Sedm aktivistek, které utekly z různých muslimských zemí před útlakem, sepsalo dopis, ve kterém žádají rakouského prezidenta Van Der Bellena o osobní schůzku, na které by mu přesně vysvětlily, co to znamená žít jako žena v těchto kulturních krajích, píše Welt.

Reagovaly tak na slova Bellena, která vyslovil při srazu se studenty u příležitosti 100 dní v úřadu rakouského prezidenta. Psali jsme zde. Uprchlice z muslimských zemí považují slova prezidenta za kulturní relativismus a čistý sexismus.

Podle nich není nošení šátku symbolem svobody, ale útlaku, kterému čelí miliony žen v Íránu, Saudské Arábii, Iráku, Pákistánu či Alžíru. Jsou přesvědčeny, že mají právo jménem těchto milionů utlačovaných žen mluvit.

Výroky prezidenta považují aktivistky za naivní. Náboženské režimy v muslimských zemích jsou podle jejich dopisu misogynní. Celý dopis naleznete níže.

____________________________________________________

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně a pomoct tak jeho šíření mezi lidi.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní. Odkaz zde.

____________________________________________________

Velmi vážený pane spolkový prezidente Van der Bellene,

my, lidskoprávní aktivistky z čistě islámských kulturních krajin, ze kterých přicházíme a z nichž utíkáme, protože naše životy v nich byly ohroženy – rozhodnuté, že jako ženy nebudeme již více snášet náboženský tlak, útisk a násilí – jsme pohoršeny Vašimi výroky, v našich očích naivními, ohledně šátků na hlavě a politického islámu.

Naše práce, stejně jako naše osobní historie, by Vám jako politikovi měly být známy.
Utekly jsme ze Saudské Arábie, Iránu, Iráku, Pákistánu, Afghanistánu, Alžíru, Makedonie a z našich vlastních muslimských rodin do Evropy.

Mnoho z nás muselo žít za zákonem přikázaného nošení šátku, další pod tlakem, že šátek na hlavě je symbol počestné a mravné ženy. Proti tomu jsme za životaohrožujících okolností bojovaly.
Víme bohužel příliš dobře, co to znamená narodit se v těchto kulturních krajích jako žena, jak za těchto ženám nepřátelských okolností vyrůstat.

Proto jsme za svoji životní úlohu zvolily dát hlas milionům žen na celém světě, které v těchto krajích žijí a kde úpí, a  upozorňovat na jejich křivdy.

Zneužíváte sílu svého úřadu, jestliže šátek na hlavě představujete jako symbol svobody, přestože slouží k pohlavnímu apartheidu, útisku, donucování a rozlišování mezi mravnou počestnou ženou a prostitutkou!
Jdete dokonce tak daleko, abyste prosil svobodné západní ženy, aby ze solidarity proti takzvané islamofobii a údajnému rasismu se defeminizovaly? [zu entweiblichen = odženštění ~ ztráta ženské solidarity]

Tento kulturní relativismus, tento čistý sexismus, který Vaše výroky znamenají, je pro nás nesnesitelný.

Spatřujeme naléhavou potřebu vzájemného setkání, na kterém bychom Vás přesně zpravily, co to znamená žít jako žena v těchto kulturních krajích.
Dáváme hlas milionům žen, které žádný hlas na veřejnosti nemají, stejně jako ochraňujeme výdobytky ženského hnutí a pra-feminismu, které jsou v dnešní demokracii nepostradatelné, jsou naší západní hodnotou a zákonem.

Vyšetřete si čas pro vyslyšení hlasu lidí, kteří pod údajnou „islamofobií“ trpěli.
Právě nyní požadujeme MY, hlasy milionů žen, ale také mužů, kteří snášeli utrpení pod politickým patriarchálním islámem, Vaši pozornost.

Tím jste po Vašich otevřených výrocích milionům lidí dlužen.

Myslíme si, že je i ve Vašem zájmu, aby se na utrpení, donucování a útisk upozornilo a abyste vyslyšel všechny zúčastněné strany, stejně jako je ve Vašem zájmu, abyste tuto oblast nepřenechal pravým štváčům.
Proto chováme dobrou naději, že schůzka mezi Vámi a námi bude proveditelná v nejkratším možném čase.

Mina Ahadi (Irán)

Zana Ramadani (Makedonie)

Kenza Boukhelida-Andresen (Alžír)

Nazanin Brumand (Irán)

Worood Zuhair (Irák)

Rasha Ahamad (Jemen)

Naila Chikhi (Alžír)