Archiv štítku: Blog

Proč stojíme za paní ředitelkou Kohoutovou?

Za nový spolek Mladí vlastenci píše Nikola Zbořilová, proč je velmi důležité stát za ředitelkou Střední zdravotnické školy, která je souzena za to, že nedopustila, aby jistá muslimská studentka do školy chodila bez potřebných dokumentů. O případu Somálky, která od té doby tvrdí, že byla vyloučena kvůli hidžábu, jsme již několikrát psali:

Do kauzy jsou zapojené 2 studentky, jedna je Somálska, druhá z Afghánistánu. Somálská studentka žaluje Střední zdravotnickou školu ve Vršovicích, protože se domnívá, že paní ředitelka se chovala diskriminačně vůči jejím náboženským svobodám a že stejný důvod pak měl následně i odchod afghánské studentky. Kde ale stojí realita?

Byla jsem svou přítomností podpořit paní ředitelku Kohoutovou již u prvního soudu, který tento případ projednával. Tady jsou některé postřehy, které jsem si odtamtud odnesla.

Obžaloba tvrdí, že první školní den (2.září 2013) byly obě studentky s šátkem zavolány do ředitelny a vyzvány k sundání šátku a vyhodnocuje to, jako omezování náboženských svobod. Rovněž tvrdí, že cituji: ,,Zakryté vlasy jsou například při tělocviku bezpečnější, než vlasy odkryté.“, což se ale neshoduje se skutečností, protože šátek se při výkonu sportovních aktivit může zaseknout o nějaké náčiní a způsobit poranění studentky. Za všechny tyto újmy na svojí svobodě projevu si somálská studentka, slovy svojí právní zastupitelky, účtuje 60 tis. Kč + omluvu.

Co považuji za extrémně zajímavé je to, že po stížnosti na Českou školní inspekci (ČŠI), školní inspekce dala za pravdu zdravotnické škole a svoje stanovisko změnila až po vyjádření ombudsmanky Šabatové. Celý spor ale nebyl pouze o šátku. Rozhodně ne zpočátku. Skutečnost je taková, že somálská studentka do začátku školního roku neodevzdala všechny potřebné dokumenty, aby na této škole vůbec mohla začít oficiálně studovat. To byl také důvod, proč byla studentka první školní den povolána rozhlasem do ředitelny.

Příběh následně pokračoval tak, že ještě ten samý den, studentka vztekle vběhla do kanceláře ředitelky, kde nejdříve dělala nepořádek a poté přinesla žádost o ukončení studia (která stejně nutná nebyla, protože se studentkou de facto nikdy nestala). Druhá (afghánská) studentka ukončila studium dva měsíce poté, protože propadala ze všech předmětů, vyjma anglického jazyka a také měla velice slabou docházku.

Další zajímavou skutečností je, že minimálně afghánská studentka vůbec neměla v úmyslu zůstat studovat a pracovat v České republice a prý se nijak netajila tím, že je v procesu přesunu do Anglie a do školy se zapsala především kvůli potvrzení, že se zde v ČR vzdělává.

Můj pohled na tento případ je následující. Somálská studentka, která školu žaluje ani nedodala všechny dokumenty, nebyla nikdy opravdu studentkou přímo Střední zdravotnické školy ve Vršovicích. Pokud se ale týká smyšlené kauzy s šátkem, tak i kdyby byla pravda, že bylo vyžadováno, aby u určitých aktivit byly šátky odkládány, kvůli bezpečnosti, jak to určuje školní řád, tak je to jedině spravedlivé a pochopitelné. A nutno podotknout, že se nacházíme v České republice, takže islámské móresy a snahy o vnucování šaríi a šikanování české společnosti, jsou naprosto neodpustitelné a skandální. Podobné snahy jsou jen začátkem něčeho, co dnes již v západní Evropě lze jen těžko zastavit. Utněme islámskou šikanu již na začátku!

Jsme s Vámi, paní ředitelko!

Nikola Zbořilová, Mladí vlastenci

Lukáš Lhoťan: K boji proti terorismu vyzývá obhájce palestinských extremistů a politického islámu

Média informují o kongresu muslimů, kteří tvrdili, že islamistický terorismus poškozuje islám jako náboženství. Velmi důležité postřehy přináší bývalý členy vysokého vedení Muslimské obce a konvertita z islámu ke křesťanství Lukáš Lhoťan ve svém blogu na iDNES.cz, který jsme se rozhodli, i s jeho svolením, zkopírovat na náš web.

BLOG

V Praze dnes probíhala první část takzvaného kongresu proti terorismu, kterou pořádali čeští muslimové a jejich jménem tam vyzval k spolupráci v boji proti terorismu přední český obhájce terorismu, pěkná trapárna, že?

O o kom, že to je řeč? No přece o místopředsedovi Ústředí muslimských obcí v ČR Vladimíru Sáňko, který v dobách kdy Palestinci páchali sebevražedné atentáty na izraelské civilisty tvrdil, že na to mají Palestinci právo a že to je podle islámu. Pak se proslavil projevem v pořadu Já, muslim v České televizi, že si přeje islamizaci České republiky, což mu jako muslimovi nemůžeme mít za zlé neboť dělá jen co chce Mohamed.

Video ukázka z pořadu Já, muslim s proslovem Vladimíra Sáňky zde:

Pak se ukázalo, že pan Vladimír Sáňka organizoval vydání knihy předního radikálního islamistického teoretika Bilala Philipse. V této knize se hovoří o nutnosti nenávidět neislámské vlády, svrhnout je a třeba i to, že je potřeba zničit hrobky, jako je Tádž Mahal v indií nebo to, že Alláh nenávidí židy a křesťany. Podle odborníku na islámský extremismus jde o stejný ideologický základ, jaký má teroristické hnutí Islámský stát. Kvůli této knize je právě Vladimír Sáňka souzen a při posledním soudním jednání soudce konstatoval, že je kniha závadná, ale nejde o propagaci hnutí a tedy české zákony nepostihují šíření (islámistické) nenávistí, ale pouze podporu hnutí a proto nemůže být asi Vladimír Sáňka odsouzen. No skvělý návod pro neonacisty, šiřte nacismus, ale ne hnutí a odvolejte se na případ islámské nenávisti u pana Sáňky …

Mohl bych tak podrobněji vypsat všechny ty názory a projevy, které mezi muslimy pan Sáňka zastává a které jsou zdokumentované, ale k čemu to? Naši čeští novináři ho s těmito fakty konfrontovat nebudou a budu jen přežvykovat jeho PR image a to tak dlouho až společnost zapomene kdo to doopravdy je Vladimír Sáňka. Je to klasická strategie islámu jenž byla stejná i u nacistů a říká, že Stokrát opakovaná lež se stává pravdou, a vyslovil ji jistý Joseph Goebbels, který byl poskokem velkého obdivovatele Mohameda jistého neúspěšného malíře Adolfa Hitlera.

No a potom všem se asi snaží, aby česká společnost zapomněla na jeho “průsery” a měla ho za mírumilovného tolerantního muslima a tak na konferenci českých muslimů vybízí k společné spolupráci nevěřících Čechů a českých muslimů proti terorismu. Více v článku Idnes.cz zde: Teror deformuje naše náboženství, zaznělo na konferenci českých muslimů Nádherně tuhle strategií muslimů popsal bývalý muslim Alí Sína v tomto článku.

Upřímně nechápu proč čeští muslimové stále takového demaskovaného islámského extremistu, jako je pan Sáňka, volí do svého vedení? Nebo snad mají stejné názory jako on? To se dovím asi již zítra, protože jdu na druhou část tohoto islámského kongresu na vlastni uši si poslechnout co se tam bude říkat …..

Zdroj: http://lukaslhotan.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=578441

____________________________________________________

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní. Odkaz zde.

BLOG, Jiří Barták: Zdálo se mi…

Zdálo se mi v noci na dnešek: Stáli jsme venku na ulici a bylo nás dost, určitě minimálně stovka. Všichni jsme měli být aktivními účastníky nějaké islamofobní akce. Bylo těsně před sedmou ráno, atmosféra se zdála být vzrušená. V tom se objevili těžkooděnci a všechny nás po jednom odváděli. Šli jsme bez odporu. Střih.

Sedím na chodbě v nějaké budově, obě ramena mi svírají policajti v černých kuklách. Sedíme, sedíme a čekáme. Na co? Na Godota? Nevím. Policajti na mé pokusy o konverzaci neodpovídají. Kolem projde bývalá spojenkyně z odboje a pár lidí od ní. Na mé otázky taktéž nereagují. Nejsem si jistý, jestli jsou ve stejné situaci jako já, nebo jsou to konfidenti. Střih.

Jsem v kanceláři. Ptám se úředníka, jestli jsem zadržen, zatčen, nebo co to má sakra znamenat. Úředník otevírá vcelku objemnou složku s mým jménem. Hned na první straně je kancelářskou sponkou připevněná moje fotka, ale na pasová – z venku, z nějaké jiné akce. Úředník ukazuje na nápis na jakémsi protokolu – stojí tam velkými písmeny “ZADRŽEN”. Jinak zase nevím nic. Střih.

Jsem v nějaké hale, policajti už tam se mnou nejsou. Zato jsou tam desítky lidí – úředníci. Sedí každý u svého stolečku podobného školní lavici. Před sebou mají jmenovky – ale ne, nejsou to jmenovky, je na nich uveden jen název jejich funkce. Jdu dopředu, k prvnímu stolečku, protože předpokládám, že úřednice za ním je nějaká vedoucí. Na cedulce před svým objemným hrudníkem má napsáno “Krajská (nevímco)”. Poprvé se se mnou někdo trošku baví, nehovoří se mnou vyloženě nepřátelsky, ale opět mi neříkají nic určitého. Ne, soud to není. Jen potřebují nějaké informace. Ona a její kolegové se mě ptají na absurdní, vzájemně nesouvisející věci z odboje. Už jsem opravdu vytočený. Je už půl čtvrté. Budu mít problém v práci. Teda jestli mě pustí. Ptám se na advokáta. Střih.

Jsem v jakési jídelně. Lidí plno, ale nikoho neznám. Mám hlad a už mi schází síla se někoho na něco ptát, žeru chlebíčky. Už si mě nikdo nevšímá. Střih. Venku před jídelnou sedí Konvička. Povídá, že je všechno v pohodě, že si to vysvětlili, že jen budeme muset zaplatit to žrádlo a můžeme jít. Řvu na něj, jestli si snad kurva dělá prdel. Střih.

Stojíme na tribuně, jen chvíli poté, co nás pustili. Někdo zorganizoval v době našeho zadržení bleskovou demonstraci na naši podporu. Na náměstí nejsou stovky, ale tisíce lidí. Jsem unaven, ale potěšen. Konva si bere slovo. Koukám na dva lidi, mladou holku a nějakého chlapa. Neznám je jménem, ale všiml jsem si jich už dřív, byli na našich předchozích akcích. Berou do ruky jablka a házejí je po nás. Konec.

Takže takovéhle kafkovsko-orwellovské sny s příchutí eurosurrealismu (ale i švejkování, ti úředníci taky podle všeho “jen” plnili nějakou normu) se mi zdají. Možná bych měl zase začít fetovat. Třeba by se mi pak zdálo o bičování mladých pevných kusů, nevím.
Vlastě to ale docela dává smysl: Výše uvedené je v podstatě aplikace velkoryse napsaného protiteroristického zákona proti domácí populaci. Člověk může být zadržen, ba vězněn po neomezeně dlouhou dobu bez obvinění. A stejně tak i bez vysvětlení propuštěn. Není třeba žádná brutalita na to, aby režim naprostou většinu lidí zlomil, v tom snu jsem pociťoval nejen zlost, ale i mimořádně silnou frustraci a pocit zmaru.
Je tohle dnešní Anglie? Čeká nás tohle za dalších pět let?
Jdu si dát kafe…

 

Martin Jaroš: Proč jsem nepřijal “práci snů” pro EU

pikčr brexit

Poznámka redakce: Jedná se o zkopírovaný status, který 24.6. zveřejnil pan Jaroš na svém facebooku. Je tam několik postřehů, které stojí za pozornost. Profil pana Jaroše zde.

Popíšu vám tady, jak jsem já osobně poznal EU a co určilo můj vztah k ní. Nebudete tomu asi věřit, ale před mnoha a mnoha lety jsem chtěl pro EU pracovat. Ještě předtím, než ČR do Unie vstoupila. Byl jsem tehdy mladičkej cucák, věřil jsem evropské myšlence a chtěl jsem se na ní podílet. (Ostatně té myšlence věřím furt, jen to provedení by se dalo zlepšit.) Navíc to bylo logický pokračování mojí školy – studoval jsem totiž mezinárodní politiku a diplomacii, EU jsem bifloval 4 roky a věděl jsem o ní první poslední. K tomu jsem odjakživa soutěživej. Hlásilo se tehdy skoro deset tisíc lidí, přitom v první vlně mělo práci dostat 95 Čechů (na všechno jsou v Unii kvóty) – takový věci mě vždycky namotivujou. No a samozřejmě i ty peníze mě zajímaly – nabízeli tehdy myslím 4100 EUR čistýho plus nějaký příplatky, což pro kluka 2 roky po škole vypadalo lákavě. Úředníci mají slušný životní standard, to je dané prakticky přímo zákonem.

Výběrové řízení trvalo rok a půl – nekecám. Bylo velmi precizní, ale velmi zdlouhavé – ostatně jako všechno v Unii. Během toho roku a půl jsem se neustále učil – legislativu, procesy, jména klíčových lidí, všechno. Na začátku z těch skoro 10 000 lidí vybrali 1475 kousků, které pozvali na písemnou zkoušku v Praze. Test byl těžký jako prase, ale dal jsem to díky těm 4 rokům na vejšce. Do dalšího kola nás postoupilo 223. A další učení a další kolo, tentokrát už přímo v Bruselu. Opět jsem prošel, dostal jsem se mezi 145 samurajů. A pak zase další kolo a několik interview v Bruselu a jedno v Luxu – najednou nás bylo 95 a já jsem věděl, že už je to asi dobrý.

Ale – tím, jak jsem neustále jezdil do Beneluxu, tak jsem tu EU taky poznával zevnitř. Všechny ty mraky úřadů a ty bitky mezi nima a nesmyslný kompetence. A měl jsem z toho takovej divnej pocit. Přišlo mi, že tam dělá snad až moc lidí a že proti divokýmu intenzivnímu Oskarovi, pro kterýho jsem tehdy pracoval, je tam nějak zvláštně strnulá atmoška. Takový distingovaný leháro, jestli mi rozumíte. Kdežto my v tom Oskarovi jsme tehdy v prvních letech dřeli jako koně od rána do noci, ale bylo to vzrušující. Trochu jsem ztrácel svůj pro-unijní elán, ale byl jsem uprostřed závodu a závod se nevzdává.

Konečně nadešel Den D, kdy mě pozvali na závěrečné interview do Lucemburku. Měl jsem bojovat o pozici šéfíčka v publikačním oddělení OPOCE. Žena měla radost, že je to ten Lux – do Bruselu samotného jsme moc nechtěli, některý čtvrti toho města vypadaly, že tam řádí cholera a tyfus, divný místo. Ale ten Lux byl malej a čistej, země jako zahrádka. Interview začalo. Vedl ho tehdy šéf OPOCE, takovej starší francouzskej džentlmen přesně jak z nějaký belmondovky 70. let, švihácký sáčko, pomalá, ale impozantní mluva se skvělou dikcí, velkej rétor, nenápadně předvedl svou znalost 5 jazyků, ode mě chtěl totéž. Potěšil jsem ho. Chtěl vědět, co vím o publikacích a komunikaci, něco jsem mu řek. Dost jsem tehdy dělal do tisku a tak, mám ten obor rád. Po 15 minutách on najednou zaklapne blok a říká mi – Chcete tu práci? Máte ji, nastupujete 1. února. Já říkám díky, můžu vidět to oddělení? On – Bez problému, provedu vás. A ved mě tím barákem, viděl jsem strašně moc lidí, bral jsem do ruky jejich produkci – mraky publikací, o kterých jsem neměl ani tušení, že existujou, i když jsem v tý době věděl o EU víc než skoro jakýkoli Evropan. A jak tak jdeme, tak mi ještě šéf povídá – Bude se vám u nás líbit. Práce je to klidná, ve 3 jdeme všichni domů. Váš startovní plat jsou ty 4100, to už víte, za 20 let vás v průměru třikrát povýšej, po 20 letech bude váš plat x (číslo jsem zapomněl) plus v průměru 1,5procentní inflace. Já jsem tady 27 let. Rozloučili jsme se.

Před barákem čekala Bea – my totiž všechno podnikáme společně, až do dneška.
– Tak co, říká mi.
– Mám tu práci, odpovídám.
– No paráda, padla mi kolem krku, byla šťastná, už se viděla v tý upravený zemi a děti (které jsme ještě neměli) už viděla na mezinárodních školách, to bylo pro Beu vždycky důležitý.
– Brzdi trošku, říkám jí. Já to nevezmu.
– Co to povídáš, prosím tě, vždyť na tom děláš dva roky. Co se stalo?
– No, nezlob se, ale je to jen takovej pocit. Ten šéf mi řek, jakej budu mít plat za 20 let.
– No a co? Bylo to málo?, vyzvídá žena.
– Ale ne. Vždyť ty prachy znáš, pro kluka z Benešova dobrý. Ale já jsem si prostě uvědomil, že nemůžu dělat pro instituci, kde všichni dopředu věděj, jakej budou mít plat za 20 let. A navíc bych dělal zbytečný věci – viděl jsem to, tři čtvrtiny těch brožur nemůže nikdy střízlivej člověk otevřít. Je to habaďůra.

A tak to taky skončilo. Napsal jsem jim zdvořilej dopis, že se omlouvám, ale že do toho nakonec nejdu. Ať to radši dají té Polce, co tam byla na interview se mnou. A vrátil jsem se do Česka, ke svému soustruhu u Oskara. Sice jsem tam v té době měl menší plat, ale zato jsem měl jistotu, že ta práce k něčemu je, že moji produkci někdo uvidí. Spustil jsem pak v dalším roce s pár klukama časopis ĆILICHILI. A taky jsem měl naději, že když budu makat pořádně, tak za 20 let můžu bejt úplně někde jinde. Že můj plat není předpověditelný. Žena byla smutná ještě několik měsíců, ale řekl jsem jí – nezlob se, ale Unie není pro nás, jsou to chytří lidé, ale dělají zbytečné věci. A do ciziny tě jednou vezmu a děti na ty mezinárodní školy dáme. Což jsem učinil. A o Unii si pořád myslím to samé – spousta velmi kompetentních lidí, velmi pečlivě filtrovaných, ale vytvořili si tam takovou věž ze slonoviny a dělají věci, které jsou ze 75 procent na nic. Proto já, duší Evropan s druhdy precizní znalostí EU mechanismů, vítám Brexit. Protože Brusel a Lux potřebují facana, jinak se neproberou. Sorry za dlouhý text. Přísáhám, že je to pravda, tu práci jsem měl, nástupní dopis do Luxu mám ještě v šuplíku. Dneska už se tomu směju.

 

JIŘÍ HANZL: Romea.cz, lidové milice levicového extremismu

Zkopírovali jsme bez vědomí autora text Jiřího Hanzla s cílem co nejvíce rozšířit celou událost kolem jeho osočování z rasismu jen proto, že si dovolil kritizovat zřejmě nedotknutelné HateFree Culture. 

Dne 12.5. 2016 byl zveřejněn na serveru Romea.cz článek „Předseda “romského” spolku podporuje Blok proti islámu“ od levicové novinářky Saši Uhlové. Vzhledem k tomu, že Romea.cz odmítla otisknout vyjádření Jiřího Hanzla k tomuto textu, činím tak nyní. (Mezitím již Parlamentní listy otiskly korespondenci mezi Sašou Uhlovou a mnou)

LAMPA, z. s. (organizace poskytující sociální služby)
Jednoho dne se v jednom z našich center pro děti a mládež znenadání objevila nepozvaná osoba a to novinářka z Deníku referendum a zároveň externí novinářka z Romea.cz s tím, že má za úkol napsat článek o našem spolku. Pořídila několik fotografií a odešla. Nezajímala jí přitom naše práce s dětmi, naše charitativní práce, taneční festivaly, fotbalová liga a ani žádné jiné aktivity. Následně jsem dostal elektronickou poštou několik jejich otázek k zodpovězení a ujištění:„Každopádně vám v textu poskytnu prostor pro vyjádření a nebudu vaše citace nijak deformovat. (…) Text vám pak pošlu, abyste jej viděl před vydáním.“ Zpracoval jsem tedy odpovědi a čekal na to, co se bude dít.

12.5.2016 byl pak zveřejněn článek pod výše uvedeným názvem. Přestože sepsání tohoto článku trvalo autorce celý měsíc, text mi včas neposlala a naopak nechala zveřejnit v rozporu s uzavřenou dohodou. Z mých odpovědí, které byly sepsány na pěti stránkách použila jednu jedinou větu a tu ještě vytrhla z kontextu. Hold, potřebovala jako neormaxistická novinářka příběh o zlém nenávistném xenofobním člověku.

Text je však pro většinu normálně myslících lidí naprosto zmatečný. Člověk, který pracuje již šestým rokem sedm dní v týdnu pro druhé, kteří se ocitli v nouzi nebo jsou nouzí ohroženi a to převážně v romských vyloučených lokalitách je rasista!!!??? Pro každého naprostý nesmysl a protimluv. Ne však pro Sašu Uhlovou dceru ombudsmanky Šabatové a levicového aktivisty a novináře Petra Uhla. Přemýšlel jsem, z čeho asi tak pramení toto rozumu odporující přesvědčení. A jsem přesvědčen, že vím v čem spočívá hlavní problém autorky článku. Ve své osobní korespondenci Saša Uhlová uvádí, že ve vztahu k migrační krizi a aktivizaci nesouhlasných nálad ve společnosti se bojí budoucnosti. Skutečným motivem práce Saši Uhlové je xenofobní strach z neznámého. Autorka ve svém článku obrazně pomateně pobíhá hnána svými vnitřními běsy podél žurnalistické stoky extrémní levice, s cílem ještě více rozdmýchávat nenávist a napětí ve společnosti, aby si obhájila svůj strach. Proto každý, kdo rozporuje a nabourává její způsob myšlení je rasista a xenofob. Toto černobílého pojetí chápání světa je však vskutku chorobné a svědčí o naprosté vnitřní destrukci osobnosti.

Lži a manipulace levicové novinářky
Saša Uhlová se možná považuje za objektivní a kompetentní novinářku. Opak je však pravdou. Ve svém textu lže a manipuluje se čtenáři. Jak to dělá? Vždyť přeci jenom předkládá názory lidí a nechává samotné čtenáře, aby si oni sami udělali svůj názor? Odpovídám: Naprosto jednoduše. Vezme citát jedné strany a k tomu přidá citát ze strany druhé. Tyto slova jsou samozřejmě v rozporu. Problém je však v tom, že jsem předal autorce článku důkazy a odkazy na zdroje. Takže Saše Uhlová například věděla, že nechvalně známý notorický lhář Bronislav Podlaha, Mirosla Králík, Oto Váradi nemluví pravdu, ale ona toto ve svém článku v rozporu s novinářskou etikou neuvedla. Navenek nám ale nadále zůstává patový stav. Co s tím? Aby čtenáře dostala tam, kam chce, učiní následující. Klíč je ve výběru zainteresovných aktérů. Já jsem předal Saše Uhlové seznam 20 institucí, organizací a osob, se kterými máme vynikající pracovní a osobní vztahy. Ona však nenechala promluvit jedinou osobu z tohoto seznamu. Dala prostor jen těm, kteří se hodili do jejího krámu a se kterými ji pojí dlouhodobý osobní a v tomto našem případě tedy profesně nekorektní duální vztah. A negativní obraz o osobě, kterou chci dehonestovat je na světě. Navíc tím, že ve svém článku zmíní i tyto konkrétní přátele pana Jiřího Hanzla a zároveň jim nenechá prostor pro vyjádřní, poškodí , aniž by se mohli bránit, zákonitě i je. Saša Uhlová se však ve svém článku neštítí citovat ani objednavatelku článku a svoji dlouhodobou přítelkyni, proti které byla v loňském roce sepsána petice obyvatel Ralska-Ploužnice pro její rasistické jednání a v současné době jsou řešeny i její dva přestupky ze stejného důvodu. Saša Uhlová navíc na několika místech článku vysloveně lže. Chorobné pokrytectví je v zásadě základní charakteristikou vnitřního světa Saši Uhlové. Všechny výše uvedené citace mých oponentů mohu snadno důkazně vyvrátit.

Čtěte také: Pracuje pro Romy, ale kritizoval HateFree. Nyní je za rasistu

Kam kráčíš Romea?
Romea.cz, která by měla primárně pomáhat Romům, je ve skutečnosti prostřednictvím Saši Uhlové hlásnou troubou extrémní levice, která v rozporu s Listinou základních práv a svobod popírá právo na vyjádření vlastního názoru. Nehodnotí lidi, podle toho jaké mají výsledky ve své práci, ale podle toho jakého jsou politického přesvědčení. A v tom je právě největší a zároveň diskriminační obludnost myšlení Saši Uhlové. Nepředložila jediný skutečný důkaz, že jsem rasista a xenofob. Nevím jak jí její mozkové závity vysvětlily těch 40 převážně romských , ale i neromských i postižených dětí denně v našem centru, kterým se snažíme pomáhat. Ano, Saša Uhlová ač romistka ve skutečnosti Romům škodí, místo toho, aby jim pomáhala.

Existuje reálné nebezpečí a ono se to již děje, že se romská komunita nechá lapit do sítě neomarxistické ideologie a bude levicovou majoritou zneužita ke svým politickým cílům.
Nyní se již vůbec nejedná o romskou komunitu jako takovou. Romea.cz útočí už i na své Romy, kteří nezdílejí neomarxistické myšlenky. Z posledního měsíce jsou napřílad známy nenávistné útoky na pana Lučka ve vztahu k inkluzi či pana Tancoše. Romea.cz se stala „náboženskou“ policií, která hlídá a snaží se s fanatickou vírou a spasitelským syndromem zlikvidovat každého, kdo nesdílí její názory. Charakteriským znakem Romea.cz je pak neskutečná nenávist, která má až znaky posedlosti. Jako největší nebezpečí nevidím pro romskou komunitu v současné době extrémní pravici, ale neomarxistickou ideologii hlásanou přímo romskými aktivisty. Mezi ně patří například i paní Emile Horáčková, která dlouhodobě útočí na mě, moji manželku i naše zaměstnance. Obyvatelé Ploužnice však již sami sestavili a podepsali petici následujícího znění:
„My, níže podepsaní, podáváme tuto PETICI!
Nesouhlasíme a nepřejeme si, aby paní Emilie HORÁČKOVÁ, romská aktivistka, kdekoliv vystupovala a hovořila jménem občanů Ralska – Ploužnice. Svým dosavadním jednáním působila rozkol a rozmíšky mezi romskými a neromskými občany na sídlišti Ralsko-Ploužnice. Toto jednání stupňuje zejména v poslední době, kdy došlo ke změnám ve vedení města, se kterými se ona osobně nedokáže vyrovnat, neboť přichází částečně o své dosavadní zvýhodňování. Obchází proto s různými podpisovými listinami, žádajícími návrat původního vedení a pomocí vyhrožování různými tzv. postihy (vystěhování z bytu atd.), působí zejména na ty romské občany, kteří je odmítají podepsat. Jedná se o člověka bez morálních zásad, využívající vše jen pro svůj osobní prospěch, svoje prosazování a zviditelňování. Svými aktivitami přitom překračuje etický kodex pracovníka v sociálních službách, kterým je vázána.
Přestože je sídliště Ralsko-Ploužnice z velké části osídleno romskými občany, chceme žít v klidu společně bez rasové nadřazenosti té či oné skupiny obyvatel. Paní Horáčková však usiluje přímo o opak. Proto podepisujeme tuto petici a žádáme, aby naším jménem nikde nevystupovala a její názory nebyly prezentovány jako názory naše. Paní Horáčková není naší mluvčí a touto peticí se i distancujeme od jejích aktivit.“
Hlavním problém této osoby je jednoduchá skutečnost. Našich veřejných akcí se zúčastňuje 300 Romů a jejích 3 neomarxisté.

Romea.cz jako policie a soudce
Romea.cz se dokonce domohla na Úřadu vlády toho, že organizace, které jsem předsedou, bude v červnu zkoumána na úrovní vládní Agentury pro sociální začleňování, jestli máme jak napsala jedna paní v komentáři „správně nalepené známky ROH.“ Toto už však podle mého mínění skutečně vykazuje znaky počátku rodícího se nového totalitního systému, ve kterém se Romea.cz samozvaně pasovala nejenom do role policie ale i soudce. A není sama. Jiná neomarxistická NNO, která veřejně podporuje extrémí levici, napsala stížnost našemu starostovi a odmítla s námi spolupracovat. Jiní levicoví aktivisté nás blokují. A nejznámější asi je nenávist vzbuzující je HATE FREE Culture. O jejímž významu už pochybuje málokdo. Ideologické přesvědčení je pro tyto neziskovky a aktivisty důležitější než samotná pomoc druhému člověku. Takové neziskovky nemají právo existovat, protože popírají své určení. Naštěstí obyčejní Romové, se kterými jsme denně ve styku, Romea.cz nesledují. A tak zůstává pro romskou komunitu určitá míra naděje.

Jsem a nebo nejsem členem BPI?
Na profesně diletantskou novinářskou práci Saši Uhlové ukazueje i ta skutečnost, že ve svém textu nedokázala objasnit ani základní ideu článku a to jestli jsem a nebo nejsem členem BPI. V článku jsou zmiňovány čtyři možnosti. Učiním to tedy za ní. Nejsem členem BPI a ani jsem nikdy nebyl a ani o tom v současné době neuvažuji. Nikdy v minulosti jsem ani nebyl členem žádné politické strany ani hnutí. Cítím však občanskou povinnost bojovat proti nenávisti kolem sebe. Tedy především proti nenávisti a rasismu, které vychází z levého spektra společnosti a to z toho důvodu, že s touto nenávistí a rasismem mám bohaté osobní negativní zkušenosti. Jsem také přesvědčen o tom, že ten kdo obhajuje islám obhajuje ideologii, která je horší než nacismus. Stačí si otevřít publikaci Právo Šaría pro nemuslimy, stranu 6 a 7, kde je seznam porušovaných základních práv a svobod v rámci islámu.

Věřím, že BPI je ve své podstatě proromské a ne protiromské jak tvrdí Romea.cz a ostatní neomarxisté. Jsem o tom přesvědčen mimo jiné i proto, že současná Evropa, proti které se BPI vymezuje, spěje k popření historie, vědomí a hranic jednotlivých národů a etnik. Jsem pro multirasovou společnost, kde vedle sebe žijí Češi, Ukrajinci, Romové, Vietnamci, lidé z Afriky…., ale kteří uznávají jednu společnou kulturní historii i se svými jednotlivými specifiky. Jsem proti utopistickému multikulturismu. Jsem proti vytvoření nového evropského člověka žíjícího v jednom společném evropském státě. Předpokladem vzniku tohoto státu je pak právě masivní imigrace a dále pak rozbití tradiční rodiny.

Nebojím se islámu, ale mám obavy ze ztráty svobody slova a následně všech svobod. Jsem proti pedofilii, polygamii, znásilňování, vraždění, otroctví, zoofilii … toto vše přináší islám, podporovaný EU, českou vládou a neomarxisty spolu s levicovými extrémisty v rozporu s Listinou základních práv a svobod. JSEM RASISTA A XENOFOB ? NE, JSEM ALEŠ.

A děkuji všem za blahopřání k svátku.