Archiv rubriky: Události

Český lékař v Británii kritizoval islám, byl nahlášen Čulíkem a suspendován

Český lékař Vladislav Rogozov pracuje v Británii v nemocnici Royal Hallamshire Hospital v britském Sheffieldu. Během operace upozornil svojí muslimskou kolegyni, že nemůže operovat, pokud není na operaci ustrojena dle předpisů. Na operaci byla údajně oblečená do hidžábu, jenž byl dokonce znečištěn krví jiných pacientů. doktorka byla z operace odstavena a narychlo nahrazena jiným lékařem. Sama pak podala stížnost na údajné Rogozovovo rasistické chování.

Ten v návaznosti na podobné případy, jelikož tento nebyl první svého druhu, napsal blog na webu Lidových novin. Dodnes jej četlo přes 70.000 lidí. Blog zde. Britská nemocnice nakonec doktora prozatím suspendovala, což znamená, že má reálnou šanci, že přijde o místo. Ve svém prohlášení nemocnice netvrdí, že by to bylo kvůli doktorce v hidžábu. Ta nakonec své místo v nemocnici opustila sama. Údajným důvodem, jak píší Novinky.cz, měl být jeho tón, který použil ve svém výše odkázaném blogu.

Tento článek píše, jak se k českým blogům britská nemocnice dostala. Rogozovovy články byly nahlášeny kolegou Janem Čulíkem, který “shodou okolností” píše i pro takzvané Britské listy, které obviňují Izrael z genocidy, zpochybňují zločiny Hamásu, barví islám na růžovo a otevřeně viní kritiky z neonacismu.

Není to první novinář, který se projevil takzvaným “bonzováním”. Jan Moláček, redaktor České televize, upozornil na univerzitu, která měla pořádat ustanovující sněm Bloku proti islámu a lživě obvinil BPI z podvodu ve smlouvě, kde měli aktivisté zamlčet, že jsou ze skupiny Islám v ČR nechceme, ze které BPI vznikl.

Boj na síti: Facebookové stránky proti multikulturalismu jsou hromadně mazány

Chcete na síti bojovat proti multikulturním fanatikům? Proti islámu? Za vlastenectví? Podle novodobé módy máte prostě smůlu. A pociťuje to i česká scéna. Multikulturní internetoví aktivisté (za činnost v některých případech i placení) tráví hodiny a dny u počítačů a nahlašují podle nich pochybné a urážlivé příspěvky. Facebookový stroj bez vlivu lidí nakonec podlehne tlaku počtu nahlášení a vy máte smůlu. Existují pouze výjimky, které dokáží odolat.

Například velkou a populární facebookovou stránku smazal Facebook po hromadném nahlašování příspěvku, na kterém stálo: “´ne černochům´ povoleno (do roku 1978), ´ne gayům´ povoleno (v současnosti). Hanba mormonismu.” Díky tomuto příspěvku přišla stránka Atheists.org o svojí facebookovou skupinu. Nápisy údajně podněcovaly nenávist.

Podobně měla být loni smazána největší česká antiislámská komunita. Po jejím dočasném smazání, na základě hromadných nahlašování, slavili multikulturalisté úspěch jen několik dní. Stránka byla obnovena, jelikož leadři hnutí aktivně psali přímo lidem Facebooku a žádali vysvětlení. Bylo to jen “těsně” a hnutí má od té doby “záložní” verzi stránky, kterou nyní využívá jejich redakce “news”.

Stejně byla smazána stránka “Citáty vo hovně”, jenž obsahovala dva “vtipné citáty” při žhářském útoku těžce zraněné Romky. Stránka byla smazána pouze na základě hromadného tlaku nahlašování ze strany jedné z pracovnic blogu iDnes.cz a po úderné propagaci jejího blogu i podobně smýšlejících lidí. V podobných případech na druhé straně barikády, se mažou pouze jednotlivé příspěvky, nikoliv celá stránka.

Poslední případ zasáhl tvůrce Anti Hate Free Culture, stránky, která měla pardovat demagogické výroky, které ze svých úst vypouští tvůrci a vedoucí lidé z projektu Hate Free Culture. První verze stránky byla zablokována po předchozích varováních, další dva pokusy pak byly smazány jen kvůli vysokému počtu nahlášení. Hlášení o smazání poslední verze znělo asi takto:

“Facebook má nějaká pravidla (následovalo jejich vyjmenování). Stránka byla smazána asi proto, že jste nejspíše některé porušili,” a v podstatě nic víc.

Znovu je tedy potřeba upozornit. že multikulturalisté kolikrát na Facebookových hlášeních pracují na plný úvazek – dostávají za to zaplaceno. Jedná se třeba o pracovníky Hate Free Culture. Odpůrci si tedy musí dávat veliký pozor na to, co píší. Navíc je potřeba přitvrdit zpětnou vazbu druhým směrem.

Poslední dobou se totiž množí osobně útočící stránky, které se daří smazat až po několika měsících. Byla to třeba stránka “Znásilnil mě Martin Konvička,” která se na Facebook udržela téměř měsíc, a to i přes trvalý tlak na nepravdivost tamních tvrzení a podezření z trestného činu pomluvy.

Současná doba k válčení na síti táhne. Na internetu sedí mnoho lidí a většina z nich staví své postoje právě z dojmů, které na nich zanechají příspěvky na internetu. Je potřeba vědět, že pravda je v 99% na straně odpůrců fanatického multikulturalismu. Proto je třeba se tak i chovat. Oni totiž kopou nohama kolem sebe. A nemají prakticky nic jiného na práci.

Facebookové stránky kritizující multikulturalismus mizí po stovkách. Odnesli jsme to i my

Beze slov a odůvodnění. V Německu během pár týdnů údajně zmizely až tisíce stránek proti imigrantům, islámu či multikulturalismu. Facebooková “pobočka” naší iniciativy Stop-multikulti.cz zmizela bez varování a bez důvodu. Boj na Facebooku: Po prohlášení jeho zakladatele začal Facebook opravdu konat, brzy bude pro kritiky naprosto nepoužitelný.

fcas

Výsměch, který Mark Zuckerberg schytal za nadržování muslimské komunitě, které slíbil v jednom ze svých statusů, přišla reálná hrozba a skeptičtí uživatelé předpovídají konec všech multikulturalismus kritizujících aktivit, jejich úplný zákaz a automatické mazání. To je teď v podstatě realita. Naše facebooková stránka zmizela naprosto nečekaně, 21.12. Důvod? “Vaše stránka možná porušila naše zásady komunity”. Více než 5 500 lidí a naprosto nezávadné příspěvky, několik měsíců propagace na Facebooku zmizelo kolem třinácté hodiny.

Ještě ten den jsme napsali přímo podpoře Facebooku. Naše stránka byla evidována jako nezisková organizace právě proto, že například komunity jsou mazány mnohem přísněji. V mailu jsme upozornili administrátory, že jsme zástupci neziskové organizace, že naše příspěvky neporušují zásady komunity a ke smazání došlo pravděpodobně koordinovanou nahlašovací akcí našich nepřátel. Pravda však může být jinde. Stránku mohl Facebook smazat sám. Jen tak. Jsme tu na jeho území a když bude chtít smazat všechny kritiky islámu, prostě je smaže. Velikost a hodnota je již tak vysoká, že si to zřejmě může dovolit.

Shodou okolností vše probíhá jen pár měsíců po krátkém osobním rozhovoru mezi Angelou Merkelovou a Markem Zuckerbergem. Ta se ho zeptala, jestli již začal bojovat proti takzvaným xenofobním projevům na síti. Řekl, že ano. Výsledek jsme již pocítili na vlastní kůži. Do dvou let takto můžou zmizet třeba všechny podobně kritické stránky.

Na boj na síti jsme již upozornili v jednom z našich předchozích článků. K přečtení zde. Náš web se však nevzdává. Budeme zde. Online, na Facebooku i bez něj. Založili jsmenovou facebookovou pobočku. Stále na našich stránkách probíhá anketa o nejabsurdnější multikulturní počin roku, a to zde. My se nevzdáme!

Česká televize sdílela hoax o hrdinném muslimovi, několik hodin mazala ty, kteří na to upozornili 

Česká televize má před sebou možný velký průšvih. Několik dní po útocích v Paříži se na stránkách ČT24 objevil článek s názvem “Mnoho životů zachránili v Paříži hrdinní muslimové

UPDATE: ČT24 upravila článek a smazala z něj zmínku o hrdinném muslimovi ze Stade de France. Bez prohlášení, bez omluvy, se starým datem. ČT tedy dělá mrtvého brouka.

Základem pro zdroj, kterým byl “náhodou” saúdský reportér Wall Street Jurnal, byl pouze jeho status na sociální síti Twitter. Vyposlechl si totiž příběh strážného u vchodu do Stade de France jménem Zouheir, který vyprávěl o tom, jak jeho kolegové při prohlídkách rozpoznali výbušný opasek a zabránili tím ztrátě až stovek životů. Ve statusu pak tvrdil, že to byl právě Zouheir, který přímo zabránil teroristovi ve vstupu na ochozy. 

Během několika hodin si však uvědomil, že spáchal velikou chybu v popisu události, který tedy o nějakých 150 minut později upravil. Mezitím však status sdílely tisíce lidí a kopírovala jej mnohá média, včetně právě České televize, či třeba Hate Free Culture nebo serveru Manipulátoři.cz. 

Problém ČT24 však je, že zatímco Hate Free a Manipulátoři vydali v reakci na aktualizaci okamžité prohlášení, že se jednalo o omyl, Česká televize jednoznačný HOAX, který propaguje islám jako náboženství míru, nesmazala ani neaktualizovala. 

Navíc si musíme připomenout, že již v době, kdy tyto české multikulturní servery článek vydávaly, již bylo všem, kteří si ověřili zdroj, jasné, že byl status opraven. Ani jeden server si tedy zdroj neověřil, čímž se všechny dostaly do pokrytecké pozice, jelikož již dlouhodobě a někdy i nepravdivě protiislámské a protiimigrační zprávy ověřují a pak vyčítají, že ti “xenofobové si samou nenávistí ani neověří informace”. Takže ani Hate Free, ani Manipulátoři v tom rozhodně nejsou nevinně.

Co je ale velmi znepokojující, je fakt, že server ČT24 ignoruje výzvy ke smazání článku a omluvě. Aktivistka Lea Vojteková dokonce několikrát na facebookové stránky ČT24 sdílela informace o tomto HOAXu a reakcí bylo smazání příspěvku během pár vteřin. Pokus poté ještě dvakrát zopakovala, se stejným rychlým výsledkem. 

Dá se k tomu ještě něco dodat? Je normální, aby veřejnoprávní televize bez povšimnutí úřadů přímo porušovala Zákon o veřejnoprávních médiích? Stop-multikulti nicméně posílá stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Pokud musíte tuto multikulturní novinářskou tragédii platit, doporučujeme vám, udělejte totéž. Tohle nemůže ČT pořád procházet!

Kdo nechal zrušit výstavu aktů na AV ČR? Budete se divit

Až do 23. prosince měl být v Akademii věd ČR vystaven projekt Karla Richtra, lépe řečeno jeho výstava fotografií s názvem “Women, Scenes in the library”, která na sebe nepřitáhla ani tolik pozornosti, ale kvůli nedemokratickému zásahu fanatických feministek rozvířila vody sociálních sítí a internetových médií. Výstavu AV ČR zrušila pod tlakem feministických oddílů, a to nově vzniklé Genderové expertní komory a Kongresu žen. A právě o těchto dvou fanatických spolcích si něco řekneme.

Genderová expertní komora je nově vzniklý spolek. Ustanovující schůze proběhla teprve v dubnu roku 2015. Rada vznikla s pochvalnými slovy Jiřího Dienstbiera mladšího, který, jestli to nevíte, krom ministerstva pro lidská práva zastupuje též funkci předsedy Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Následující informace vás určitě nepřekvapí. Její zvolená předsedkyně, Mgr. Veronika Špincrová, vystudovala Fakultu humanitních studií, Magisterský obor “Genderová studia” na UK. Je to prostě další multikulturní sbírka tohoto zbytečnéo oboru dotovaného z našich daní.

A další informace o GEK ČR musíme pro souvislosti též zdůraznit. Krom Open Society Fund spolek financují také norské fondy. Ty financovaly například cenzuru v českých médiích ohledně zločinnosti Romů, nový zákon pro ochranu dětí, který má za úkol vytvořit českou obdobu norského úřadu Barnevern, který je nezávislý na vládě, soudech a může si děti v podstatě zabavit na základě jediné stížnosti, bez důkazů, bez obvinění a předat je pěstounům i přes to, že není prokázáno obvinění, kvůli kterému rodičům děti zabaví. Norské fondy na tento úřad českému ministerstvu věnoval více než 27 milionů. Dalších 30 milionů korun pak věnoval na projekt Hate Free, jehož poslední aférou je zařazení muslima mezi nenávistné autory a sdílením tohoto smyšleného obvinění i v anglickém jazyce (více zde). Mimochodem, AV ČR je koordinátorem projektu “dejme (že)nám šanci”, pod jehož křídla spadá právě GEK. Má do projektu přivést odborníky na dané téma.

Tomuto tématu se však údajně věnuje třeba Sdružení pro integraci a migraci, Otevřená společnost o.p.s., Organizace pro pomoc uprchlíkům, Multikulturní centrum Praha nebo Nesehnutí. Všechny organizace získaly z projektu “Dejme (že)nám šanci” peníze, celkem přes 12 500 000 Kč. Informace o rozpočtu Genderové expertní komory nejsou na internetu k dostání. V rámci projektu “Dejme (že)nám šanci” však inkasovala přes 7 milionů korun. Těchto 7 milionů bude vyčerpáno mezi červencem 2014 a dubnem 2016, komora tak měsíčně vyjde na 320 000 Kč, a to pouze těch z Norska. Tomuto tématu se obdobně jako tématům islámu, Romům, a, jak vidíte, mnohdy i všem tématům najednou, věnují zbytečně desítky dalších spolků, hnutí a organizací. Další z nich je Kongres žen.

V jeho “Programové radě” seděli či sedí například další absolvent humanitních studií, Petr Havlík. Dále pak pedagožka Irena Smetáčková, novinářka Mladé fronty Jana Ciglerová, a další. Vidíte to propojení? Multikulturní Mladá fronta má “pobočnici” v kongresu žen, který zastává jisté touhy po rovnoprávnosti, ale dokáží dělat drtivý nátlak na výstavu velmi zdařilých a hlavně technických aktů. A teď pozor.

Druhý ročník, rok 2015 Kongresu žen, zaštítil nejen klasicky ministr Dienstbier, ale také předseda vlády Bohuslav Sobotka! V tomto roce do rady zasedla například bývalá ředitelka divize České televize a dokonce její současná kreativní producentka Kamila Zlatušková, čili další zástupci multikulturalismu, a Lubica Kobová, která pracuje v analytickém úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V radě zasedla i Petra Havlíková z Nesehnutí, další propojení s multikulturalisty, pak i samotná mluvčí pana Dienstbiera, nebo třeba i Naďa Straková, která pracovala jako vedoucí internetových projektů multikulturního týdeníku Respekt.

Kongres žen pak samozřejmě financuje Open Society Fund a norské fondy. Mediální podporu Kongresu z našich koncesionářských poplatků poskytuje Radiožurnál a Radio Wawe, v obou případech stanice Českého rozhlasu. A v rubrice “partneři” také objevíte, že Kongres žen podporuje činnost Hate Free Culture. A mezi lidi, kteří skutečně otevřeně tuto výstavu kritizují a její zákaz chválí, patří i současný pracovník multikulturního Respektu Marek Švehla, který v současnosti vede rubriku komentářů a zahraničním reportážím. Multikulturní propojení dokonáno.

Je tedy jasné, proč i zmínku o zakázané výstavě fotografií musíme napsat. To propojení “genderových” a “multikulturních” organizací je tak silné, že je můžeme zařadit pod jedno téma. Multikulturní organizace vytvářejí genderové projekty, aby samy mohly inkasovat ještě více peněz z norských fondů. Je doslova šokující, kam až sahají ruce norských fondů a kam až sahá moc několika fanatických feministek, které jsou z těchto fondů placené.