Archiv štítku: Kosovo

Případy multikulturního fanatismu

Demokratické paradoxy multikulturalistů. Dvojí metr v praxi, část I.

Lze snad ještě lépe vyjádřit, jak multikulturalisté měří dvojím metrem, než tabulkou Anastacio Marqueze? Od něho jsme vzali následující obrázek, který si vysvětlíme i v jednotlivých případech. Ukažme si tedy tu tabulku: 

A nyní jednotlivé příklady. Neprobereme je všechny a ani ne najednou. Pěkně postupně, ať toho jako čtenáři nemáte příliš mnoho najednou. Tři na začátek stačí:

Povstání (revoluce) vs. puč (převrat)

NATO společně s EU na přelomu milénia podpořily nejen vojenskou pomocí, ale i politickými kroky a řečmi uznání závislosti Kosova. To mezinárodní instituce odebraly Srbsku a v podstatě umožnily tamní etnickou čistku Srbů. Pokles podílů Srbů v Kosovu klesl deset let po “povstání” či “revoluci” o více než 90%!

Srovnání: Katalánsko chtělo referendum o závislosti či nezávislosti na Španělsku. To referendum neuznalo a tisíce policistů mlátily lidi, odebíraly se urny a podobně. Násilí si vyžádalo 1000 zraněných a EU i NATO shodně mlčí. V médiích se o akci mluví jako o zradě na španělské vládě.

O Kosovu píšeme zde a zde.

Boj za práva na sebeurčení vs. terorismus

Případem typickým, který je dnes v učebnicích probírán jako kladná část historie, ačkoli s sebou nese mnoho mrtvých při cílených útocích na bělochy, je přebrání vlády tmavé pleti nad Jihoafrickou republikou. Od konce apartheidu tam jsou bílí farmáři vyháněni či vražděni. O teroru proti bílým píšeme také. Máme na to tři články a doporučujeme si je přečíst všechny:

Náckovská propaganda, tvrdí HateFree o diskriminaci bělochů v JAR

Prezident JAR chce bělochům brát pozemky bez náhrady

Africký vrchol multikulturalismu: vraždy bělochů v JAR

Naopak jako terorismus, nebo chcete-li etnická čistka, berou média průběh sporu mezi etnickými skupinami v Barmě. Tamní muslimové vraždí i mnichy. Barma odpověděla tvrdými represemi proti islámu, včetně zatýkání, razií, protiútoků a legislativních opatření proti islámu. Média neřeší předchozí agresivitu muslimů a současné počínání Barmy přirovnávají k, světe div se, počátkům židovské genocidy za druhé světové války. Případ Barma vs. islám přitom skvěle popisuje třeba web ivcrn.cz.

Pomoc bratrskému národu vs. okupace, anexe

Zde se jako příklad dá rozhodně považovat opět případ Kosova. K tomu není co dodat. Zde mezinárodní federace zařídily, že se z území patřícího jednomu státu stal stát zcela nový, který je dokonce nyní zdrojem islamistů. Jen připomínáme, že dnešní “Kosované” jsou prostí Albánci, kteří tiše podporují islámský terorismus a pomocí obchodů s drogami finančně obohacují i Islámský stát.

A samozřejmě, okupace a anexe. To je Krym. Tam proběhlo zcela regulérní referendum. Protože většina obyvatel Krymu jsou etničtí Rusové, dalo se snad předpokládat, že budou chtít zůstat součástí Ukrajiny a nevrátit se “ke svému”? Samozřejmě že ne. Rusko jim samozřejmě pomohlo, jelikož tam právě mělo hodně Rusů. A také je to strategicky důležité území. Dodnes však některé země, které bez problémů uznávají jak Kosovo, tak i Palestinu, neuznávají připojení Krymu k Rusku. Dvojí metr? Podle nich opět ne.

Další případy si probereme za pár dní.

____________________________________________________

Odebírejte náš YouTube kanál! 

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní.

 

 

 

 

Případy multikulturního fanatismu, Události

Dusno nad Kosovem (opět)

Je tomu přes čtyřicet let, kdy Srbové v dobré víře začali psát historii smrti mnoha tisíc svých spoluobčanů na přelomu tisíciletí. V sedmdesátých letech začali přijímat albánské uprchlíky. Ti nejdříve chtěli více a více práv, až se dostali do roku 1996 k založení teroristické organizace UČK (Kosovská osvobozenecká armáda).

UČK začalo s mohutným vražděním Srbů a etnickými čistkami. Tehdejší srbský prezident odpovídal bojem, který byl Západem označen za genocidu. Západ tak obsadil Kosovo, vojáci NATO mlčky pozorovali pokračování etnické čistky území, až během pár desítek let zmizely z Kosova stovky tisíc lidí. Mnoho z nich zabili členové UČK.

Většina utekla, někteří žijí i v České republice a mohou vyprávět o tom, jak vlastníma rukama bránili své domy před nájezdy Albánců. Tehdejší ministryně zahraničí USA Madeleine Albright si díky této válce zajistila mnoho miliard prodejem tamních podniků. Totéž další vysocí politici. A Kosovo bylo několika státy uznáno jako samostatný stát. Do rukou dříve teroristické organizace UČK přistála správa nad územím, a to přímo z rukou Západu.

Vlak a podminované kolejiště

UČK se jen přejmenovala na Kosovský ochranný sbor. Složení členů a nenávist k Srbům zůstaly. Srbové nyní žijí převážně pouze na severu území, kde tvoří stabilní komunitu a právě tam zamířil vlak, který na sobě měl “nacionalistické” nápisy. Obsahoval “Kosovo je Srbsko” v mnoha jazycích.

Kosovský tzv. prezident však nechal kolejiště podminovat a vlak se musel vrátit na území Srbska. Kosovo je historicky provázáno se Srbskem, po druhé světové válce zde vznikala část Jugoslávie, ale Srbové mají ve vztahu k území velmi nostalgické vztahy. Před řáděním Albánců se zde nacházelo mnoho nejen křesťanských, ale i srbských památek, které byly zničeny.

Albánci ničí památky

Například v roce 2004 byl vypálen pravoslavný chrám Bohorodičky Ljevišské, památku UNESCO ze 14. století. Stalo se tak v noci ze 17. na 18. března. Podobně byl zničen kláštěr Dević ze 14. století. Obě ničení probíhala za nečinného dohledu francouzské armádní jednotky KFOR, která měla dohlížet na klid v oblasti. Vraťme se zpět k vlaku.

  • Kosovo je Srbsko, tvrdí nápisy na vlaku, 2016
  • Bohorodička Ljevišská v Prizernu zničena v březnu 2004
  • Hřbitov poničený při pogromu na Srby v Kosovu, březen 2004
  • Součást pogromu na Srby v Kosovu, zničený pravoslavný kostel
  • Katedrála svaté Panny Ljevis zničená při útocích Albánců na Srby v kosovu, březen 2004
  • Srbská čtvrť v Kosovu hoří při pogromech v březnu 2004

Ten před Mitrovicí musel zastavit kvůli tomu, že na něj hrozil atentát. Srbský prezident i premiér začali ostrými slovy kritizovat tento krok kosovské strany. “Pokud budou umírat Srbové, pošleme tam armádu, všichni půjdeme, já také, nebylo by to poprvé,“ prohlásil Nikolić, prezident Srbska. Odhodlání potvrdil i srbský premiér Vučič. Ten mluvil o tom, že nesmí být zabit žádný Srb.

Rusko nejspíše stojí za Srby

Na zablokování vlaku ruské výroby zareagoval i ruský ministr Lavrov, který prohlásil, že albánská armáda nemá v Severním Kosovu a Metochii, kde žijí Srbové, co prohledávat. Co média neřeknou, je fakt, že přítomnost vojska v tomto regionu porušuje dohody z let 1999 i 2013, a to i přes fakt, že v roce 1999 dohodu Srbové podepsali jen proto, aby zastavili zabíjení civilistů po bombardování armádou NATO bez mandátu OSN, které uspořádala Madeleine Albright.

Všimnout si lze společných signálů této situace. Uprchlíci, kteří po několika letech se sílící komunitou žádají více práv a ke svému hostiteli ztrácí veškeré ohledy a konflikt v Sýrii, kdy se tamní prezident spojil s Ruskem, aby pomohl zničit Islámský stát, který je nedbalostí ozbrojen americkými zbraněmi, jenž měly původně za úkol zlikvidovat moc Asada nad státem a dosadit “své” politiky. Stalo se tak za ministrování Hillary Clintonové.

Dokument “Uloupené Kosovo” se multikulturalistům nelíbí. Srbů se ale neptají

Smrt (ne)vinného prezidenta a Zemanova kritika bombardování

Miloševič, tehdejší prezident Sbrska, byl pak obviněn z válečných zločinů. Zemřel ve vězení a až deset let po jeho smrti vyšlo najevo, že byl vězněn neprávem. Byl totiž zproštěn všech obvinění. Psali jsme zde. Právníci obvinili Haag, že se Miloševičovi nedostávalo dostatečné lékařské pomoci a byl “ponechán smrti”. Někteří lidé s radikálnějšími názory tvrdí, že Haag čekal na jeho smrt, protože věděl, že ho vězní neprávem.

Přístup NATO k mandátu OSN, neboli jeho ignorace a započetí 78 dní trvajícího bombardování, při kterém armáda nalétla na civilní vesnice, vlak s pasažéry, na který stíhačka nalétla pro jistotu hned dvakrát, či uspořádalo noční letecký úder na Bělehrad, a ničení některých památek, byl kritiky považován za alarmující. Zahynulo oficiálně až 2 500 civilistů. Česká republika byl nucena se vyjádřit k bombardování krátce po vstupu do NATO.

Vláda Miloše Zemana schválila bombardování jako úplně poslední členský stát s podmínkou, že nebudou zasaženy jiné než vojenské cíle. Při bombardování se Miloš Zeman pustil do ostré kritiky, řekl, že bombardování českou podmínku nedodržuje a založil Česko-řeckou iniciativu, která požadovala okamžité přerušení bombardování. Byl ignorován. Bombardování, krom Billa Clintona, hájil i tehdejší prezident ČR Václav Havel.

Genocida Albánců se nikdy nepotvrdila

Oficiální zdroje hovoří, že nikdy nedošlo k potvrzení genocidy Albánců. Těm však zůstalo Kosovo. Některá média tvrdí, že Kosovo bylo mezinárodně uznáno, je však potřeba říci, že ne zdaleka všemi státy. Srbsko od té doby Západ kritizuje a označuje jej za zrádce. V současnosti navíc z Kosova přichází problémoví migranti na území EU.

Srbové tak absolutně bez práv přišli o část státu a nyní se nejspíše chystají na nový boj. Pozvedlo je vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách. Budou zřejmě žádat o jeho podporu při znovuzískání svého území. Západ navíc celou dobu ignoruje dlouhodobé snažení Albánie o vytvoření území tzv. Velké Albánie, které má za cíl obsadit i další okolní regiony a zařídit tamtéž další etnické čistky.

Většina Albánců v Kosovu jsou muslimové. Kvůli tomu se při ničení a etnických čistkách zaměřovali na srbské kostely.

____________________________________________________

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní. Odkaz zde.

Události

Slobodan Miloševič byl zproštěn obvinění z válečných zločinů

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu rozhodl, že Slobodan Miloševič nenesl žádnou vinu na válčených zločinech a genocidě spáchané během bosenské války mezi lety 1992-1995. Rozhodl tak více než deset let po jeho smrti. Neodsouzený bývalý prezident Srbska čekal pět let v Haagu na rozsudek, který nepadl, na následky zdravotních potíží spojených s vězněním bez rozsudku přitom Miloševič zemřel.

V nečekaném rozhodnutí komory, která například Radovana Karadžiče odsoudila k čtyřiceti letům žaláře, se uvádí, že “Slobodan Miloševič nebyl součástí společného trestného počínání.” To přitom mělo spočívat v pronásledování muslimů a Chorvatů během bosenské války. Miloševičovy činy, ze kterých byl definitivně zproštěn, byly vedeny jako argumenty k napadení Srbska a obsazení Kosova. Tam doteď probíhá pronásledování Srbů Albánci. Kvůli jejich letitému pálení domů a vraždění musí řadové Srby v Kosovu bránit členové armády NATO.

Čtěte také: Madeleine Albrightová: strůjce bombardování Kosova, která se netají nenávistí k Srbům

Čtěte také: Dokument „Uloupené Kosovo“ se multikulturalistům nelíbí. Srbů se ale neptají

Podle obžaloby a podle všech politiků a médií bylo přitom na přelomu tisíciletí vše jasné. Slobodan Miloševič měl odsouhlasit násilný odsun muslimů a Chorvatů z území a měl se tím pádem podílet na etnické čistce. V jejím rámci se zabíjelo a kradl se majetek. Táhlý proces média označila jako hotovou věc. Slobodan Miloševič se jako právník obhajoval sám a obžaloba se rozpadla. Přesto byl pět let držen v Haagu, kde se prohlubovaly jeho zdravotní potíže. Ty se mu staly osudným. Nad jeho smrtí politici jásali a například tehdejší ministr zahraničí Vuk Drašković politoval pouze toho, že Miloševič nebyl souzen v Srbsku.

Výroky dalších politiků též stojí za zmínku. Tehdejší ministr zahraničí Slovenska Eduan Kukan řekl: “Zdá se, že to byla přirozená smrt. Život to nakonec vyřešil místo všech mezinárodních tribunálů.” Cyril Svoboda prohlásil: “V tomto případě boží mlýny mlely rychleji než lidská spravedlnost.” Naopak Srbové, v té době již znechuceni západní politikou, která mnoha z nich zničila životy a pomohla ke smrti jejich blízkých, byli v šoku. Podle Srbů, kteří v médiích dostali prostor, bylo šokující především to, že Miloševičovi byli odepřeni doktoři kteří mu mohli pomoci s jeho zdravotními komplikacemi. Označili tak toto chování jako pomalý trest smrti bez rozsudku. Politici si však trvali na svém. Miloševič byl zločinec.

Soud však zjistil, že pro odsouzení neexistuje žádný důkaz a naopak, objevila se řada argumentů, které stály na straně Miloševiče. Přesto byl do své smrti vězněn. Soud například zjistil, že odsouzený Karadžič a Miloševič neměli od roku 1992 vůbec dobré vztahy. V konečném rozsudku soud uvádí, že Miloševič nebyl součástí té partaje, jenž rozhodla o tvrdém přístupu, naopak právě on se pokoušel, aby Srbsko “zaujalo opatrnější přístup.” I přes to však Srbsku bylo odebráno území Kosova, které obsadili muslimové a nyní se i tam shromažďují islamisté. Bombardování Kosova, které bylo odůvodněno právě obviněním Miloševiče z válečných zločinů, si vyžádalo tisíce mrtvých civilistů. Lidé, jako například Madeleine Albright, kteří na válce v Srbsku neuvěřitelně zbohatli a hlavně jí vedli, nebyli nikdy ani obviněni.

O zproštění obvinění zatím neinformovala žádná větší česká média. O zproštění informoval web InSerbia.info.

 

Události

Švédský stát se hroutí pod náporem migrantů, vláda má však strach z Ruska

Zní to až neuvěřitelně pateticky. Multikulturní fanatici překročili hranice soudnosti. Zatímco ve Švédsku média a hlavně policie tají násilnosti migrantů, především muslimů a na povrch občas vyplují velké aféry, jako byla třeba znásilnění v rámci dvou ročníků festivalu pro mladé, odsouhlasila vláda, která “demokraticky” svým paktem zabraňuje opozici, aby se dostala k moci, povolení vstupu vojsk NATO na své území.

Důvodem pro vládu je údajný strach z Ruska. Země již dvě stě let drží status “neutrální.” Nyní však nejspíše podlehla masáži Evropské unie a USA. Do Švédska tak zamíří armáda NATO, aby Švédsko “chránila před možnou ruskou agresí.” Multikulturní Švédsko, kde každá čtvrtá žena někdy v životě čelila sexuálnímu násilí ze strany imigranta, se tak smiřuje se zánikem sebe samotného, ale z Ruska, které skandinávskou zemi nikdy nezmínilo, mají strach.

Samotní Švédové sami o sobě od švédských politiků slýchají neuctivé narážky. Podle bývalého šéfa současné vládní strany je například Švédsko “kulturně prázdná země”, které “rozmanitost právě tuto kulturu konečně donese.” Podle jiného člena vlády stojí za sexuálními útoky migrantů hlavě “švédské zkažené alkoholové zvyky, známé ještě z vikingských dob.” Další urážky politiků vůči Švédům ne videu níže:

Stoupá také pravděpodobnost, že se Švédsko připojí k NATO. Podle naší redakce se mu například líbilo bombardování srbských civilistů a vlaků, které rozvrátilo mnoho rodin, nebo samotná krádež Kosova ve prospěch muslimů, kteří dodnes pracují na etnické čistce území od Srbů. Nebo na to zkrátka nehledí. Průzkumy uvádí, že zatímco ještě před několika lety vstup do NATO podporoval jen každý pátý Švéd, nyní je to už 40%.

Čtěte také: Madeleine Albrightová: strůjce bombardování Kosova, která se netají nenávistí k Srbům

Případy multikulturního fanatismu, Výzvy k akci

Madeleine Albrightová: strůjce bombardování Kosova, která se netají nenávistí k Srbům

Madeleine Albrightová patřila k hlavním strůjcům bombardování Kosova, čímž se dodnes chlubí jako svým vlastním plánem. Česká rodačka byla mezi lety 1997 – 2001 ministryně zahraničí USA. Žena, která se netají tím, že nenávidí Srby, je oblíbená mezi multikulturními politiky po celém světě.

V době funkce na ministerstvu nejdříve tajně jedna s velitelem Kosovské osvobozenecké armády, zkratkou UČK, Hashimem Thaçim o otázkách Srbska, konkrétně území Kosova. Poté zinscenovala dohodu, tzv. Rambouilletskou smlouvu, jejímž podpisem by Srbové kapitulovali na oblast Kosovo, které se mělo osamostatnit a zbytek Srbska měly obsadit americké ozbrojené složky. Srbové jí však odmítli. V březnu 1999 tak začalo bombardování Kosova, při kterém zahynuly tisíce civilistů, včetně žen a dětí.

Následkem toho, jak jsme již psali dříve (článek zde), byly rozsáhlé škody, hromadný úprk Srbů z Kosova a dalších 100 000 mrtvých, které vyvraždili Albánci právě pod vedením UČK. NATO navíc bombardovalo Srby bez mandátu OSN, tedy v podstatě ilegálně. Albrightová označila později útok na Srby za “otázku morální volby”. Nepochybuje ani o správnosti přátelského vyjednávání s velitelem UČK.

Vojáci NATO navíc povinně přivírali oči nad vraždami Srbů a na rozkaz i Albrightové se pravidelně stahovali z míst, kde členové UČK s dalšími Albánci začali Srby pobíjet. Jednou z takových skupin byla i česká jednotka, která dostala rozkaz opustit chráněný kostel, jenž o pár dní později lehl popelem po útoku Albánců. Navíc Hashim Thaçim byl podle pozdějšího vyšetřování napojen na ilegální obchod s lidskými orgány.

Později se ukázalo, že díky obsazení Kosova Albánci z celé věci velmi těžila samotná Albrightová. Ta díky privatizacím získala velký podíl tamního operátora Ipko. To později prodala slovenskému Telekomu a její firma Albright Group na tom vydělala miliardy. Z nich doteď žije a nikomu to nepřijde divné. Ne tedy vůbec nikomu.

Například v roce 2012, při své autogramiádě v Luxoru, za ní pro podpis přišli členové občanského sdružení Přátelé Srbů na Kosovu s fotografiemi o “uloupeném Kosovu” staženými volně z internetu. Albrightová ani nezaváhala, odmítla plakát podepsat, nazvala aktivisty válečnými zločinci, hnusnými odpornými Srby a ochranka je násilím vytlačila pryč. Hlídači Neoluxoru aktivisty napadli, všechny plakáty ukradli a roztrhali. Strážní neváhali strkat do žen, tykat a sprostě nadávat, například výrazem “zku*vení bolševici”. Video incidentu naleznete pod článkem.

Lživě se k události v Neoluxoru postavily například Lidovky.cz, které ve svém článku tvrdí, že na Albrightovou aktivisté házeli plakáty a nadávali jí. Po Albrightové měly létat zmuchlané plakáty a výrazy jako “ty svině”. Lidovky.cz dodnes článek mají neupravený, i s původním nápisem o urážení americké exministryně. Ve videu pod článkem je však celá událost, od příchodu aktivistů až po napadení ochrankou, zachycena. Ani jeden náznak napadení ze strany členů sdružení. Zaměstnanci na aktivisty zavolali policii se slovy “nepřejeme si, abyste tu byli”. Policie nijak nezasáhla.

V témže roce se pak stalo něco neuvěřitelného. Prezident USA Obama udělil Albrightové medaili Svobody, nejvyšší americké ocenění. Sama dodnes tvrdí, že útok na Srby byl jejím “největším diplomatickým úspěchem”. Ještě v listopadu 2012 do Neoluxoru zavítal světoznámý režisér srbského původu Emir Kusturica, jenž Albrightovou označil za “krávu, která z bombardování těžila ve svůj prospěch”. To je ostatně dokázáno jejím zbohatnutím na prodeji Ipka.

V rámci své návštěvy v roce 2012 dokonce mluvila v Senátu. Senátor Doubrava v průběhu jejího proslovu připomněl tisíce obětí tzv. humanitárního bombardování a znechuceně odešel ze sálu. Upozornil, že v době agrese vůči Srbsku byl přímo v jádru útoků a viděl například mrtvou sedmnáctiletou dívku v sedmém měsíci těhotenství, kterou prokazatelně zabila takzvaná kazetová bomba, jenž byla zakázána Ženevskou konvenci. Senátor také tehdy připomněl, že byl první, jenž upozornil na použití jaderné zbraně v oblasti. Kritici ostatně pro Albrightovou užívají výraz “balkánská řeznice”.

Tato žena, která za svůj největší úspěch na ministerstvu zahraničí USA považuje bombardování s tisícovkami mrtvých civilistů a své osobní zbohatnutí na privatizacích, se řeznicí nejspíše skutečně nazvat dá. Jenže multikulturalisté jí z nepochopitelných důvodů milují. Obdivoval jí samozřejmě Václav Havel. Tam, dá se říci, byly velmi kladné vztahy oboustranné. Na svém Twitteru označil Bohuslav Sobotka setkání s Albrightovou za “příjemné” a také se zmínil o tématech jejich rozhovoru. O Srbsku nic. Asi by jej také odvedla ochranka…

Místo toho, aby byla Albrightová souzena, za válečné zločince byli označování drtivou většinou Srbové. Média je označovala za zločince i před rozsudkem, což předvedla například Mladá fronta na stránkách iDNES.cz v případě údajného nacionalisty Sešelja. Roky před jeho osvobozením, ke kterému došlo nedávno, jej iDNES.cz označil nejdříve za “ultranacionalistu”, poté rovnou za “válečného zločince”, a to přímo v nadpise. Naopak prezident Zeman loni za válečného zločince označil kosovského vícepremiéra. Tím je, a teď se podržte, Hashim Thaçi, který vedl UČK! Opravdový válečný zločinec se setkal například s Jiřím Dienstbierem mladším, jenž mu přátelsky notoval.

Jde tedy vidět, na čí straně stojí multikulturní fanatici. Prosíme, sdílejte článek!