou u toho, co mají nyní napsáno a nepřepíší to, téma islámu je u nich stále otevřené. Petr Mach je velmi hlasitě proti zákazům kritiky náboženství, je pro uzavření hranic, ostře a často přímo v Bruselu EU kritizuje, připomíná její chyby a selhání a dělá to tak v europarlamentu velmi často a velmi dlouho. Populismus v tom nebude. Je to již nechuť sledovat a poslouchat prázdné a nic neříkající řeči, které v EU probíhají. Korektnost je jazykem nepřátel Petra Macha.

Budete-li volit Svobodné, přispějete tím do boje proti EU, proti politické korektnosti a za svobodu kritizovat islám, která v EU poslední dobou upadá. Svobodní rozhodně islám nepodporují, ale nepovažují jej za největší hrozbu ani za téma, které by mělo být tím hlavním v programu jakékoliv strany.

 

Případy multikulturního fanatismu

Komu patří Gaza?

Pásmo Gazy patří Palestincům, jimž bylo území doslova ukradeno izraelskými okupanty. Toto zaznívá od multikulturalistů celkem běžně a je to bič EU, kterým tlačí na Izrael, aby uvolnil území právě Palestincům. Ti, přestože nemají vyhlášený samostatný stát, mají například v České republice vlastní ambasádu, kde dokonce v roce 2014 explodovala nálož a zabila diplomata.

V jednom tito zastánci Palestiny mají pravdu. Izrael byl tím, kdo podnikl první krok k započetí takzvané Šestidenní války, již třetí arabsko-izraelské války. Proti 264 000 vojákům z Izraele, z nichž 50 000 byli vojáci pravidelné armády, stála třísettisícová armáda z Egypta, Sýrie, Jordánska a Saúdské Arábie. Krom toho měli Arabové výraznou přesilo ve vzduchu, 812 versus 197 izraelských letounů.

Válka trvala 6 dní, začala 5. června 1967 a skončila 10. Arabové utrpěli drtivou porážku, opět. Izraelci úspěšně obsadili pásmo Gazy. S ní židovský stát obsadil Sinaj, východ Jeruzaléma, Golanské výšiny a západní břeh řeky Jordán. To důležité vám však takový průměrný zastánce Palestiny neřekne. Izrael zahájil konflikt útokem na egyptské letecké základny, protože se obával o bezpečnost svých občanů.

Mezi válkami totiž pravidelně hrozili především Arabské státy a agresivními způsoby, které mnohdy končily smrtí izraelských civilistů, provokovaly další a další konflikty s židovským státem. A právě obsazení Golanských výšin bylo jednou z možností, jak část agresivních výpadů muslimských zemí omezit či zastavit. Výšiny před konfliktem tvořily hranici mezi Izraelem a Sýrií.

A právě syrské dělostřelectvo bombardovalo osady pod pohořím. Hranice mezi Sýrií a Izraelem byla navíc nechvalně známá kvůli tomu, že se přes ní dostávali palestinští extremisté z Fatahu. Ten měl za cíl jediné – zabíjet Židy.  Další problematickou oblastí byl Jeruzalém. Ten měl ve svém nitru hranici mezi Izraelem a Jordánskem a přestože měl být zónou beze zbraní, operovaly zde vojenské jednotky obou stran.

Navíc egyptský prezident Násir byl strůjcem společné koalice, která měla jediný účel – nepřátelství proti Izraeli. Z tohoto pokusu vzniklo syrsko-egyptské spojenectví, se kterým byl dlouhodobý problém. Vyřešilo jej až společné nepřátelství vůči Izraeli. Tomuto spojenectví se například nelíbilo, že Jordánský král Husajn I kritizoval a netolerovat palestinské výpady proti židovskému státu, organizované z jeho území.

Nebýt obsazení pásma Gazy, docházelo by dále k pravidelnému bombardování izraelských osad syrským dělostřelectvem a tím k dalším úmrtím civilistů. Izraelský konflikt má tak více úhlů pohledu. O krádež území se však ani náhodou nejedná.

Průběh osídlení území dnešního Izraele

 

Neziskové organizace, Případy multikulturního fanatismu, Události

800 milionů od Sorose. Rasistům z Black Lives Matter tečou obrovské sumy

Open Society Foundation miliardáře George Sorose přispěla více než 33 miliony dolarů na hnutí Black Lives Matter, pod jehož vlajkou černoši v USA rabují obchody a napadají bělochy, včetně novinářů a policistů. Samotná organizace se sice od útoků aktivně distancuje, její příznivci jsou však v místech působnosti stále agresivnější.

Čtěte také: Když jste bílý, není bezpečné tu žít, tvrdí novináři a prchají z Milwaukee

Z informací přišel tisk Washington Times. Hnutí Black Lives Matter rozdává feministkám a nebělošským menšinám zdroje jako peníze, pomoc při stavbách budov, různá školení a kroužky pro děti. Peníze z hnutí plynou také vedoucím pracovníkům z imigranty. Samotné hnutí přiznalo zaujatost černé populaci názvem, oficiálně přiznalo, že podporuje Hillary Clinton a Demokratickou stranu a vystupuje jako součást levice v USA.

Spojení s extremisty z Antify

Během posledních několika měsíců uspořádali členové Black Lives Matter několik demonstrací proti republikánskému kandidátovi na prezidenta USA Donaldu Trumpovi. Na akcích bylo hnutí oficiálně propojeno s levicovými extremisty, pod vlajkou odpůrců Trumpa totiž Black Lives Matter protestovali společně s hnutím Antifa. To je po Evropě známo svým krajně levicovým extremistickým chováním a několika vraždami odpůrců multikulturalismu.

Čtěte také: Fašista musí zemřít. Antifa po Evropě plení a vraždí

Během roku 2016 bylo zaznamenáno několik vražd policistů černochy, kteří pod vlajkou Black Lives Matter (BLM) agresivně protestovali proti údajné diskriminaci. V oblastech, kde BLM aktivně působí, se též rozmnožily útoky na všechna obydlí bělochů. Jak jsme již psali, násilí pocítili například novináři v Milwaukee. Bělochům je nejen tam soustavně vyhrožováno vyvražděním rodiny.

Na černých životech záleží, ale na bílých ne?

Antifa se společně s BLM zaměřila na skupinu White Lives Matter (na bílých životech záleží), jejíž demonstrace Antifa označuje za neonacistické a na sociálních sítích volá po bojkotech, blokádách a schvaluje napadání demonstrantů. V červenci došlo v Buffalu k napadení aktivistů Antifou. Lidé s nápisy “White pride” (bílá hrdost) byli fyzicky napadáni či byli soustavně vyprovokováváni k bitkám. White pride je podle Antify a černých aktivistů z Black pride nacismus.

Podle webových stránek je organizace White Lives Matter pochybná a “smrdí” čistým antisemitismem, včetně pochybování o holocaustu. My však máme hlavní argument, proč Black Lives Matter nemají právo na takové sumy od Sorose. Je to náš článek o statistice vrahů podle rasy přímo od FBI.

Čtěte: Černoši protestují proti bílému násilí, nejvíce se však vraždí sami mezi sebou

Z různých grantů má hnutí BLM získat téměř 100 000 000 dolarů (přes 2,5 miliardy Kč). Krom Sorose mají zdrojem být třeba i Demokraté a jiné multikulturní fondy.

 

 

 

 

 

Případy multikulturního fanatismu

Orbánova politika vůči EU je nejrozumnější možné řešení. Komise neví, co s ním

Neustálé výhrůžky z EK, hrozba omezování dotací, kritika z OSN, mediální masáž o aktivistech. Ani to premiéra Maďarska Viktora Orbána nezastavilo v tažení proti všem nerozumným nařízením EU. Jednoduše je ignoruje. Nevypisuje žádná referenda o exitu, která jsou vstupenkou na několikaletá jednání, zkrátka, když něco pozbývá rozum, Orbán to ignoruje. Navíc přijal zákon proti neziskovkám placených ze zahraničí.

Když EU vydávala ostrá prohlášení kvůli plotům na maďarských hranicích, Orbán stavěl dál. Nenapadlo ho, že by poslouchal skupinu byrokratů o tom, jak má řídit svůj stát k prosperitě. Poté, co se uzavřela maďarská cesta, ilegální imigranti začali prostupovat o to intenzivněji přes Rakousko. A teď ten rozdíl. Rakousko též začalo stavět místy cosi, co připomíná plot. Kvůli EU a médiím byla zeď nazvána “technickou bariérou”.

Poslední dobou si celá EU neví s neposlušným Orbánem rady. Ten dokonce vyhlásil referendum o povinných kvótách na migranty. Slíbil, že se jeho výsledkem bude řídit, podle průzkumů s velkým náskokem vyhraje odmítnutí těchto kvót. A v evropských médiích se, jakoby na objednávku, začala šířit zpráva o aktivistech, kteří vylepili plakáty o tom, jak do Maďarska uprchlíci nechtějí a o tom, že Maďaři nejsou hloupí, aby poslouchali Orbánova tvrzení a věřili jim.

Premiér se na tyto aktivisty zaměřil a zasáhl do černého. V podstatě vymyslel obdobu amerického “FARA“, což je podrobný dohled nad neziskovými a politickými organizacemi, které jsou financovány z cizího státu. Do neziskovek, které se staly neprůhlednými, jelikož jsou existenčně závislé na tzv. norských fondech, pak přišla policie a zabavila disky a záznamy. Organizace se teď brání proti údajnému zásahu do demokracie. Samy přitom kampaněmi prosazovaly zájmy EU, opozičních stran či Norska.

Neziskové organizace nyní apelují na Evropskou komisi, aby s tímto údajně nepřijatelným krokem něco udělala. Maďarský premiér však tuší. EU neudělá nic. Jediné, co zvládne, jsou silná prohlášení. Činy jsou ty tam. Nejhorší, co Maďarsku hrozí, je dočasné či trvalé vyloučení z EU, což si však poslední dobou přeje stále více a více obyvatel členských zemí. Orbán však neskončil pouze u omezování neziskovek a bojkotu EU.

Sám začal osobně pracovat na přímém styku a spolupráci s ostatními státy. Zkrátka si diplomacii převzala maďarská vláda, veškeré diplomatické kroky si nenechá diktovat od EU. Východoevropský stát tak neztrácí kontakt se svými sousedy a spojenci. A navíc, stejně jako Poláci, Slováci, český prezident a Svobodná strana v Rakousku, touží po povýšení smyslu a moci Visegrádské čtyřky. Není tedy divu, že tzv. evropští politici mluví o spojení s Ruskem. Ono k němu dochází, ale ne přednostně.

Orbán se totiž snaží udržet suverenitu svého státu a svojí vládu pravomocemi udržet nad vládou EU. To je věc, o kterou by se měli snažit všichni politici všech zemí. Jak vidno v Německu, Francii, Rakousku, u nás a v dalších členských státech EU, je to pro některé politiky úkol nemožný, ačkoli by měl být samozřejmostí.