Že je odchod Británie z EU katastrofou pro ekonomiku, libru, euro, mír a multikulturalismus, jsme již slyšeli v médiích. Že z brexitu bude těžit Rusko, nám Česká televize do hlavy masírovala celý čtvrtek i pátek. Jaký však může být reálný dopad toho, že EU přijde o jednoho ze svých ekonomicky nejsilnějších členů? Záleží pouze na vyjednávání, ve výsledku se totiž nemusí změnit vůbec nic.
Volný pohyb osob a zboží. To je to první, o co se všichni bojí. Jenže zde se nic změnit nemusí. Království nikdy nebylo součástí Schengenského prostoru. Do něj se mohou zařadit i země, které nejsou členy EU. Takže pokud se Británie bude chtít jednou k Schengenu připojit, nebude mít sebemenší problém. Pokud se Evropská komise zachová jako malé dítě a Britům to v případě jejich zájmu neumožní, rozhodně se nebude jednat o problém a vinu Británie, ale urážlivosti EK.
Stejné je to s volným pohybem zboží. Británie se může dohodnout dvěma způsoby. Buď vyjedná obchodní spolupráci bez cla s každým jednotlivým státem, stejně tak má možnost vyjednat si to přímo s EU, opět bez nutnosti členství a opět v závislosti na urážlivosti tamních úředníků. Pokud česká vláda nebude chtít připustit, aby přišla o volný obchod s královstvím, může si to zkrátka vyjednat sama. Pokud EU nedodrží vzor Švýcarska, které bez členství drží veškeré spolupracující svazky s unií, jen projeví svojí pomstychtivost vůči Británii.
Libra? Slábne? Ale ne sama. Každý, kdo se zajímá o ekonomii, ví, že měna se nepohybuje jen tak, jak ona chce. Není to organismus a nemá svojí hlavu. Tou hlavou jsou velcí světoví bankéři. Velkým oslabením britské měny jen projevují zlost nad brexitem. Měna se během několika měsíců vrátí zpět ke svým stálým hodnotám. Podle takto zbrklých ekonomických reakcí nelze očekávat trvalý trend změn. Klesající libra se vrátí, ropa zase zdraží, akcie se stabilizují. Panika kolem brexitu způsobila cosi jako elektrický šok. Rekonvalescence ekonomiky bude chvíli trvat, ale rozhodně se nejedná o nevyléčitelnou nemoc.
Velká výhoda v boji proti TTIP, to může být brexit. Británie byla hlavním tahounem kampaně za smlouvu EU s USA TTIP. Tato smlouva může způsobit, že se do prostoru EU dostanou zdravotně velmi škodlivé potraviny. Maso ošetřené kyselinou mléčnou znemožní zpětnou kontrolu jeho kvality. Smlouva umožní Spojeným státům dovážet do Evropy a EU zboží a potraviny, které by doposud rozhodně neprošly přes místní normy. Prasata jsou krmena směsí látek, které jsou tak nebezpečné, že byly zakázány i v Číně. Podobné je to i s rostlinnými výrobky.
Velká Británie jistojistě ztratí jediné – nadvládu nad svou suverenitou pomocí nikým nevolených evropských úředníků. I na nich pak záleží, jak “rozchod” dopadne. Pokud se rozhodnou vykopat hluboko ve svých hlavách zbytek demokratického myšlení, do několika měsíců Britové pochopí, že o nic v podstatě nepřišli. Jen budou musel pozměnit 45% svého zákoníku, který za britskou vládu vytvořila EK bez ohledu na vůli občanů.
Pokud se EU rozhodně zastrašit ostatní členské země, jistě na to má prostředky. Možné vedlejší smlouvy s královstvím mohou rychle utnout, mohou proti zemi uvést sankce a Británii poměrně slušně zhoršit prosperitu. úroveň a ekonomiku. Viníkem případné krize, která by vzešla z brexitu, by mohla být jen a pouze Evropská unie. Veškeré ekonomické aspekty jsou tedy rizikové jen ze strany EU. Na ní se musí čekat, ti úředníci rozhodnou.
Naopak, velmi utrpí i současná forma multikulturalismu. A to si řekněme na rovinu, co víc bychom si mohli přát. V tomto jsou Britové sami. Musí si rozhodnout. Království i bez ohledu na EU pustilo v minulosti na své území statisíce migrantů z islámských zemí. Jejich potomci vytvářejí tzv. NO-GO zóny a ohrožují bezpečnost země. Současná či příští vláda by měla opět nastolit demokratický řád a ze zákonů odstranit možnost soudů rozhodovat se částečně podle islámských práv a spisů.
Migrace? Británie by jí řešila i bez brexitu. Byla připravena dohoda, podle které by přistěhovalci z ostatních členských zemí EU měli velmi špatnou pozici, dokonce horší než migranti z ostatních částí světa. Nelžete si do kapsy. Tohle by platilo bez ohledu na brexit a prosazovat se to bude tak či tak. Možná se budeme probouzet měsíc, možná tři a možná i rok. Británie se však brzy nahodí zpět. Žádné katastrofy, žádné padající trakaře. EU se teď musí novému faktu postavit jako instituce a ne jako uražený úředníček. Pokud tento rozvod dopadne špatně, ptejte se EU a ne Britů, kteří 23.6.2016 zvolili “leave”.