Archiv štítku: Multikulturalismus

Případy multikulturního fanatismu

Muslimští členové francouzského policejního sboru se radikalizují, varuje Le Parisien

Muslimští kolegové francouzských policistů působí podle Le Parisien potíže. Dle slov samotných policistů je zde další cesta k možné radikalizaci muslimů. Policisté dokonce odmítají stíhat islámské teroristy a po listopadových útocích odmítali účast na pietních událostech.

Událostí, kdy muslimští policisté odmítli chránit synagogu nebo stíhat teroristy, bylo dle zprávy ministerstva vnitra Francie za poslední 3 roky celkem 17. 4 případy byly zaznamenány u konveritů k islámu. Jedna policistka dokonce na sociálních sítích vyzvala k džihádu a francouzskou policejní uniformu označila za “špinavý hadr republiky.” Dále se slovy, že jako muslimka odmítá exhibicionismus, chodila ve službě v hidžábu, který odmítala sundat i přes opakované příkazy nadřízených.

Deník dále píše, že muslimové nejsou schopni překousnout, zákaz modlit se pětkrát denně ve službě. Proti nařízením se však modlili i na chodníku při obchůzkách. Dále byly zaznamenány případy policistů zpívajících islámské písně přímo ve službě. Během událostí v Paříži se policisté vyznávající islám odmítali účastnit se pietních oslav na památku obětí teroristických útoků. Někteří ani nedrželi minutu ticha.

La Parisien píše, že muslimové mají velký problém s podřizováním se. Dále uvádí, že největší potíže jsou s třetí generací přistěhovalců z islámských zemí. Problém je však velmi aktuální a bobtná. Nejčastěji se takové prohřešky dějí mezi mladšími policisty. Je tak zřejmé, že trend radikalizace je velmi aktuální právě mezi mladými muslimy.

Podle sociologa je vhodnější tento trend nazývat fundamentalismem. “Radikalizace znamená přechod na násilnou trestnou činnost,” vysvětluje. Upozorňuje však ne možné následky. Policisté, kteří neposlouchají rozkazy, mohou platit pokuty či přijít o práci. Právě nezaměstnanost je strašák a je mu přičítána částečná vina za radikalizaci muslimské komunity v Evropě. Ta je však nyní aktuální i mezi zaměstnanými.

Podle nizozemského průzkumu je efekt opačný. Radikalizace je známá u nezaměstnaných skupin muslimů, avšak čím více se stát snaží muslima integrovat, tím rychlejší a intenzivnější radikalizace se u něj může projevit. Více zde. Originální článek ve francouzském jazyce zde.

Případy multikulturního fanatismu

Symbol českých multikulturalistů, Václav Havel, měl rád bombardování

Je symbolem nejen Sametové revoluce, ale také spolupráce s USA a propagací multikulturalismu a solidarity. Tu prosazoval i skrze ne příliš humánní metody a techniky. Když na přelomu milénia hájil bombardování srbských civilistů, mnoho lidí se nad tím pozastavilo. Člověk v prezidentské funkci označil bombardování civilistů za humanitární a zpětně čelil velmi tvrdé kritice, která neopadla ani po jeho smrti.

V roce 2001 po 11. září v rozhovoru pro Mladou Frontu Dnes například trval na tom, že islám není militantní a zakazuje sebevražedné útoky. Téhož roku odcestoval na Blízký východ, dle svých slov, upevňovat vztahy. Jako první navštívil tvrdě islámskou diktaturu v Saúdské Arábii. Nikterak nehodnotil ani nekritizoval ani zákaz pro jeho manželku, která v důsledku islámu nesměla manžela doprovázet.

V roce 2004 se aktivně zapojil k boji za zbourání zdi v Matiční ulici, která oddělovala starousedlíky s nepřizpůsobivými sousedy. Protože se jednalo o Romy, podpořil Havel finanční likvidaci slušných občanů a díky agresivní komunitě v ulici se z Matiční stala ulice duchů a ghett s nemovitostmi o desetinové ceně oproti době před jejich nastěhováním.

V roce 2011 Havel prosazoval vojenský zásah západních zemí proti Kaddáfímu, kterého označil za nebezpečného zločince. Libye byla toho času jednou z ekonomicky nejaktivnějších zemí Afriky. Na tamní poměry, i přes islámskou většinu, země působila vyspěle. Kaddáfí tvrdou rukou, přestože diktátorskou, držel extremisty na uzdě. Po vojenském zásahu USA a dalších zemí je nyní ze země peklo, chaos a ráj islámských teroristických organizací, které tam vraždí dodnes. To bylo za doby vládnutí Kaddáfího naprosto nemyslitelné.

Za akci, která má pro zemi téměř smrtelné následky, se Západ ani Havel Libyjcům neomluvili. Pozitivně lze však kvitovat Havlův přístup k Izraeli. Opakovaně nesouhlasil s popíráním existence židovského státu na úkor Palestiny a kritizoval její příznivce. Václav Havel se však do historie zapíše od roku 1999 spíše negativně. Jeho obhajoba válečných zločinů západních vojenských organizací nebude nikdy zapomenuta. A to je dobře.

Případy multikulturního fanatismu

Čína čelila v roce 2014 terorismu, od té doby omezuje projevy islámu

Pěst na oku všech multikulturalistů musí být legislativní omezení, která v posledních dvou letech omezují zvyky, které jsou v multikulturní Evropě považovány za právo a v islámských zemích někdy i za povinnost s trestem smrti za její porušení. Islámské pokrývky, hidžábem počínaje, jsou zakázány, omezují se veřejné projevy islámu v komunistické zemi. Ta je navíc i tak nábožensky velmi neutrální, až negativní.

Ve svém článku Prima Zoom tvrdí, že podíl muslimů mezi mladými lidmi podle průzkumu přesáhl 22%. Podíl mezi všemi Číňany je oficiálně doslova zlomkový. V Číně žijí cca 2% muslimů. I přes nízký podíl obyvatel vyznávajících Alláha čelila Čína v roce 2014 několika útokům. 1. března 2014 zaútočilo osm muslimů noži na kolemjdoucí ve městě Kunming. Než byly zabiti, ubodali dalších 25 lidí. 30. dubna téhož roku ve městě Ürümqi zaútočili 2 útočníci noži a výbušninou ve stanici metra. Na místě zůstalo devětasedmdesát zraněných a krom útočníků ještě jeden mrtvý civilista. Což pro město nebyla poslední pohroma tohoto druhu. A ni ne nejhorší. O pár týdnů později, 22. května, nacpali teroristé dvě SUV výbušninami a poslali je v nákupní zóně proti sobě. Exploze po kolizi vozidel zabila 43 lidí.

Útoky vedly k tvrdým represivním opatřením. V Číně nesmíte veřejně praktikovat islám, nemáte v práci ani při studiu žádné povolení ani výjimky v souvislosti s islámskými svátky. Hidžáb si ženy na ulici vzít nesmí. Z těchto důvodů se mnozí odborníci a statistici domnívají, že počet islámských věřících klesá, za což ostatně mohou i teroristické útoky z roku 2014. Článek Primy Zoom poukazuje, že muslimů je nejvíce hlavně mezi mladými lidmi, což by mohlo naznačovat vzrůstající trend v zemi. Není to však jediný přešlap serveru o islámu. Prima Zoom poslední dva roky islám velmi aktivně propaguje.

V tomto článku například Prima Zoom tvrdí, že v terorismu nemá islám dominantní postavení. Ke statistikám obětí teroristů však autor přičetl oběti světových válek, které dle jeho slov “neměly s islámem nic společného”. Pominul tak dokonce spolupráci některých muslimských zemí s Hitlerem. Nepominuli ani srovnání obětí arabsko – izraelských vzájemných bojů, kdy větší agresi Izraele má dokazovat vyšší počet ztrát na straně Arabů.

V jiném článku například Prima Zoom tvrdí, že muslimové by nejvstřícněji přijali případný příchod mimozemšťanů. Dokazují to údajně islámské spisy. Autor v nich však jaksi přehlédl, že by takoví příchozí museli být též muslimové, aby byli komunitou přijati. Bez vyznání by se s nimi zacházelo jako s ateisty žijícími na Zemi – diskriminačně až brutálně. Tendenčním článkům na webu Primy Zoom toto zjevně úmyslné přehlížení detailů ubírá na důvěryhodnost. Ostatně tak je to téměř s každým, kdo se pustí do aktivní obrany islámu. Čína toho měla již dost.

Neziskové organizace, Události

Hate Free Culture: spolupráce s extremisty a obhajoba nacismu a šaríy

“Bible nacismu”, tak se hovoří o knize Mein Kampf, kterou napsal Adolf Hitler, jehož tažení stálo desítky milionů životů a v koncentračních táborech zahynuly miliony Židů a Romů. A pokud by Hitler nespáchal sebevraždu, měl by být jako nacista a strůjce režimu souzen? Podle Hate Free Culture nejspíše ne. “Genocidu Židů páchali nacisté, ne nacismus jako takový,” napsal jeden z jejich administrátorů na facebookových stránkách. Podle této logiky by měli být za válečné zločiny Německa za 2. světové války jen ti nacisté, kteří nějaké zločiny páchali vlastníma rukama.

A vlastně by to osvobodilo mnoho důstojníků, kteří u soudů tvrdili, že sice jednali v jménu nacismu, ale neměli tušení, jaké následky má v místech, kde se nenacházeli. Stejně tak by nebylo odsouzeno mnoho hlavních tváří války, které rozdávaly rozkazy. Odnesli by to hlavně “pěšáci”, lidé, kteří vykonávali rozkazy svých nadřízených.

Nacismus jako ideologie byl postaven mimo zákon. Neonacisté, kteří hajlují na veřejnosti, jsou pod drobnohledem policie, propagace nacismu je ilegální. Jak je tedy možné, že podle Hate Free zabíjeli lidé, čili ideologie jako taková nemá nic a nikoho na svědomí, aby pouhá nenásilná propagace této ideologie byla ilegální? Nezaměří se projekt státem placené Agentury pro sociální začleňování také na práva neonacistů? Vždyť oni nezabíjejí, takže podle této rétoriky nedělají nic špatného. Komentář napsala stránka v reakci na kritiku islámských extremistů a islámu jako takového, který je podle komentujícího pod dotyčným příspěvkem viníkem útoků. Navíc to ani není první velký přešlap Hate Free Culture.

V minulosti například prokazatelně propagoval web manipulatori.cz. Server měl dlouhou dobu Hate Free mezi spolupracovníky a samotný projekt v rubrice “manipulace a HOAXy” na server odkazuje. Například zde. Server přitom patří Lukáši Větrovcovi, který v mešitě v České republice otevřeně vedl nenávistná kázání proti Židům. Stejně tak nyní propaguje “otevřenou snídani” v mešitě na Praze 8, kterou organizuje Gamal-Richterová. Ta absolvovala on-line islámskou univerzitu, kterou “shodou okolností” založil autor islámské knihy “Základy Tawheedu”. Za její distribuci je nyní obviněn Sáňka, český muslim, a to kvůli zjištění, že obsah knihy je plný nenávisti k Západu a jejímu systému, který je dle slov knihy hoden zničení. Žalobce knihu označil za “horši než Mein Kampf.” Sáňka nejdříve zarytě tvrdil, že na knize nevidí nic závadného, nyní se hájí argumentem, že on knihu pouze pomáhal distribuovat.

Hate Free Culture se k zátahu, který podle videa, jenž jsme vyvěsili na našich facebookových stránkách, nebyl vůbec protizákonný (YouTube.com), dostatečně nevyjádřil. Jediný, kdo k tomu měl co říct, byl Jan Cemper, internetový spolupracovník, který pomocí stránky Stop rasové a náboženské nenávisti komentuje příspěvky uživatelů ve chvíli, kdy stránce Hate Free Culture docházejí argumenty. Je to zřejmé v mnoha případech, kdy se někdo snažil se stránkou argumentovat. Stačí si projít dva příspěvky. Stop rasové i náboženské nenávisti navíc působí dojmem takzvaného trolla, který rýpe do lidí a uráží je, místo toho, aby argumentoval.

Stránku Stop rasové i náboženské nenávisti vede Jan Cemper, aktivista, který pořádá pravidelné protidemonstrace, kdykoliv se někde manifestuje proti islámu. Zaměřen je především na Blok proti islámu a Islám v ČR nechceme. Označuje je za nebezpečné “hnědé” organizace. Proti Národní demokracii či SPD nevystupuje tolik, byť v rámci ND se jedná o případ člověka řečnicky téměř nejextrémnějšího mezi kritiky islámu. Prostě je jen tam, kde je vidět. Spolu s touto stránkou má i “Proti projevům nenávisti”. Na Facebooku vystupuje jako Rudolf Černý.

Například loni obvinil Miloše Zemana ze lži. Tvrdil, že jej Zeman pomluvil slovy o demonstraci s názvem “tato země není naše”. Název byl podle prezidenta na “tato země patří všem” změněna na poslední chvíli, neboť budila rozporuplné reakce. Název “tato země není naše” skutečně původně existoval. Zde náš starší článek ještě ze starých stránek. Sám Cemper sice promlouvá do duše takzvaným xenofobům, ale před vlastním prahem si nezamete. Podle centrálního registru dlužníků patří mezi osoby, které požádaly o insolvenci. Pro novináře uvedl, že vyžije s 8 000,-Kč měsíčně. Na pořádání demonstrací, aktivismus a trolling tedy času má dost, ale na hledání perspektivnějšího zaměstnání či přivýdělku již čas nemá.

Hate Free Culture spadá pod správu ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera mladšího. Přímou nadřízenou projektu je Agentura pro sociální začleňování. Projekt je z drtivé většiny dotován Norskými fondy, takže je logické, že když jsme my a několik příznivců sdíleli sestřih zabavování dětí v Norsku Barnevernem a s poznámkou, že Hate Free Culture mlčí za norské peníze, bez reakce všechny tyto příspěvky obratem maže a autory sdílených položek blokuje. Na emaily naší redakce Hate Free přestali odpovídat po jedné diskusi, kdy jim došly argumenty. Jednoho našeho administrátora smazali poté, co je obvinil se spolupráce s Větrovcem, jak jsme zmínili výše. Tu vyvrátili a na maily přestali reagovat poté, co jsme jim dokázali, že spolupráce mezi servery Hatefree.cz a manipulatori.cz je pravdivá. Našemu administrátorovi však ban zůstal.

Stáhněte si tento článek k vytištění v PDF jako hlavní shrnutí úletů tohoto STÁTNÍHO projektu zde!

 

Případy multikulturního fanatismu

Dokument “Uloupené Kosovo” se multikulturalistům nelíbí. Srbů se ale neptají

Dokument “Uloupené Kosovo” je zdrojem vášnivých diskusí. Takzvaný zakázaný dokument, který nebyl nikdy odvysílán, ukazuje velmi nepěknou pravdu o důvodech a motivaci například bombardování, které zasáhlo tisíce občanů. NATO se kvůli této velké aféře stalo pro kritiky symbolem spolupráce s islamisty. Albánci se podporou i českých vojáků při válce v Kosovu páchali na Srbech etnickou čistku. Mnoho z nich muselo svojí vlast opustit, tisíce jich našlo domov i v České republice.

A to je právě záhada. Proč například Britské listy, které o dokumentu hlásají, že je “ideologický” a “jednostranný”, přičemž v nadpise uvádějí “nesnesitelně špatný dokument” a chválí jeho zákaz vysílání, se v článku autor nezmínil ani o jednom svědectví Srba. I kdyby to bylo jediné zpochybnění obsahu či formy dokumentu od jediného člověka, který ze své strany zažil válku o Kosovo, byla by to známka alespoň minimální důvěryhodnosti. Přitom vybírat je z čeho. V české republice žijí 4 000 Srbů.

“Můj děda se bránil každodenním útokům muslimů na jeho dům,” uvádí jeden z nich. “Utekl jsem s rodinou před islámem, ne před Miloševičem. Utekl jsem před terorem NATO,” dá se shrnout motivace jeho bydlení v Česku a jeho kritický postoj k islámu a mezinárodní vojenské organizaci, jejímž členem je i Turecko, jenž do nynějška neuznalo vraždu milionu a půl arménských křesťanů jako genocidu. Sám se stýká s mnohými Srby, kteří žijí v této zemi a kteří také viděli onen zakázaný a údajně “ideologický” dokument. “Nikdo ani trochu nezpochybnil, že by dokument ukazoval pravdu,” tvrdí.

Článek Britských listů tvrdí, že výpovědi Albánců jsou v dokumentu značně omezeny. Jak však Albánci přistupují k cíli vytvoření etnicky čisté takzvané Velké Albánie, prokazují dnes a denně, například i při sportu. Vlajka “Velké Albánie” se snesla nad hřiště při zápase mezi Srbskem a Albánií. Tato provokace, která jasně naznačovala nenávist vůči Srbům, kteří žijí ještě pořád v části Kosovo, která má být podle plánů na vytvoření “Velké Albánie” její součástí, jasně ukázala i přístup hráčů Albánie. Srbský fotbalista totiž vlajku strhl, jakmile byla v jeho dosahu. Místo respektování svobody území se albánští hráči do srbských pustili slovními útoky a strkanicemi. UEFA pak též prokázala náklonnost vůči anti-srbské nenávistné kampani a několik týdnů po kontumaci ve prospěch Srbů toto rozhodnutí otočila ve prospěch Albánců.

Takže tvrzení, že výpovědi Albánců byly omezeny tak, aby Albánci vyzněli jako ti špatní, je vlastně podloženo pouze tvrzením. I více než deset let po takzvané “válce proti Miloševičovi” je totiž zřejmé, že Albánci chtějí Srby vyklidit z Kosova. Albánští hráči se se srbskými postrkovali o vlajku, která je symbolem organizace UČK. Ta má na svědomí smrt cca 100 000 srbských civilistů. Nešlo o vlajku Albánie, jak se snaží kde kdo prezentovat.

Mnozí kritici dokumentu tvrdí, že jsou Srbové v dokumentu prezentováni jako neviňátka a Albánci s mezinárodními organizacemi jako zlo. Je potřeba si uvědomit, jaké následky aféra Kosova má. Kdyby Albánci nebyli tak špatní, jak tvrdí dokument a kdyby NATO nebylo tak “zločinecké” a protisrbské, jak dokument naznačuje, nikdy by se z Kosova nestalo téměř čistě albánské území, kde Srb musí volat vojenský doprovod jen proto, aby si mohl bezpečně nakoupit.

Dokument Uloupené Kosovo můžete shlédnout na kanálu YouTube.com