Archiv štítku: Evropská unie

ROZHOVOR: Český volič je ve volbě konzistentní euroskeptické strany osamocen, říká Marian Kechlibar

Marian Kechlibar je matematik a publicista se zájmem o současné politické dění. Své názory uveřejňuje na blogu www.kechlibar.net. Vzhledem k jeho posledním článkům o volbách v Rakousku a v Německu, ho náš redaktor vyslechl především na téma politiky a voleb všeobecně. Koho máme volit, abychom se zbavili multikulturní otěže a koho bude volit on?

Vystudoval jste matematicko-fyzikální fakultu, algebru a teorii čísel. Jak jste se odsud dostal ke kritice politických poměrů a multikulturalismu?

“To je spíš naopak. Já jsem se zabýval politikou už dříve, než na vysoké škole. Zajímalo mě sledovat společenský vývoj, jsem velký fanoušek historie a rád se v ní celý život vzdělávám. Dlouho jsem ale neměl pocit, že je ta situace tak kritická, abych se k ní veřejně vyjadřoval. Běžné žabomyší spory, jestli se bude vybírat třicet korun za recept, to si mohou politici vyřídit mezi sebou sami. Tentokrát si ale myslím, že jde o velice vážnou krizi, která může poznamenat existenci a tvář této civilizace, že k tomu prostě nemůžu mlčet.”

Ta politická krize, která, jak říkáte, může ovlivnit celou naší existenci, má základ kde? Kde se v současné politické elitě, ač třeba ne naschvál, bere ta tendence likvidovat současnou formu západní civilizace?

“Myslím, že to, co teď máme v Evropě, je zejména důsledek špatných poměrů v Německu, které v současnosti bohužel určuje kurz. Nejsem si jist, jestli je tam nějaký úmysl, jeto vždy těžké dokázat. To, co se v Německu za vlády Angely Merkel stalo, je, že se čím dál více uzavíraly velké koalice, v důsledku toho se německá politická scéna naprosto rozmělnila, splynula do toho, čemu nyní naštvaní Němci říkají Einheitsbrei, neboli miš-maš. To znamená, že je jedno, jakou volíte stranu, stejně dostanete seshora tu samou politiku.”

Což je skoro jako u nás za bývalého režimu…

“Víceméně ano, taková Národní fronta. Tady v Československu se tomu říkalo Národní fronta. V tom Německu to má takovou podobu, že např. ať už máte jakýkoliv názor na pomoc Řecku, tak kancléřka tam po nějakém vyjednávání prostě ty peníze pošle. Proto v době, kdy vznikla Alternativa pro Německo, se vůbec pojmenovala Alternativa. Na tehdejší německé politické scéně byl totiž absolutní nedostatek jakýchkoliv alternativ.

Stopy tohoto problému vidíme neustále i v migrační krizi a vůbec všude. Jako kdyby existoval jenom jeden povolený názor. Německo je na tom z tohoto hlediska mimořádně špatně. Teď už to tak hrozné není, AfD si vytvořila určitou viditelnost v médiích i mezi lidmi, ale loni touto dobou, když se migrační krize rozjížděla, bylo Německo naladěné jen na jednu vlnu a směla se říkat jediná věc. To bylo něco strašného, ta naprostá uniformita v médiích. Všude jen jediný tón “Vítejte!” až do ohlušení.”

U Alternativy se pozastavíme. Měli jsme tu teď volby v Berlíně, který je vlastně v současnosti největší líhní a hnízdem multikulturních fanatiků v Německu. Je zázrak, že tam AfD získala více než deset procent. Zvláště když vezmeme v úvahu tu agresivitu odpůrců Alternativy. Je to zastrašování, nahlašování bomb, nevpouštění lidí na mítinky AfD. Je tohle něco, co kdyby se člověk zeptal třeba kancléřky Merkelové, tak by to dokázala okamžitě odsoudit, nebo by váhala? Nebo by to snad i schvalovala?

“Angela Merkel nemá ve zvyku odpovídat na nepříjemné a nečekané otázky novinářů z publika. Ona vůbec takhle nepředstupuje k volným dotazům, na rozdíl třeba od britské premiérky, která to má tradičně “v popisu práce”. Způsob promluvy Angely Merkel k národu je ten, že se jednou za nějakých čtrnáct dní nechá pozvat talk show Anne Will, kde jsou všechny otázky předem připravené..”

Takže zeptat se Angely Merkelové na něco nečekaného nelze…

“No to je něco jako muslimské vepřové hody, to prostě neexistuje. Ale když se vrátím k těm akcím, německáAntifa dělá daleko horší věci, zapaluje lidem auta, napadá je fyzicky, způsobuje těžká zranění. Rozhodně se proti tomu nedělá dost. “

Myslíte si, že je to naschvál?

“Myslím si, že ano. Určitě je pravda, že se Antifa by si nemohla ve spořádané evropské zemi dovolovat řádit tímto způsobem, kdyby někdo skutečně stál o její potlačení. Je jich pár tisíc, policie je dávno zná a kdyby to měla politicky dovoleno, dávno by tu organizaci rozprášila. Tato podoba politického násilí má na levé straně spektra bohužel spoustu sympatizantů. To je důvod, proč můžou operovat v Lipsku, v Berlíně a nikdo jim nic moc nedělá.”

Ještě jednou k AfD. Má šanci se v dohledné době dostat do vlády?

“Největší základna AfD je ve východním Německu. Třeba v Sasku, kde mají být volby až v roce 2019, se na tu možnost zcela vážně chystají. Část členů CDU dokonce v této oblasti přešla do Alternativy. Tamní CDU je méně nepřátelsky naladěná k možnosti vládnout společně s AfD než CDU celostátní nebo západní. Tohle je tedy spolková země, kde bych to viděl jako reálné nejdříve.

Co se týče ostatních, může to být pro AfD i určité ohrožení. Dokud má totiž pozici čistě opoziční strany, tak si neušpiní ruce praktickým vládnutím, které s sebou nese vždy nějaké korupční skandály a jiné problémy. Navíc v ní nenastane klasický souboj o křesla, který je poměrně rizikový. Musíme si uvědomit, že AfD je poměrně mladá strana a zatím není úplně soudružná. Je v ní spousta lidí s různými pohledy například na sociální a ekonomické otázky a momentálně je drží pohromadě zejména boj vůči současné německé politice. Kdyby se tedy dostali k moci, hrozí, že se právě na těchto sporných otázkách rozštěpí.

Osobně si myslím, že AfD dělá velkou práci jako silná opoziční strana. Ona už vyrostla natolik, že ostatní politické subjekty na ní musí reagovat, musí nějakým způsobem přizpůsobovat svůj program a svoji činnost.Jednoho dne, až tam paní Merkelová nebude, to pak teprve uvidíme, co všechno se dá AfD z jejich programu vykrást.”

Přejděme k Vašim článkům o volbách v Rakousku. V jednom z nich jste uvedl, že se brzy bude užívat pojem “bordel jako v Rakousku.” Jak dlouhé trvání budou podle Vás mít průšvihy rakouské politiky v souvislosti s multikulturalismem?

“Myslím si, že si teď budou dávat větší pozor, protože pominuly časy, kdy se daly takové aféry jednoduše zamést pod koberec. V Rakousku je ta nálada tak polarizovaná, že bude-li mít poražená strana jakýkoliv důvod si stěžovat, bude to rozmazávat po všech mezinárodních denících i po internetu. Na druhou stranu předpokládám, že se lepší úředníci nenarodí. Většina těch chyb je dána tím, co znal pan Jaroslav Hašek za Rakouska – Uherska, prostě neschopností úřednické vrstvy. Určitě ještě pár věcí uvidíme, ale už to asi nebudou tak nápadná selhání jako letos.”

Myslíte si, že země jako Rakousko, kterou jsme i my brali v devadesátých letech jako jakýsi vzor, není schopná dohlédnout na tak banální věc, jako jsou lepící proužky na volebních obálkách?

“Tak to, že jsme Rakousko brali jako vzor, vypovídá více o nás než o nich. To je takový nekritický obdiv, který mnozí Češi k Západu mají a mnohdy ani není opodstatněný. Ve věcech byrokracie asi každý, kdo se snažil v Rakousku pracovat a vyřídit třeba potřebné papíry se zdravotní pojišťovnou, nebo si zlegalizovat pobyt, tak už v těch 90. letech zjistil, jak to ve skutečnosti je. Že ta jejich byrokracie je šílená a na hranici stravitelnosti.

Co se týče těch lepidel, já si spíš myslím, že to byla spíše chyba než úmysl, protože to je tak idiotská chyba, že by se málokdo do toho odvážil jít úmyslně. Případná manipulace by byla o trochu méně nápadná.”

Myslíte si, že je byrokracie v Rakousku horší než u nás?

“To jsem neřekl. Byrokracie u nás je dost špatná. My jsme potomci jednoho a toho samého byrokratického útvaru.

U nás veškeré moderní uspořádání státu vzniklo v podstatě za Marie Terezie a Josefa II a fungovala nějakým způsobem 150, 160 let pohromadě a toho dědictví se prostě nezbavíte. Za komunismu do té státní správy možná nalezly hůře kvalifikované typy lidí, ale ty základní postupy a vzorce myšlení zůstaly pořád ty samé. Například dodnes vstáváme na šestou hodinu, protože František Josef I.rád vstával na šestou hodinu, takové věci se dědí po staletí.”

Co se týče Česka. Existuje momentálně u nás strana, která by měla reálnou šanci dostat se k vládě s podobným programem, jako má německá AfD?

“Já takovou zatím nevidím. Jsou to totiž vesměs buď velmi malé strany, které nebyly ještě u moci a nebo strany, které se rozštěpily, jako je například Úsvit a SPD. Já jsem v tomto směru opuštěn jako volič. Rád bych volil euroskeptickou a protiimigrační stranu, která by byla konzistentní a které bych důvěřoval a ve které by seděly nějaké solidní osobnosti, ale zatím mám bohužel pocit, že takový útvar u nás ještě nevykrystalizoval. To znamená, že stejně jako pár milionů voličů s podobným směřováním si budu muset vybrat z toho, co je. Naštěstí alespoň v případě krajských (M. Kechlibar má trvalý pobyt ve Středočeském kraji, pozn. red.) voleb mám kandidáta, se kterým se tak na 85 % shodnu a těch 15 % rozdílů dokážu překousnout. “

Co je to za kandidáta, mohu-li vědět?

“Nepotěším řadu jiných lidí z protiislámského hnutí, ale je to Luboš Zálom (Svobodní a Soukromníci, pozn. red.). Je to takový případ, kdy se kandidát hodně liší od své strany, protože Svobodní jako strana jsou v tomto směru zatraceně opatrní a já bych si je jen jako stranu rozhodně nevybral. “

To, že si volič u nás prakticky nemůže vybrat antimultikulturní a euroskeptickou stranu a zároveň konzistentní subjekt, povede k čemu? Máme se podle Vás připravit skutečně na vítězství ANO nebo ČSSD?

“Myslím si, že ČSSD si toho už nadrobila příliš na to, aby vyhrála podruhé. Její akcie jdou sice pomalu, ale vytrvale dolů. To ale neznamená, že si v příštím volebním období neurve ještě nějaké ministerstvo. Hlavní nemocí této politické scény je nedostatek lídrů – osobností. To je strašně vzácný materiál. Většina zemí je ráda, když má dva takové lidi na své scéně. U nás bohužel už delší dobu nikdo takový není. Proto také může zazářit takové hnutí, jako je ANO, které by v zemi jen trošičku šťastnější hrálo ne druhé, ale spíše třetí housle.”

____________________________________________________

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní. Odkaz zde.

Demagog.cz nemůže být objektivní. Platí jej EU a George Soros

Pavouk dotací Evropské unie dopadl před pár lety na projekt, který měl odhaloval lži politiků, demagog.cz. Celkem nevýrazný projekt dostal svá uznání, když odhalil mnohé lži politiků před volbami, hrátky s čísly, fakty atd. Mnohem horším písmem se pak do podvědomí čtenářů zapsal poté, co odmítl hodnotit výroky muslimského učence, protože na to nemají kompetence, aby obratem označili za lež výroky Martina Konvičky o islámu.

Ani jeden z nich nebyl tehdy politikem, přesto Demagog.cz ukázal, čím jménem jedná. V České televizi ten večer mluvil v pořadu Hyde Park. No, mluvil, spíše si nechal neustále skákat do řeči redaktorkou Kroužkovou, která vůbec netajila absolutní zaujatost proti Konvičkovi, neustále jej napomínala a například chtěla seznam obětí znásilnění migranty ve Švédsku, kompletní policejní zprávy, podrobnosti a další absurdní nároky.

Demagog.cz tehdy mnoho výroků Konvičky nepravdivě označil za lež. A už tehdy se mnoho čtenářů tomuto projektu otočilo zády, protože je jasné, že když nějaký takový projekt bere dotace od EU, nejedná objektivně. Bylo to dokázáno mnohokrát, za peníze z Evropské unie musíte ukázat náklonnost. Přesná výše příspěvků není známa. Mezi těmi, kteří ověřují výroky nejen politiků, ale například lidí pozvaných na rozhovory v DVTV, je jeden častý společný znak.

Je to status buď studenta nebo absolventa, a teď pozor, “evropských studií” Můžeme od takových lidí očekávat cokoliv, co by naznačovalo vyvážené hodnocení? Když mají za sebou léta terminologií a rétoriky EU? Tím více, že tento projekt podporuje i Open Society Fund miliardáře a socialisty George Sorose. Ten má v plánu za imigranty bojovat i pomocí lobbingu přímo ve Vatikánu.

Projekt demagog by byl dobrým nápadem, kdyby alespoň nelhal ve svém popisku. Píše, že nepřísluší žádnému politickému subjektu. Jenže každý, kdo bere peníze od EU, EK a George Sorose, musí mít stejný názor jako oni. Neexistuje projekt, který by tyto instituce platily a který by měl odvahu je kritizovat…

Orbánova politika vůči EU je nejrozumnější možné řešení. Komise neví, co s ním

Neustálé výhrůžky z EK, hrozba omezování dotací, kritika z OSN, mediální masáž o aktivistech. Ani to premiéra Maďarska Viktora Orbána nezastavilo v tažení proti všem nerozumným nařízením EU. Jednoduše je ignoruje. Nevypisuje žádná referenda o exitu, která jsou vstupenkou na několikaletá jednání, zkrátka, když něco pozbývá rozum, Orbán to ignoruje. Navíc přijal zákon proti neziskovkám placených ze zahraničí.

Když EU vydávala ostrá prohlášení kvůli plotům na maďarských hranicích, Orbán stavěl dál. Nenapadlo ho, že by poslouchal skupinu byrokratů o tom, jak má řídit svůj stát k prosperitě. Poté, co se uzavřela maďarská cesta, ilegální imigranti začali prostupovat o to intenzivněji přes Rakousko. A teď ten rozdíl. Rakousko též začalo stavět místy cosi, co připomíná plot. Kvůli EU a médiím byla zeď nazvána “technickou bariérou”.

Poslední dobou si celá EU neví s neposlušným Orbánem rady. Ten dokonce vyhlásil referendum o povinných kvótách na migranty. Slíbil, že se jeho výsledkem bude řídit, podle průzkumů s velkým náskokem vyhraje odmítnutí těchto kvót. A v evropských médiích se, jakoby na objednávku, začala šířit zpráva o aktivistech, kteří vylepili plakáty o tom, jak do Maďarska uprchlíci nechtějí a o tom, že Maďaři nejsou hloupí, aby poslouchali Orbánova tvrzení a věřili jim.

Premiér se na tyto aktivisty zaměřil a zasáhl do černého. V podstatě vymyslel obdobu amerického “FARA“, což je podrobný dohled nad neziskovými a politickými organizacemi, které jsou financovány z cizího státu. Do neziskovek, které se staly neprůhlednými, jelikož jsou existenčně závislé na tzv. norských fondech, pak přišla policie a zabavila disky a záznamy. Organizace se teď brání proti údajnému zásahu do demokracie. Samy přitom kampaněmi prosazovaly zájmy EU, opozičních stran či Norska.

Neziskové organizace nyní apelují na Evropskou komisi, aby s tímto údajně nepřijatelným krokem něco udělala. Maďarský premiér však tuší. EU neudělá nic. Jediné, co zvládne, jsou silná prohlášení. Činy jsou ty tam. Nejhorší, co Maďarsku hrozí, je dočasné či trvalé vyloučení z EU, což si však poslední dobou přeje stále více a více obyvatel členských zemí. Orbán však neskončil pouze u omezování neziskovek a bojkotu EU.

Sám začal osobně pracovat na přímém styku a spolupráci s ostatními státy. Zkrátka si diplomacii převzala maďarská vláda, veškeré diplomatické kroky si nenechá diktovat od EU. Východoevropský stát tak neztrácí kontakt se svými sousedy a spojenci. A navíc, stejně jako Poláci, Slováci, český prezident a Svobodná strana v Rakousku, touží po povýšení smyslu a moci Visegrádské čtyřky. Není tedy divu, že tzv. evropští politici mluví o spojení s Ruskem. Ono k němu dochází, ale ne přednostně.

Orbán se totiž snaží udržet suverenitu svého státu a svojí vládu pravomocemi udržet nad vládou EU. To je věc, o kterou by se měli snažit všichni politici všech zemí. Jak vidno v Německu, Francii, Rakousku, u nás a v dalších členských státech EU, je to pro některé politiky úkol nemožný, ačkoli by měl být samozřejmostí.

 

Fašismus jako mylně chápané synonymum pro nacismus

Roger Griffin, světoznámý odborník a uznávaný profesor na téma fašismus, v Hyde Parku Civilizace v České televizi uvedl, že fašismus nemá objektivní a absolutní definici. Za svůj přístup označil fašismus jako “zvláštní typ revoluce národa.” Jedná se o “revoluční pokus úplně změnit společnost” se základní hodnotou “národa braného jako organismus”. Fašisté berou “národ jako nemocný” a označí si nepřítele, který je pro společnost virem.

Podle něj je nacismus je jedna odnož fašismu s tím, že dalším typem fašismu je komunismus či italský fašismus, jenž je mnohými považován za úplně první případ fašismu minimálně v současném pojetí. Varovným signálem současné propagandy je také přičítání nacismu k pravici. Nacismus se však skládá ze slov “nacionalistický socialismus” a jeho původní křídlo, ačkoli působilo od začátku rozštěpeně, je levicové. Každá totalitní ideologie je podle Griffina založena na tvarování společnosti. Všechny fašistické režimy, které kdy existovaly, se snažily přeformovat společnost jako hrnčíř hlínu. Podle něj neexistuje možnost, že by takový režim mohl definitivně ovládnout svět.

“Problém” při vzniku dokonalé společnosti je její pluralita. Takové režimy selžou právě na základě tendence tento pluralismus zlikvidovat, což historicky není možné a vetšinou to vedlo pouze k velkým ztrátám na životech. Například Antifa je tím pádem ve své definici fašismu v mýlce. Definuje jej jako neonacismus a základním heslem Antifašistické akce je “good night white pride,” kdy ona “white pride” (bílá hrdost) je Antifou brána jako symbolika neonacismu a projev rasismu. Stejný fašismus se může projevit v jakékoliv společnosti, nejen v té “bílé”.

Griffin a mnozí další vědci a sociologové tvrdí, že takové režimy nemohou fungovat, jelikož fašismus je systém, který naprosto popírá jakékoliv odpůrce. Neexistuje žádná jiná pravda, odpůrci jsou potlačováni násilím, jelikož logicky a argumentačně je potlačit nelze. A tak jediným východiskem fašistického režimu jsou vyhlazovací zábory. Fašismus je totiž veden fanatiky, pro které jiný názor prostě není přijatelný, neexistuje.

Dá se říct, že Griffin popsal nejen nacismus, komunismus, italský fašismus, ale i současný přístup Bruselu k multikulturalismu a radikální islám. Reportáž v rámci pořadu ČT však uvedla především pravici. Příkladem je údajně útok ve Vítkově. Reportáž se tak s Griffinovým pohledem vůbec neshoduje. Drtivá většina odborníků na fašismus též tvrdí, že pravice není jediné křídlo, odkud může fašismus “přiletět”. ČT však vyslechla odborníky, kteří popsali fašisty jako Marii Le Pen, či švýcarské a rakouské bojovníky proti multikulturalismu.

Jak se tedy většina odborníků staví k fašismu? Jsou to základní pojmy: Národ, sjednocení a znovuzrození či uzdravení. Jako zrozený v Itálii fašismus nevznikl jako cokoliv, co by mohlo být spojováno s rasismem. Ten si, jako jeden ze způsobů “léčby společnosti”, přidali například právě nacisté. Původně se jednalo o stát, který měl jakoukoliv silou centrálně ovládat celou společnost. Italové si ne náhodou pro tuto ideologii zvolili symbol ze starého Říma fasces – jílmové pruty svázané červenou páskou s vyčnívající vetknutou sekyrou. V době starého Říma to byl symbol úředníků.

V současnosti tu nejblíže fašismu máme Evropskou unii. Připomeňme si opět tři slova: Národ, sjednocení a znovuzrození neboli uzdravení. Národ neboli stát. Evropská unie v posledních letech tvoří úředně cosi jako superstát, centrálně řízený z Bruselu. Úřednické regulace jsou součástí politiky, která podle samotných zastánců EU má “sjednotit evropské národy”. Podle vysokých představitelů je EU jediným možným způsobem, jak “znovuobnovit evropskou demokracii”. Takto se to učí na základních školách. Jako virus EU označuje takzvané “populisty” a “pravicové extremisty”, proti kterým vedou pravidelné kampaně.

A zde nacházíme zajímavou shodu. Kdo jsou současní zákonodárci, kteří členským státům EU přidělují regule a pravidla? No přeci úředníci, tedy zde můžeme počítat s návratem základního symbolu italských fašistů – fasces. Že EU v sobě nepostrádá znaky fašismu, dokazují, mimo jiné, právě úředníci, které nemáte jako občan právo volit ani sesadit. Jsou pravomocemi výše než členové Evropského parlamentu, což jsou jediné pozice, do kterých dostanou politiky pouze naše hlasy. EP však nemá zákonodárné pravomoci, EU tak snižuje práva občana určovat, kdo mu má vládnout, což je u fašismu znak, jenž režim provází již od svého vzniku skrze všechny fašistické odnože.

Součástí současné politiky EU je také multikulturalismus – ideologie protěžována za každou cenu. Je to vlastně poměrně zajímavý jev, kdy multikulturalismus vlastně též splňuje ona tři základní slova, která jsou definicí fašismu (národ – mix národností a méně bělochů, znovuzrození – zrození dokonalé multikulturní společnosti, uzdravení – pravicoví extremisté a bílí rasisté jsou tím virem a sjednocení – sjednocení všech ras, etnik a náboženských skupin pod jednu střechu). Tento režim je však součástí nejen politiky EU, ale v podstatě celého politického “mainstreamu” Západu. Přestože občanské hlasy jsou stále a hlasitěji proti, tento politický a mediální mainstream tyto hlasy zatím pouze nálepkami, hrami s čísly a pomluvami potlačuje.

Nástup fašismu tak nelze přičítat ani “pouze pravici” ani “pouze rasismu” a už vůbec ne “rasismu bělochů”. Je to ideologie, která se může k moci dostat kdekoliv a kdykoliv. Vzestup fašistické ideologie můžeme nyní přičítat spíše těm, kteří jej právě svádí na pravici či bělochy. Je to nebezpečné nálepkování lidí, kteří se, byť smírně a argumentačně, snaží odporovat současné politice Západu. Jsou tedy dvě možnosti. Buď se v tomto případě krutě mýlíme a elitám zazvoní budíček, nebo můžeme doufat v tu naději, že přes mnoho obětí se další fašistický systém stejně nakonec zhroutí.

fasces-symbol-italskych-fasistu-pochazejci-ze-stareho-rima

____________________________________________________

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní. Odkaz zde.

Bohatí Turci vysávají evropský sociální systém. Dávky utrácí na svých jachtách

Vzhledem k tomu, že kancléřka Merkelová požaduje po Evropské unii zavedení jednotného sociálního systému, mělo by nás zajímat, jak si vede ten německý, jenž bude pravděpodobně udáván jako příklad, možná i jako cíl, pokud se bude o tomto tématu vážně jednat. EU pod náporem migrantů totiž potřebuje systém, díky kterému nebudou podle kvót přerozdělení uprchlíci využívat otevřených hranic k úprku do sociálně štědřejších zemí, jako je právě například Německo.

Pod pokličku se systému podíval německý Die Welt a zjistil zajímavá a zároveň alarmující fakta. Obrovské sumy přitékají do kapes tureckým boháčům. V Německu ze sebe dělají chudáky, vytěžené peníze však utrácí ve své vlasti na drahých jachtách a za vybavení svých milionových sídel. Skandální zjištění se však netýká jen Německa a jedná se o několikaletý problém. Jde přitom až o desítky milionů eur.

Podle úřadů v Německu a Nizozemí, kterých se dotázal redaktor Die Welt, jde o velmi jednoduchý způsob, jakým obejít systém tak, abyste byli za chudáky a přitom vlastnili vily a jachty. Podvody na sociálních dávkách probíhají dle všeho především v Německu a Nizozemí, okrajově však například i v Belgii, Rakousku či Švýcarsku. Podvody navíc nepřímo podporují i turečtí zákonodárci.

V Německu zkrátka o dávky v nouzi požádá člen turecké zámožné rodiny. Jelikož v Turecku není trestným činem žádat o dávky a přitom vlastnit majetek, turecké velvyslanectví není sdílné v tom, předávat německé straně informace o žadateli. “Dojde tak k tomu, že dávky v nouzi například v Německu dostane Turek, který ve své zemi má milionový majetek. V Německu je zákon, který pokládá takové zneužívání dávek za trestný čin. Německo však nemůže tureckou stranu žádat informace o majetku žadatele, jelikož v Turecku toto trestný čin není,” říká německý diplomat z Istanbulu.

Škody přitom mohou být extrémní, až mnohamilionové, bavíme-li se v eurech. Nikde však není vedena statistika, kolik peněz bylo vyplaceno nepotřebným. Nizozemská diplomacie v Turecku přistoupila k tomu, obejít turecké ministerstvo zahraničí. Aby Nizozemci zjistili, zda žadatel vlastní majetek, nastrčili do nejvíce podezřelých oblastí své “zvědy”. “V posledních letech se velvyslanectví v Ankaře pokoušelo obejít zdlouhavý a neúspěšný proces s tureckými úřady tím, že své zaměstnance postavil do role detektivů,” říká holandský specialista.

Zaměstnanci, kteří vzhledově i jazykově působí jako Turci, tedy domácí, byli rozmístěni ve čtvrtích, které byly v oblasti zneužívání dávek bohatými určeny jako nejvíce podezřelé. “Jedná se například o exkluzivní přímořské letovisko Bodrum na břehu Egejského moře,” přibližuje specialista z Holandska, jehož jméno redakce Die Welt nezveřejnila. Došlo k dílčímu úspěchu a v několika případech se podařilo zneužívání dávek skutečně prokázat. Dalším způsobem je třeba najmutí tureckých advokátů, aby se mohli dostat do místního katastru nemovitostí.

Ještě před několika lety však bylo složité se v decentralizovaných katastrech vyznat. Nizozemský expert nicméně tvrdí, že nyní je, i díky digitalizaci tureckého evidenčního systému, vše průhledné a na první pohled jde vidět, co komu náleží. Je tak snadné odhalit Turky, kteří zneužívají evropské dávky a přitom vlastní milionový majetek. Německo už pracuje na tom, aby v pátrání po bohatých Turcích pobírajících tamní sociálku využilo nizozemský příklad.

Turecké podvody vůči sociálním systémům některých evropských zemí je podle všeho navíc organizovaná. Objevují se sice sem tam případy jednotlivců, vesměs se však jedná spíše o systematické vybírání sociální podpory například v rámci různých klanů i náboženských bratrstev. Evropské úřady budou v pátrání po nepoctivých žadatelích o dávky pokračovat. “V době hospodářské krize je na prevenci zneužívání již tak extrémně zátěžových dávek potřeba klást vysoký důraz,” shodují se úřady.