Psal se rok 1947 a tehdy nově vznikající židovský stát tušil, co jej čeká. Muslimské země se chystaly na odjezd spojeneckých vojsk z palestinského území a definitivní vyhlášení samostatnosti Izraele. A ještě tentýž rok Západ, tedy NATO, zakazuje prodej zbraní židovskému státu. Československo, tehdy těsně předtím, než se k moci dostali komunisté, si však rozhodlo po svém. O transakci zbraní tehdy rozhodovala česká státní správa, tedy tehdejší Ministerstvo národní obrany společně s Ministerstvem zahraničí.

Do Izraele byly z Československa dodány tisíce pušek, miliony kusů munice, stíhací letouny Avia S-199 či Spinfire a další velmi důležité zbraně. Čeští Židé i ostatní občané pak, za pomocí tří státem vyhlášených sbírek, věnovali židovskému spojenci dohromady skoro 30 milionů korun. Na tehdejší dobu to byly vskutku velké peníze. V době války Československo dokonce uspořádalo nálet na nepřátele Izraele za použití letounů B-17.

V roce 14.5.1948, ihned po vyhlášení samostatnosti Izraele, byla země napadena. Na počátku válečného sporu čelil Izrael mírné přesile (cca 29 000 vojáků proti téměř 40 000) z osmi muslimských a arabských zemí. Cílem těchto zemí bylo zničení nově vzniklého státu. A hlavně díky dodávce zbraní z Československa, kterou posléze řídili i tehdy čerstvě vládnoucí komunisté, a díky pomoci při výcviku izraelských mužů a žen se povedlo útok odrazit.

Vítěze můžeme počítat jako izraelskou stranu. Většinou je tak označována, avšak největšími odpůrci tohoto tvrzení jsou pochopitelně zástupci druhé strany. Těm se ale nepovedl hlavní cíl – odstranit židovský stát z mapy. Izrael však nezískal kompletně celé území, chybí mu Staré město Jeruzaléma. Ztráty jsou však jednoznačně pro něj. Zatímco na straně čerstvého nenáviděného státu se ztráty počítají kolem 4 000 vojáků a 2 500 civilistů, celkové ztráty útočníků jsou téměř trojnásobné.

První arabsko-izraelskou válku židovský stát zvládl především díky pomoci Československa. A teď se píše rok 2016 a ministryně školství Valachová podléhá tlaku Palestinců, ano, těch, kteří se nestydí ubodat dívku v jejím pokoji či posílat děti na policisty, aby měli materiály pro média. Těm se nelíbí školní atlas, kde je Jeruzalém uveden jako hlavní město Izraele. Ministerstvo tedy přikázalo: “Hlavní město musí vydavatel přepsat na Tel Aviv, jinak přestane být školní učebnicí.” Až po tsunami kritiky Valachová otočila.

Je dobré to připomínat. Připomínat, proč se na demonstraci za Jeruzalém uvedený jako hlavní město Izraele na jedné straně barikády sešli tvrdí a dlouhodobí kritici islámu s jinak nesnesitelným soupeřem Kalouskem. Je to také důvod, proč malá demonstrace Palestinců to zabalila předčasně. A také je to důvod toho, proč o tom mluvil původem Izraelec David Bohbot, armádní expert a učitel obranného umění Krav Maga.

“Byly doby, kdy Rakousko říkalo, že Čechy patří jim. Byly doby, kdy si Angličané, Francouzi a další říkali, že Čechy vůbec nemají existovat.Byly doby, kdy Němci, Italové, Francouzi, Angličané a další říkali, že Česká republika má být rozkouskovaná. A byly doby, kdy všichni říkali, že nebudou dávat zbraně Židům. Jen Češi tenkrát řekli: Nás nezajímá co říkají ostatní,” dá se shrnout jeho silný projev, který nám připomíná, že Izraelci nezapomínají.

Jsou nám vděční za to, že pár let po nacistickém holocaustu neprožili další podobný masakr od muslimů. A jsou také důvod, proč Izrael je ten pravý spojenec a přítel pro nás. Ne Saúdové, ne Syřané, ne Němci, ale Izrael…