I kdyby FPÖ, rakouská strana Svobodných, vyhrála parlamentní volby, které se uskuteční v roce 2018, udělám vše pro to, nejmenovat jejího předsedu kancléřem. Není to v ústavě. Udělám vše pro to, abych tomu zabránil, upozorňuje Van Der Bellen, nový rakouský prezident, který po sečtení korespondenčních hlasů stáhl více než stotisícový náskok Hofera a vyhrál velmi těsně, jen o několik tisíc hlasů.
Rakouská média a poražení kandidáti tak úspěšně mobilizovaly síly voličů pomocí neustálých nálepek a zatímco ultralevicový Van Der Bellen byl uváděn jako profesor, Hofera média označila za populistu a krajně pravicového. Demonstranti beztrestně na protihoferovské demonstrace chodili s nápisy, ve kterých jej označovali bezdůvodně za neonacistu a česká média hovořila o fašizaci Rakouska a co víc, mluvila o Hoferovi jako o prvním fašistickém prezidentovi v Evropě od druhé světové války v případě jeho zvolení.
Rozhodlo se zřejmě ve Vídni, ve městě s vysokým počtem muslimského obyvatelstva, které samozřejmě volilo Bellena. Korespondenční hlasy ve Vídni dopadly 63% pro něj, 37% pro Hofera. V neděli získal Bellen ve Vídni přes 61%.
Lid v Rakousku však, i přes porážku, ukázal rostoucí nevraživost vůči současné vládě. Téměř polovina zúčastněných voličů vyjádřila zvolením Hofera sílu, jakou má strana FPÖ, nebo spíše její myšlenky a názory jejich členů. FPÖ bude patřit mezi hlavní favority parlamentních voleb, které se konají za dva roky. Podobné drama jako v rakouských volbách se očekává i v USA. Na podzim tam změří síly opět údajně fašistický a buranský Trump s Hilary Clinton, která se nechala slyšet, že v případě zvolení bude ve vojenských krocích navazovat především na činnost George Bushe a Barracka Obamy.
V červnu budou Britové hlasovat, zda chtějí zůstat v EU. Na základě mohutné z daní placené propagandy premiéra Camerona se očekává, že se Britové rozhodnou zůstat. Na podporu jim chceme poslat krátký dopis, ve kterém jim jako Češi vyjadřujeme podporu. K podpisu zde. Stejné drama se očekává i u nás. V Česku vznikají politické strany s postoji kritickými vůči multikulturalismu, jejich základny se však rozpadají zevnitř. Voliče tak v Česku čeká veliké dilema a spíše než vítězství například velmi čerstvé Alternativy pro ČR se očekává hořké vítězství současných vládních stran.
Velmi těsný výsledek voleb může také znamenat, že Hofer může výsledky nechat ještě zkontrolovat soudem. Zneplatnění každého hlasu mohlo být rozhodující a v případě voleb proti multikulturním kandidátům, kteří se nestydí nálepkovat a urážet oponenty, by bylo na místě zkontrolovat, zda všechny hlasy byly zneplatněny právem, či zda se jednalo o machinaci.
Ukázka z rozhovoru pro Lidové noviny, ve kterém Bellen uvádí, jak udělá vše pro to, aby nemusel jmenovat do čela vlády dle něj “populistu” z FPÖ. Celý rozhovor zde.
LN: Jak byste se jako aktivní prezident postavil ke jmenování šéfa Svobodných (FPÖ) Heinze-Christiana Stracheho kancléřem, pokud by vyhrál volby?
Nejmenoval bych ho a hned řeknu proč. Svobodní i média nás celý loňský rok trápili tím, že tato strana na podzim vyhraje volby ve Vídni a Strache bude novým starostou.
A výsledek? Nic se nestalo a Svobodní získali akorát pozici obvodního starosty ve vídeňské čtvrti Simmering.
A uvedu ještě jeden důvod, který je možná důležitější: Evropská unie se nachází už beztak v nejtěžší krizi od svého založení. V řadě členských států se začínají projevovat nacionalistické a populistické strany, jejichž cílem je Unii rozložit a zničit.V ústavě se nepíše, že šéf nejsilnější strany musí být jmenován kancléřem.
A jmenovat v takové situaci Stracheho kancléřem by bylo chybou. Proto říkám, že udělám všechno proto, abych tomu zabránil. Uvidíme, co by pak bylo, ale určitě bych byl aktivní a jenom bych nepřihlížel.
LN: Argument, že je třeba respektovat vůli voličů a volební výsledky nepřipouštíte?
Souhlasím. Ale silná legitimita prezidenta vyplývá z mandátu, který získal v přímých volbách.
Naopak kancléř takto přímo volený není. Nelze přeci říct, že jeden způsob volby by byl méně demokratický než druhý.
Úkolem prezidenta je garantovat řešení, která by nebyla v rozporu s ústavou nebo evropskými hodnotami.