Do hlasování o “brexitu” zbývají dva dny. Referendum bude velmi vyrovnané, očekává se, jako v případě volem v Itálii a Rakousku, že po volbě zůstane téměř polovina nespokojených obyvatel, bez ohledu na výsledek. Od určité doby politika EU rozděluje obyvatele více než cokoliv předtím v historii Evropy. Vyrovnaných voleb nás čeká celá série, a to nejen u nás, ale například i v prezidentských volbách v USA, tam se také očekává jeden z nejvyrovnanějších výsledků v historii.

Čtěte také: Jak multikulturalismus děsivě dělí společnost: Čeká nás série těsných voleb

Co však preference a masáž ohledně vraždy Jo Cox dělá s ekonomikou? Co dělá se společností? Tak například jméno Jo Cox je najednou prakticky číslo jedna. Politička byla teprve začínající. Po ukončení politických studií se vydala rovnou do kanceláře multikulturních politiků – Labouristů – z Dolní sněmovny a následně se přesunula do pozice asistentky v Evropském parlamentu. Pracovala rovněž v multikulturních neziskovkách, například v Oxfamu, která má velmi tvrdé jednání s odpůrci a vede velmi přísnou multikulturní agitku. Jo Cox také vedla kampaň za zákaz jakékoliv kritiky islámu a sexuální rozmanitosti, pod rouškou korektnosti byla na straně cenzury.

Její smrt přinesla zvrat v preferencích ohledně referenda o brexitu. To jsme ostatně očekávali. Po nich se zvýšily mnohé akcie, ale zdražila ropa. V ekonomických dopadech jsme tedy zatím 1:1. Ke straně brexitu se připojily nejčtenější tiskoviny v Británii. Přidala se média The Daily Telegraph, The Sun, The Sunday Times a Sunday. Na straně setrvání v EU je například konzervativní deník The Times. Kritické, přesto pro setrvání v EU se vyjádřily Financial Times, The Economist nebo třeba The Guardian, který je však levicově zaměřený již dlouhodobě, čili se to dalo čekat. Média jsou tak zhruba rovnocenná, ale co se prodeje týče, spíše mezi nimi vedou podporovatelé brexitu.

Žádný ekonomicky argument není prokazatelný. Výhrůžky Camerona ohledně zhoršení ekonomiky nestranní odborníci nejsou schopni posoudit, záleží totiž na přístupu okolí. EU je na financích Británie poměrně závislá, jen tak se nemůže očekávat, že EU okamžitě přeruší s královstvím všechny obchodní svazky. Jako Česká republika jsme ohroženi též, ale vývoz do Británie má pro nás podíl jen v 6 procentech, navíc nelze ani zde očekávat, že náhle přestane.

S výhrůžkami ustává i sám David Cameron. Od smrti Jo Cox jen a pouze její jméno používá zdaleka nejvíce. Údajně se s ní setkal v Súdánu. Podle jeho slov jí zabila nenávist. Dělala prý to, co uměla nejlépe – pomáhala uprchlíkům. Lidé z jeho okolí tvrdí, že za její smrt nese odpovědnost společnost, která je údajně plná nenávisti. Když se však vrátíme k jeho hrozbám, mezi které například patřilo ohrožení míru v Evropě, neměl nikdy u sebe žádné důkazy těchto tvrzení. Vždy jen slova.

Proti setrvání království v EU se vyslovil například šéf automobilky Aston Martin. Vyzval i zaměstnance, aby volili brexit. Ihned na něj zareagovali další zástupci výrobců aut s tím, že nesouhlasí s odchodem Británie z EU.

Jaký může vlastně být výsledek? Největší porážkou by byla výhra setrvání v EU s nějakým vyšším rozdílem. Elity Evropské unie by nedělaly zdaleka nic proti tomu, aby EU šla v dosavadních velmi tragických šlépějích. Brexit by pro ně znamenal velmi důrazné varování. Pokud se lidé rozhodnou, že i přes všechny dosavadní mnohamiliardové průšvihy EU, nestojí za to tuto instituci opustit, pro Brusel to bude znamenat jasný vzkaz: “Děláme to dobře, budeme to tak dělat dál.”

Británie je jednou z největších ekonomik světa, pro ní jako takovou by brexit neznamenal skoro nic. Zátěž by však přebrali Němci a Francouzi, je tak jasné, že si odchod Britů z EU nepřejí. Česko by přišlo možná o malou část příjmů dotací, ty jsou však již několik let dodávány na dluh EU, tento dluh bude jednou muset někdo zaplatit. EU nepozvedává ekonomiku členských států, jen zvyšuje dluhy. To je hlavní rozdíl. Pokud EU bude touto ekonomickou taktiku udržovat, do deseti let se může zhroutit.

EU navíc ignoruje zločinnost imigrantů. Evropská komise vydala zákaz úředním užívání slova brexit a místo zvyšování bezpečnosti se občané zákoně odzbrojují. Setrvání v EU by pro všechny členské státy znamenalo pokračování politické a kulturní sebevraždy Evropy…