Archiv štítku: Islám

Mnichovská zrada, aneb proč Česko Západu rozhodně nic nedluží

29.9.1938 byla v Mnichově podepsána smlouva západních “vyspělých” států. Mezi Francií, Itálií, nacistickým Německem a Velkou Británií vznikla dohoda, která naší zemi, Československo, připravila o pohraničí. Mnichovská dohoda, jinak řečená také smlouva “o nás bez nás” či definujícím názvem “Mnichovská zrada”, “slavila” nedávno své 78. výročí a je s podivem, že přes svojí vážnost nebylo toto neslavné výročí nikde připomínáno.

Porovnejme si dvě události, které se velmi dotkly vztahů České republiky v Německa v souvislosti s druhou světovou válkou. Pro nás její faktický začátek, kdy vyspělé země, původně naši spojenci, ustoupily Hitlerovi doufajíc, že nenapadne je, a odevzdaly bez našeho souhlasu Německu 41 098 čtverečních metrů našeho území a podepsaly se pod vyhnání několika milionů obyvatel této oblasti. Celková bilance v Československu byla přes 400 000 obětí.

A její “konec”, kdy Češi vyháněli Němce z pohraničí pryč, při čemž zahynuly až tisíce z nich. Při odsunu Němců bylo z území Československa odstěhováno kolem dvou a půl milionu osob. Z toho 85% bylo odsunuto systematicky a organizovaně. Obětí na naší straně bylo mnohem více, národy jednaly vědomě s tím, že poškodí Československo a samy budou v bezpečí. Vůbec nebraly ohled na naší obranu i přes to, že jsme za 5 dní shromáždili milionovou amatérskou armádu.

A to je přesně ono. Zatímco Angela Merkelová, Česká televize, Mladá fronta a další státníci a média neustále připomínají zlé Čechy, kteří násilně vyháněli Němce, poslední velké připomenutí České televize o Mnichovské zradě proběhlo před třemi lety a nikdo se v diskusi například v rámci Evropské unie “neodváží” tuto zradu připomenout. Na serverech je letos zhruba čtyřnásobně vyšší zastoupení článků o odsunu Němců než o Mnichovské dohodě.

Jenže tato dohoda by se v této době měla připomínat neustále dokola. Proč? Protože nám Němci, Francouzi a Brusel tvrdí, že jim něco dlužíme. A také, protože nyní se ustupuje stejně jako tehdy v domnění, že se to nějak samo spraví a že politici, kteří žijí o několik společenský pater výše než občané, zůstanou v bezpečí. Ne, ne a ne. Nic Západu nedlužíme, on má co napravovat, on dluží nám! A navíc, ubohé ústupky jsou přesně to, co Západ dělal před druhou světovou před Hitlerem a je to přesně to, co nyní dělá před islámem…

clanek

Íránský skandál na MS v šachu: Ženské hráčky jsou nuceny k zahalení

Ženskou světovou šachovou špičkou otřásly podmínky, za kterých mohou odcestovat na mistrovství světa v Íránu, které se koná v roce 2017. Írán, na základě islámské revoluce, již od roku 1979 vyžaduje po ženách minimální pokrývku hlavy – hidžáb, přičemž za porušení tohoto pravidla hrozí pokuta či veřejné napomenutí. Dodržování hlídá tamní náboženská policie. O případu se první zmínil Daily Telegraph.

Část ženské světové šachové špičky se tak rozhodla bojkotovat turnaj 64 hráčů modelem “knock out” s tím, že se světové sportovní asociace dostatečně nestaví za práva žen. Například světová hráčka Carla Heredia Serrano řekla: “Diskriminace na základě pohlaví do sportu nepatří.” Není zdaleka jediná. Nicméně Komise pro ženské šachy doporučila hráčkám, aby dodržovaly tamní předpisy.

Nazi Paikdize, mistryně USA v ženském šachu, vyjádřila obavy o bezpečnost soutěžících na turnaji právě v Íránu. “Je naprosto neakceptovatelné, aby hostitel jedné z nejdůležitějších šachových událostí současnosti nutil ženy k zahalování hidžábem,” řekla. “Chápu určité kulturní rozdíly, ale ženy jsou zde diskriminovány všeobecně a za nenošení šátku hrozí i vězení,” udiveně doplnila.

Zároveň upozornila, že přes hrdost na to, že může reprezentovat USA, přemýšlí, že příští rok na turnaj neodcestuje. “Současné podmínky nejsou dobré pro pocit bezpečí hráček z celého světa. Pokud se situace nezmění, přestože jsem hrdá na to, že mohu reprezentovat svojí zemi, události se rozhodně neúčastním.” upozornila Paikdize. Upozorňuje správně, jelikož americké úřady upozorňují, že turista může být uvězněn pouze na základě své státní příslušnosti. Je s podivem, že se někdo rozhodl uspořádat takový turnaj v zemi jako Írán.

Nigel Short, anglický šachový “grandmaster”, šachový komentátor a trenér, se k tématu vyjádřil též velmi rozhořčeně. “Pokud jste například hluboce věřící křesťan, proč byste měl být nucen k nošení symbolu islámského útlaku?” kroutí nechápavě hlavou. Nicméně předsedkyně FIDE (Komise pro ženské šachy), Susan Poglar, se pořadatelské země zastává. “Je potřeba chápat kulturní rozdíly,” řekla v obhajobě komise, proč se rozhodla ženám nakonec hidžáby opravdu vážně doporučit.

“Procestovala jsem téměř šedesát zemí, navštívila různá místa a kultury. Vždy jsem respektovala tamní zvyky a dodržovala tamní kulturní předpisy. Nikdo to po mně nevyžadoval, dělala jsem to automaticky. Nemám problém s tím, vzít si na sebe hidžáb,” doplnila Poglar. Zároveň poslala účastníkům vzkaz: “Pokud s tím má někdo problém, může se obrátit na komisi FIDE nebo to můžeme řešit při našem dalším setkání.”

Není to první ani největší problém Komise FIDE

FIDE se již vzpamatovává ze “skandálu”, kdy se její prezident, Kirsan Ilyumzhinov, známý excentrický miliardář, dostal na sankční seznam USA pro obchodní spolupráci s režimem Bašára Asada během války, což sám popírá. Přes sankce zůstal ve funkci, přičmž sám tvrdil, že než se jeho záležitost vyjasní, přenechá pravomoci svému zástupci Georgiosovi Makropulosovi.

carla-heredia

 

Podle Helsinského výboru je vydání nenávistné knihy náboženské právo

Táňa Fišerová, předsedkyně Helsinského výboru, jenž dostává peníze od státu, EU i Sorose, ve zprávě, psané jménem instituce, chválí soudní rozhodnutí o zproštění obžaloby Vladimíra Sáňky ohledně knihy Základy Tauhídu, která je v několika zemích zakázaná a za jejíž vydávání v češtině čelil Sáňka obvinění z podpory hnutím směřujícím k potlačení lidských práv.

Soud zprostil Sáňku obvinění s tím, že kniha je součást ideologie a pro tu není v zákoně místo, pouze pro hnutí. Soud tak prakticky vydal rozsudek, podle kterého je islám ideologie a Základy Tauhídu, které čerpají z diskriminačního práva sharia a saláfismu, jenž má ve své doktríně především náboženskou nenávist a netoleranci, jsou jeho součástí. V českém zákoně je však díra, kvůli které údajně soud nemůže obžalovaného odsoudit.

Táňa Fišerová, herečka, bývalá poslankyně a nynější předsedkyně Helsinského výboru, v reakci na osvobozující rozsudek vydala alarmující prohlášení, ve kterém vítá rozhodnutí jako důkaz náboženské tolerance. Státní zástupkyni ve zprávě pomlouvá jako “nechvalně známou v takových případech” a poukazuje, že do nabytí právní moci budou případ sledovat. Obžaloba za šíření saláfistické knihy, která čerpá i ze zákona sharia a píše se v ní například, že je potřeba nenávidět západní vlády, je podle Fišerové “bezprecedentní zásah do základních lidských práv jednotlivce, zejména svobody náboženského vyznání.”

Celá zpráva k přečtení pod článkem. Je však jasné, v čím zájmu Fišerová a potažmo Helsinský výbor jedná. Celou dobu své existence je finančně podporována přímo Evropskou unií. V roce 2014 výbor inkasoval i 100 tisíc korun od americké ambasády. Za rok 2014 a 2015 získala od českého ministerstva práce a sociálních věcí přes 1,5 milionu, jen letos již přes milion. V letech 2012 a 2013 inkasovala od Sorosovy OSF celkem 380 000 Kč. Další desítky tisíc v minulosti věnovala například i Česká televize.

Helsinský výbor se zabývá vydáváním zpráv o lidských právech a monitoringem médií. Podílel se na mediální honičce na FTV Prima a také se šokovaně pozastavuje například nad nezakázáním Konvičkovy seance ze Staroměstského náměstí či ze zamítnutí žaloby na makety šibenic z jedné z pražských demonstrací. Úzce se váže například na server romea.cz.

 

Zpráva Helsinského výboru k zproštění Sáňky:

Český helsinský výbor (ČHV) dlouhodobě monitoruje průběh soudního řízení
s RNDr. Vladimírem Sáňkou, který byl obžalován u trestného činu založení, podpora
a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle ustanovení § 403 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v platném znění (viz. Stanovisko ČHV k porušení svobody vyznánízveřejněnné na webových stránkách ČHV).

První termín hlavního líčení v této věci byl stanoven na 24. února 2016, řízení
před soudem první instance se protáhlo na osm měsíců. Ve středu dne 21. září 2016 byl konečně vyhlášen zprošťující rozsudek v této věci.

ČHV vítá toto rozhodnutí soudu, ale zároveň si uvědomujeme, že předmětný rozsudek zatím nenabyl právní moci.  Státní zástupkyně JUDr. Zdeňka Galková, která je nechvalně známá z jiných kauz, podala odvolání. Nepovolujeme proto v ostražitosti a budeme tento případ sledovat i nadále, neboť se jedná o bezprecedentní zásah do základních lidských práv jednotlivce, zejména svobody náboženského vyznání.

Za předsednictvo ČHV

Táňa Fischerová

BLOG, Jiří Barták: Zdálo se mi…

Zdálo se mi v noci na dnešek: Stáli jsme venku na ulici a bylo nás dost, určitě minimálně stovka. Všichni jsme měli být aktivními účastníky nějaké islamofobní akce. Bylo těsně před sedmou ráno, atmosféra se zdála být vzrušená. V tom se objevili těžkooděnci a všechny nás po jednom odváděli. Šli jsme bez odporu. Střih.

Sedím na chodbě v nějaké budově, obě ramena mi svírají policajti v černých kuklách. Sedíme, sedíme a čekáme. Na co? Na Godota? Nevím. Policajti na mé pokusy o konverzaci neodpovídají. Kolem projde bývalá spojenkyně z odboje a pár lidí od ní. Na mé otázky taktéž nereagují. Nejsem si jistý, jestli jsou ve stejné situaci jako já, nebo jsou to konfidenti. Střih.

Jsem v kanceláři. Ptám se úředníka, jestli jsem zadržen, zatčen, nebo co to má sakra znamenat. Úředník otevírá vcelku objemnou složku s mým jménem. Hned na první straně je kancelářskou sponkou připevněná moje fotka, ale na pasová – z venku, z nějaké jiné akce. Úředník ukazuje na nápis na jakémsi protokolu – stojí tam velkými písmeny “ZADRŽEN”. Jinak zase nevím nic. Střih.

Jsem v nějaké hale, policajti už tam se mnou nejsou. Zato jsou tam desítky lidí – úředníci. Sedí každý u svého stolečku podobného školní lavici. Před sebou mají jmenovky – ale ne, nejsou to jmenovky, je na nich uveden jen název jejich funkce. Jdu dopředu, k prvnímu stolečku, protože předpokládám, že úřednice za ním je nějaká vedoucí. Na cedulce před svým objemným hrudníkem má napsáno “Krajská (nevímco)”. Poprvé se se mnou někdo trošku baví, nehovoří se mnou vyloženě nepřátelsky, ale opět mi neříkají nic určitého. Ne, soud to není. Jen potřebují nějaké informace. Ona a její kolegové se mě ptají na absurdní, vzájemně nesouvisející věci z odboje. Už jsem opravdu vytočený. Je už půl čtvrté. Budu mít problém v práci. Teda jestli mě pustí. Ptám se na advokáta. Střih.

Jsem v jakési jídelně. Lidí plno, ale nikoho neznám. Mám hlad a už mi schází síla se někoho na něco ptát, žeru chlebíčky. Už si mě nikdo nevšímá. Střih. Venku před jídelnou sedí Konvička. Povídá, že je všechno v pohodě, že si to vysvětlili, že jen budeme muset zaplatit to žrádlo a můžeme jít. Řvu na něj, jestli si snad kurva dělá prdel. Střih.

Stojíme na tribuně, jen chvíli poté, co nás pustili. Někdo zorganizoval v době našeho zadržení bleskovou demonstraci na naši podporu. Na náměstí nejsou stovky, ale tisíce lidí. Jsem unaven, ale potěšen. Konva si bere slovo. Koukám na dva lidi, mladou holku a nějakého chlapa. Neznám je jménem, ale všiml jsem si jich už dřív, byli na našich předchozích akcích. Berou do ruky jablka a házejí je po nás. Konec.

Takže takovéhle kafkovsko-orwellovské sny s příchutí eurosurrealismu (ale i švejkování, ti úředníci taky podle všeho “jen” plnili nějakou normu) se mi zdají. Možná bych měl zase začít fetovat. Třeba by se mi pak zdálo o bičování mladých pevných kusů, nevím.
Vlastě to ale docela dává smysl: Výše uvedené je v podstatě aplikace velkoryse napsaného protiteroristického zákona proti domácí populaci. Člověk může být zadržen, ba vězněn po neomezeně dlouhou dobu bez obvinění. A stejně tak i bez vysvětlení propuštěn. Není třeba žádná brutalita na to, aby režim naprostou většinu lidí zlomil, v tom snu jsem pociťoval nejen zlost, ale i mimořádně silnou frustraci a pocit zmaru.
Je tohle dnešní Anglie? Čeká nás tohle za dalších pět let?
Jdu si dát kafe…

 

Komu patří Gaza?

Pásmo Gazy patří Palestincům, jimž bylo území doslova ukradeno izraelskými okupanty. Toto zaznívá od multikulturalistů celkem běžně a je to bič EU, kterým tlačí na Izrael, aby uvolnil území právě Palestincům. Ti, přestože nemají vyhlášený samostatný stát, mají například v České republice vlastní ambasádu, kde dokonce v roce 2014 explodovala nálož a zabila diplomata.

V jednom tito zastánci Palestiny mají pravdu. Izrael byl tím, kdo podnikl první krok k započetí takzvané Šestidenní války, již třetí arabsko-izraelské války. Proti 264 000 vojákům z Izraele, z nichž 50 000 byli vojáci pravidelné armády, stála třísettisícová armáda z Egypta, Sýrie, Jordánska a Saúdské Arábie. Krom toho měli Arabové výraznou přesilo ve vzduchu, 812 versus 197 izraelských letounů.

Válka trvala 6 dní, začala 5. června 1967 a skončila 10. Arabové utrpěli drtivou porážku, opět. Izraelci úspěšně obsadili pásmo Gazy. S ní židovský stát obsadil Sinaj, východ Jeruzaléma, Golanské výšiny a západní břeh řeky Jordán. To důležité vám však takový průměrný zastánce Palestiny neřekne. Izrael zahájil konflikt útokem na egyptské letecké základny, protože se obával o bezpečnost svých občanů.

Mezi válkami totiž pravidelně hrozili především Arabské státy a agresivními způsoby, které mnohdy končily smrtí izraelských civilistů, provokovaly další a další konflikty s židovským státem. A právě obsazení Golanských výšin bylo jednou z možností, jak část agresivních výpadů muslimských zemí omezit či zastavit. Výšiny před konfliktem tvořily hranici mezi Izraelem a Sýrií.

A právě syrské dělostřelectvo bombardovalo osady pod pohořím. Hranice mezi Sýrií a Izraelem byla navíc nechvalně známá kvůli tomu, že se přes ní dostávali palestinští extremisté z Fatahu. Ten měl za cíl jediné – zabíjet Židy.  Další problematickou oblastí byl Jeruzalém. Ten měl ve svém nitru hranici mezi Izraelem a Jordánskem a přestože měl být zónou beze zbraní, operovaly zde vojenské jednotky obou stran.

Navíc egyptský prezident Násir byl strůjcem společné koalice, která měla jediný účel – nepřátelství proti Izraeli. Z tohoto pokusu vzniklo syrsko-egyptské spojenectví, se kterým byl dlouhodobý problém. Vyřešilo jej až společné nepřátelství vůči Izraeli. Tomuto spojenectví se například nelíbilo, že Jordánský král Husajn I kritizoval a netolerovat palestinské výpady proti židovskému státu, organizované z jeho území.

Nebýt obsazení pásma Gazy, docházelo by dále k pravidelnému bombardování izraelských osad syrským dělostřelectvem a tím k dalším úmrtím civilistů. Izraelský konflikt má tak více úhlů pohledu. O krádež území se však ani náhodou nejedná.

Průběh osídlení území dnešního Izraele