Archiv rubriky: Případy multikulturního fanatismu

Případy multikulturního fanatismu

Rusko a islám? Ještě větší průšvih než v EU

Mnozí diskutující na sociálních sítích tvrdí, že náruč Ruska představuje možnost ochrany České republiky a dalších slovanských zemí před islámem. Opak je bohužel pravdou. Rusko se islámem trápí a Putin je jeho velkým zastáncem. V Rusku mají s muslimy problém. A velký.

Málokdo si uvědomuje, že v Rusku žije až 15% muslimů. Není to vůbec malé číslo. Například oblast Tatarska má již většinovou muslimskou komunitu – 55%. Společně s táhlými násilnými spory je islám hlavním motivem terorismu v Rusku. Čečenští islámští ozbrojenci 1.9. v roce 2004 vtrhli do školy a než došlo k jejich zneškodnění, zavraždili 330 lidí, včetně téměř 190 dětí. Útoku na školu předcházely další teroristické a vojenské útoky, při kterých zahynulo dalších asi 100 civilistů.

Arabští mudžahedínové Ibn Al-Saifa a Abú Omar Al-Saifa vedli sérii útoků v několika ruských městech na obytné domy v roce 1999. Islámští útočníci při atentátech v městech Bujnaksk, Moskva a Volgodonsk zavraždili přes 300 lidí. Další tisícovka byla zraněná. Útok patřil k hlavním motivům k započetí druhé války s Čečenskem.

Válečný spor s čečenskými muslimy vedl média a Západ k pochybnostem, zda nedojde k ohrožení bezpečnosti sportovců a fanoušků při olympijských hrách, které se ten rok konaly v Soči. Těsně po nich, na konci března 2010, se odpálily dvě sebevražedné atentátnice v moskevském metru. Zahynulo 40 lidí.

Ještě předtím v roce 2002 se odehrál velký teroristický útok na moskevské divadlo na Dubrovce. Během čtyř dnů v budově zemřelo 170 lidí. Při akci navíc selhaly jednotky ruské speciální síly. Při zásahu byl do budovy vpušten neznámý plyn, který usmrtil většinu z obětí. V roce 2011 se na letišti Domodědovo odpálil sebevrah. Zahynulo přes 30 lidí. Mezi 180 zraněnými byli i dva slovenští herci.

V roce 2013 došlo ke dvěma dalším podobným událostem. V autobuse explodovala sebevražedná atentátnice a zabila dalších 6 lidí. Přes 30 zraněných. Ve Volgogradu poté došlo ještě k dvěma sebevražedným útokům 29. a 30. prosince. Zahynulo 30 lidí.

Vraždy řidičů v okolí Moskvy

A série islámských známých “akcí” v Rusku budiž zakončena sérií vražd řidičů v okolí Moskvy. Pomocí nástražných pásů tam vrazi například propíchli pneumatiku vozidla a ve chvíli, kdy řidič vystoupil řešit problém, byl podříznut nebo zastřelen. Celkem takto zavraždili minimálně 15 lidí. Policie dopadla vrahy čirou náhodou. Jednou z obětí se měl stát právě policista, kterému se podařilo utéct. Následnou zatýkací akci provázela intenzivní přestřelka a série explozí. Jeden z útočníků při akci zahynul, ostatní se vzdali. Zjistilo se, že vraždili muslimové, kteří se chtěli přidat k extremistům a vražda náhodného řidiče sloužila jako vstupní zkouška.

Přestože Rusko nedává v zákonech přednost islámu a zatím si v rámci legislativy pořád ještě tvrdě stojí na hodnotách pravoslavného křesťanství, Putin podporuje stavbu mešit. Například loni byla otevřena největší mešita v Evropě, a to přímo v Moskvě. Tam je v této době již více muslimů než v celé Velké Británii. Zatímco ještě v roce bylo na území Ruska zhruba 100 mešit, před šesti lety jich bylo už přes 7200. V Moskvě navíc došlo k velké modlitbě, kde se přímo v ulicích modlilo půl milionu muslimů. Od rozpadu SSSR se na ruském území zvýšil počet muslimů o více než 40%.

A teď pozor. Jak se k celé situaci staví Putin, dokázal v roce 2005, kdy jeho zásluhou Rusko vstoupilo do Organizace islámské konference – takzvané organizace islámských států coby přidružený člen s cílem stát se co nejrychleji právoplatným členem konference. V čečenském parlamentu Putin prohlásil: “Ti, kteří bojují na protiruské straně (někteří čečenští ozbrojenci) nevědí, že Rusko bylo vždy nejvíce loajální, spolehlivý a konzistentní obránce islámských zájmů. Zničením Ruska by zničili jednu z hlavních opor islámského světa.”

Ochráncem před islámem tak Rusko rozhodně není a asi nikdy nebude… Bohužel…

____________________________________________________

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní. Odkaz zde.

Případy multikulturního fanatismu

Muslimští členové francouzského policejního sboru se radikalizují, varuje Le Parisien

Muslimští kolegové francouzských policistů působí podle Le Parisien potíže. Dle slov samotných policistů je zde další cesta k možné radikalizaci muslimů. Policisté dokonce odmítají stíhat islámské teroristy a po listopadových útocích odmítali účast na pietních událostech.

Událostí, kdy muslimští policisté odmítli chránit synagogu nebo stíhat teroristy, bylo dle zprávy ministerstva vnitra Francie za poslední 3 roky celkem 17. 4 případy byly zaznamenány u konveritů k islámu. Jedna policistka dokonce na sociálních sítích vyzvala k džihádu a francouzskou policejní uniformu označila za “špinavý hadr republiky.” Dále se slovy, že jako muslimka odmítá exhibicionismus, chodila ve službě v hidžábu, který odmítala sundat i přes opakované příkazy nadřízených.

Deník dále píše, že muslimové nejsou schopni překousnout, zákaz modlit se pětkrát denně ve službě. Proti nařízením se však modlili i na chodníku při obchůzkách. Dále byly zaznamenány případy policistů zpívajících islámské písně přímo ve službě. Během událostí v Paříži se policisté vyznávající islám odmítali účastnit se pietních oslav na památku obětí teroristických útoků. Někteří ani nedrželi minutu ticha.

La Parisien píše, že muslimové mají velký problém s podřizováním se. Dále uvádí, že největší potíže jsou s třetí generací přistěhovalců z islámských zemí. Problém je však velmi aktuální a bobtná. Nejčastěji se takové prohřešky dějí mezi mladšími policisty. Je tak zřejmé, že trend radikalizace je velmi aktuální právě mezi mladými muslimy.

Podle sociologa je vhodnější tento trend nazývat fundamentalismem. “Radikalizace znamená přechod na násilnou trestnou činnost,” vysvětluje. Upozorňuje však ne možné následky. Policisté, kteří neposlouchají rozkazy, mohou platit pokuty či přijít o práci. Právě nezaměstnanost je strašák a je mu přičítána částečná vina za radikalizaci muslimské komunity v Evropě. Ta je však nyní aktuální i mezi zaměstnanými.

Podle nizozemského průzkumu je efekt opačný. Radikalizace je známá u nezaměstnaných skupin muslimů, avšak čím více se stát snaží muslima integrovat, tím rychlejší a intenzivnější radikalizace se u něj může projevit. Více zde. Originální článek ve francouzském jazyce zde.

Případy multikulturního fanatismu

Symbol českých multikulturalistů, Václav Havel, měl rád bombardování

Je symbolem nejen Sametové revoluce, ale také spolupráce s USA a propagací multikulturalismu a solidarity. Tu prosazoval i skrze ne příliš humánní metody a techniky. Když na přelomu milénia hájil bombardování srbských civilistů, mnoho lidí se nad tím pozastavilo. Člověk v prezidentské funkci označil bombardování civilistů za humanitární a zpětně čelil velmi tvrdé kritice, která neopadla ani po jeho smrti.

V roce 2001 po 11. září v rozhovoru pro Mladou Frontu Dnes například trval na tom, že islám není militantní a zakazuje sebevražedné útoky. Téhož roku odcestoval na Blízký východ, dle svých slov, upevňovat vztahy. Jako první navštívil tvrdě islámskou diktaturu v Saúdské Arábii. Nikterak nehodnotil ani nekritizoval ani zákaz pro jeho manželku, která v důsledku islámu nesměla manžela doprovázet.

V roce 2004 se aktivně zapojil k boji za zbourání zdi v Matiční ulici, která oddělovala starousedlíky s nepřizpůsobivými sousedy. Protože se jednalo o Romy, podpořil Havel finanční likvidaci slušných občanů a díky agresivní komunitě v ulici se z Matiční stala ulice duchů a ghett s nemovitostmi o desetinové ceně oproti době před jejich nastěhováním.

V roce 2011 Havel prosazoval vojenský zásah západních zemí proti Kaddáfímu, kterého označil za nebezpečného zločince. Libye byla toho času jednou z ekonomicky nejaktivnějších zemí Afriky. Na tamní poměry, i přes islámskou většinu, země působila vyspěle. Kaddáfí tvrdou rukou, přestože diktátorskou, držel extremisty na uzdě. Po vojenském zásahu USA a dalších zemí je nyní ze země peklo, chaos a ráj islámských teroristických organizací, které tam vraždí dodnes. To bylo za doby vládnutí Kaddáfího naprosto nemyslitelné.

Za akci, která má pro zemi téměř smrtelné následky, se Západ ani Havel Libyjcům neomluvili. Pozitivně lze však kvitovat Havlův přístup k Izraeli. Opakovaně nesouhlasil s popíráním existence židovského státu na úkor Palestiny a kritizoval její příznivce. Václav Havel se však do historie zapíše od roku 1999 spíše negativně. Jeho obhajoba válečných zločinů západních vojenských organizací nebude nikdy zapomenuta. A to je dobře.

Případy multikulturního fanatismu

Čína čelila v roce 2014 terorismu, od té doby omezuje projevy islámu

Pěst na oku všech multikulturalistů musí být legislativní omezení, která v posledních dvou letech omezují zvyky, které jsou v multikulturní Evropě považovány za právo a v islámských zemích někdy i za povinnost s trestem smrti za její porušení. Islámské pokrývky, hidžábem počínaje, jsou zakázány, omezují se veřejné projevy islámu v komunistické zemi. Ta je navíc i tak nábožensky velmi neutrální, až negativní.

Ve svém článku Prima Zoom tvrdí, že podíl muslimů mezi mladými lidmi podle průzkumu přesáhl 22%. Podíl mezi všemi Číňany je oficiálně doslova zlomkový. V Číně žijí cca 2% muslimů. I přes nízký podíl obyvatel vyznávajících Alláha čelila Čína v roce 2014 několika útokům. 1. března 2014 zaútočilo osm muslimů noži na kolemjdoucí ve městě Kunming. Než byly zabiti, ubodali dalších 25 lidí. 30. dubna téhož roku ve městě Ürümqi zaútočili 2 útočníci noži a výbušninou ve stanici metra. Na místě zůstalo devětasedmdesát zraněných a krom útočníků ještě jeden mrtvý civilista. Což pro město nebyla poslední pohroma tohoto druhu. A ni ne nejhorší. O pár týdnů později, 22. května, nacpali teroristé dvě SUV výbušninami a poslali je v nákupní zóně proti sobě. Exploze po kolizi vozidel zabila 43 lidí.

Útoky vedly k tvrdým represivním opatřením. V Číně nesmíte veřejně praktikovat islám, nemáte v práci ani při studiu žádné povolení ani výjimky v souvislosti s islámskými svátky. Hidžáb si ženy na ulici vzít nesmí. Z těchto důvodů se mnozí odborníci a statistici domnívají, že počet islámských věřících klesá, za což ostatně mohou i teroristické útoky z roku 2014. Článek Primy Zoom poukazuje, že muslimů je nejvíce hlavně mezi mladými lidmi, což by mohlo naznačovat vzrůstající trend v zemi. Není to však jediný přešlap serveru o islámu. Prima Zoom poslední dva roky islám velmi aktivně propaguje.

V tomto článku například Prima Zoom tvrdí, že v terorismu nemá islám dominantní postavení. Ke statistikám obětí teroristů však autor přičetl oběti světových válek, které dle jeho slov “neměly s islámem nic společného”. Pominul tak dokonce spolupráci některých muslimských zemí s Hitlerem. Nepominuli ani srovnání obětí arabsko – izraelských vzájemných bojů, kdy větší agresi Izraele má dokazovat vyšší počet ztrát na straně Arabů.

V jiném článku například Prima Zoom tvrdí, že muslimové by nejvstřícněji přijali případný příchod mimozemšťanů. Dokazují to údajně islámské spisy. Autor v nich však jaksi přehlédl, že by takoví příchozí museli být též muslimové, aby byli komunitou přijati. Bez vyznání by se s nimi zacházelo jako s ateisty žijícími na Zemi – diskriminačně až brutálně. Tendenčním článkům na webu Primy Zoom toto zjevně úmyslné přehlížení detailů ubírá na důvěryhodnost. Ostatně tak je to téměř s každým, kdo se pustí do aktivní obrany islámu. Čína toho měla již dost.

Případy multikulturního fanatismu

Dokument “Uloupené Kosovo” se multikulturalistům nelíbí. Srbů se ale neptají

Dokument “Uloupené Kosovo” je zdrojem vášnivých diskusí. Takzvaný zakázaný dokument, který nebyl nikdy odvysílán, ukazuje velmi nepěknou pravdu o důvodech a motivaci například bombardování, které zasáhlo tisíce občanů. NATO se kvůli této velké aféře stalo pro kritiky symbolem spolupráce s islamisty. Albánci se podporou i českých vojáků při válce v Kosovu páchali na Srbech etnickou čistku. Mnoho z nich muselo svojí vlast opustit, tisíce jich našlo domov i v České republice.

A to je právě záhada. Proč například Britské listy, které o dokumentu hlásají, že je “ideologický” a “jednostranný”, přičemž v nadpise uvádějí “nesnesitelně špatný dokument” a chválí jeho zákaz vysílání, se v článku autor nezmínil ani o jednom svědectví Srba. I kdyby to bylo jediné zpochybnění obsahu či formy dokumentu od jediného člověka, který ze své strany zažil válku o Kosovo, byla by to známka alespoň minimální důvěryhodnosti. Přitom vybírat je z čeho. V české republice žijí 4 000 Srbů.

“Můj děda se bránil každodenním útokům muslimů na jeho dům,” uvádí jeden z nich. “Utekl jsem s rodinou před islámem, ne před Miloševičem. Utekl jsem před terorem NATO,” dá se shrnout motivace jeho bydlení v Česku a jeho kritický postoj k islámu a mezinárodní vojenské organizaci, jejímž členem je i Turecko, jenž do nynějška neuznalo vraždu milionu a půl arménských křesťanů jako genocidu. Sám se stýká s mnohými Srby, kteří žijí v této zemi a kteří také viděli onen zakázaný a údajně “ideologický” dokument. “Nikdo ani trochu nezpochybnil, že by dokument ukazoval pravdu,” tvrdí.

Článek Britských listů tvrdí, že výpovědi Albánců jsou v dokumentu značně omezeny. Jak však Albánci přistupují k cíli vytvoření etnicky čisté takzvané Velké Albánie, prokazují dnes a denně, například i při sportu. Vlajka “Velké Albánie” se snesla nad hřiště při zápase mezi Srbskem a Albánií. Tato provokace, která jasně naznačovala nenávist vůči Srbům, kteří žijí ještě pořád v části Kosovo, která má být podle plánů na vytvoření “Velké Albánie” její součástí, jasně ukázala i přístup hráčů Albánie. Srbský fotbalista totiž vlajku strhl, jakmile byla v jeho dosahu. Místo respektování svobody území se albánští hráči do srbských pustili slovními útoky a strkanicemi. UEFA pak též prokázala náklonnost vůči anti-srbské nenávistné kampani a několik týdnů po kontumaci ve prospěch Srbů toto rozhodnutí otočila ve prospěch Albánců.

Takže tvrzení, že výpovědi Albánců byly omezeny tak, aby Albánci vyzněli jako ti špatní, je vlastně podloženo pouze tvrzením. I více než deset let po takzvané “válce proti Miloševičovi” je totiž zřejmé, že Albánci chtějí Srby vyklidit z Kosova. Albánští hráči se se srbskými postrkovali o vlajku, která je symbolem organizace UČK. Ta má na svědomí smrt cca 100 000 srbských civilistů. Nešlo o vlajku Albánie, jak se snaží kde kdo prezentovat.

Mnozí kritici dokumentu tvrdí, že jsou Srbové v dokumentu prezentováni jako neviňátka a Albánci s mezinárodními organizacemi jako zlo. Je potřeba si uvědomit, jaké následky aféra Kosova má. Kdyby Albánci nebyli tak špatní, jak tvrdí dokument a kdyby NATO nebylo tak “zločinecké” a protisrbské, jak dokument naznačuje, nikdy by se z Kosova nestalo téměř čistě albánské území, kde Srb musí volat vojenský doprovod jen proto, aby si mohl bezpečně nakoupit.

Dokument Uloupené Kosovo můžete shlédnout na kanálu YouTube.com