Archiv štítku: Multikulturalismus

Politické strany, Případy multikulturního fanatismu

ČSSD a její dlouhodobý program: Globální vládnutí a multikulturní řád

Česká strana sociálně demokratická ve svém dlouhodobém programu uvádí jeden článek. Jeho znění je vysloveně šokující. Tento dokument v oddíle 2.2.2 obsahuje nadpis “Globální vládnutí a multikulturní řád”. Zní vám to šíleně? Je to realita ČSSD!

“Vize globální spravedlnosti obsahuje také politickou a multikulturní stránku. Ta se odvíjí od představy, že dosavadní světový systém, který je prozatím založen na právu vytvářeném stále slabšími suverénními státy, chceme postupně přetvářet na světový systém, který by měl být multikulturně diferencovaný, založený na respektování lidských práv a vybaven globální legitimitou,” to je úvodní odstavec článku, který si klasický volič prostě nepřečte.

“Spolu s oslabováním faktické suverenity národních států se stírají ostré hranice mezi vnitřní a vnější politikou i v ekonomicky nejsilnějších státech,” tvrdí dále ČSSD ve svém dlouhodobém programu a dále dodává: “Jednotlivé společnosti postupně ztrácejí schopnost samostatně určovat podmínky reprodukce svého vlastního života.” Podle programu ČSSD je tak homogenní společnost neschopná se nadále reprodukovat. Všechny sociální nevýhody rodičů ze střední třídy, které mimo jiné připravila právě ČSSD, tak tato strana využívá k propagaci nastolení multikulturního řádu.

Další důvody nastolení multikulturního řádu jsou podle ČSSD ekonomické. Pro právní zkrocení údajně destruktivního působení globálního trhu na jednotlivé části světa je prý důležité “vytvořit reálnou mocenskou základnu pro žádoucí politiku lidského společenství v celosvětovém měřítku.” Podle programu, který mají sociální demokraté stanovený jako dlouhodobý, uvádí také nutnost při různých volbách klást důraz na hlasy příslušníků etnických menšin. “Uskutečňuje se soužití s menšinami, na jejichž práva se ve většině zemí dříve zapomínalo,” tvrdí program.

“Multikulturní demokratická politika se nespokojuje s přehlasováním a ignorováním hlasů národnostních a jiných minoritních skupin obyvatelstva,” je další část věty ze zprávy o dlouhodobém programu současné vládní strany. Dále ČSSD píše: “je zapotřebí odstraňovat materiální a kulturní zneuznání marginalizovaných skupin a národů, a tím vytvářet podmínky pro legitimní formy vlády ve všech zemích světa.”

Závěrem tohoto článku, jenž má pouze 6 odstavců a přesto do nich dokázali natlačit celou multikulturní propagandu, sociální demokraté vzkazují: “při naplňování těchto cílů je Česká strana sociálně demokratická připravena nadále spolupracovat s Organizací spojených národů, Evropskou unií, Amnesty International a dalšími institucemi a sdruženími, které si kladou podobné cíle.”

Strana se tak neobává spolupráce s Amnesty International, která například nedávno vydala lživé výsledky průzkumu, ze kterého vyšlo, že údajně 80% lidí v EU chce přijmout uprchlíky. Je od ČSSD tedy pokrytecké ohánět se demokracií, přestože se několikrát paktovala s komunisty? Není. ČSSD totiž prosazuje multikulturalismus, který má s komunismem mnoho společných znaků.

____________________________________________________

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní. Odkaz zde.

____________________________________________________

Čtěte také: Šikana Samkové kvůli kritice islámu. Svoboda slova stojí nad propastí

Jak multikulturalismus děsivě dělí společnost: čeká nás série těsných voleb

Novým rakouským prezidentem je kandidát zelených. Ve vládě nechci populisty, varuje

Manifest Stop-multikulti: NAŠE ZKLAMÁNÍ

 

Případy multikulturního fanatismu

Lži na Lidovkách: Albright jako oběť urážek v knihovně

Tři a půl roku starý článek. Přesto se Lidovky.cz nestydí jej dále prezentovat, i když je plný lží. Článek Albrightovou během pražské autogramiády vulgárně uráželi zpochybnilo video, přesto je stále prezentován jako provokace ze strany demonstrantů a jejich urážek, přičemž celá situace byla přesně naopak.

Na začátku prý do Luxoru přišli provokatéři. Ti prý na Albrightovou házeli plakáty, vulgárně jí uráželi a tak je museli vyhodit. Autor článku Ondřej Stratilík o aktivistech “Přátel Srbska” mluví doslova jako o nezvaných hostech. Ti byli údajně vykázáni. Vše prý natáčela slečna, která rovněž chtěla jediné – vyvolat konflikt.

Opak je pravdou. Členové Přátel Srbska přišli s DVD filmem, dokumentem o uloupeném Kosovu a plakáty s fotografiemi a nápisem “Uloupené Kosovo” k Madeleine Albright a žádali podpis. Okamžitě byly plakáty odstraněny, Albrightová rezolutně odmítla je podepsat, pořadatelé obratem začali odstrkávat všechny zúčastněné členy Přátel Srbska pryč.

Na záběru kamery pak při otočení se za Albrightovou jde naopak vidět jí samotnou, která tehdy ještě v pozici ministryně zahraničí USA, hází další plakát právě po aktivistech. Ti žádali, aby Albright krom své knihy “podepsala i toto své dílo.” Ta byla vyvedena z míry a velmi hlasitě začala na lidi pokřikovat anglicky “jděte pryč!”

Ostraha pak vzala plakáty z rukou zúčastněných a ti, rozhození z agresivní reakce, začali hovořit o svobodě názoru a muchlání plakátů označili za protiprávní. “Tak si je vemte a strčte si je někam,” řekl člen ostrahy. Další člen ostrahy několikrát rukou praští do kamery, která událost natáčí. Pořadatelka volá policii. Je arogantní, ironická, o aktivistech hovoří jako o agresivních jedincích. Ti jsou nadále odstrkováni a přetlačováni.

Když dorazila policie, bylo členům Přátel Srbska oznámeno, že si pořadatelé “nepřejí, aby tady byli.” Všechno ostatní můžete shlédnout na tříminutovém videu z YouTube. Madaleine Albrightová v roce 1999 bez mandátu OSN rozhodla o bombardování Kosova. Při něm zahynuly tisíce civilistů, drtivou většinou Srbů. Po předání Kosova z rukou Srbů k rukám Albánců, kteří dodnes pracují na etnitcké čistce, Albrightová s dalšími politiky na území nakoupili podniky a firmy a vydělali až stovky milionů dolarů.

Čtěte také: Madeleine Albrightová: strůjce bombardování Kosova, která se netají nenávistí k Srbům

Události

Švédský stát se hroutí pod náporem migrantů, vláda má však strach z Ruska

Zní to až neuvěřitelně pateticky. Multikulturní fanatici překročili hranice soudnosti. Zatímco ve Švédsku média a hlavně policie tají násilnosti migrantů, především muslimů a na povrch občas vyplují velké aféry, jako byla třeba znásilnění v rámci dvou ročníků festivalu pro mladé, odsouhlasila vláda, která “demokraticky” svým paktem zabraňuje opozici, aby se dostala k moci, povolení vstupu vojsk NATO na své území.

Důvodem pro vládu je údajný strach z Ruska. Země již dvě stě let drží status “neutrální.” Nyní však nejspíše podlehla masáži Evropské unie a USA. Do Švédska tak zamíří armáda NATO, aby Švédsko “chránila před možnou ruskou agresí.” Multikulturní Švédsko, kde každá čtvrtá žena někdy v životě čelila sexuálnímu násilí ze strany imigranta, se tak smiřuje se zánikem sebe samotného, ale z Ruska, které skandinávskou zemi nikdy nezmínilo, mají strach.

Samotní Švédové sami o sobě od švédských politiků slýchají neuctivé narážky. Podle bývalého šéfa současné vládní strany je například Švédsko “kulturně prázdná země”, které “rozmanitost právě tuto kulturu konečně donese.” Podle jiného člena vlády stojí za sexuálními útoky migrantů hlavě “švédské zkažené alkoholové zvyky, známé ještě z vikingských dob.” Další urážky politiků vůči Švédům ne videu níže:

Stoupá také pravděpodobnost, že se Švédsko připojí k NATO. Podle naší redakce se mu například líbilo bombardování srbských civilistů a vlaků, které rozvrátilo mnoho rodin, nebo samotná krádež Kosova ve prospěch muslimů, kteří dodnes pracují na etnické čistce území od Srbů. Nebo na to zkrátka nehledí. Průzkumy uvádí, že zatímco ještě před několika lety vstup do NATO podporoval jen každý pátý Švéd, nyní je to už 40%.

Čtěte také: Madeleine Albrightová: strůjce bombardování Kosova, která se netají nenávistí k Srbům

Případy multikulturního fanatismu

Jak multikulturalismus děsivě dělí společnost: čeká nás série těsných voleb

Van Der Bellen nebude jistě jediný vítěz, který porazí svého oponenta doslova o prsa. Dokonce se takový výsledek očekává všude ve světě. Následkem potlačování antiislámských nálad, velmi tragické politiky EU v případě migrace a nejen v tom případě a hlavně kvůli celkovému multikulturnímu systému, který nálepkuje kritiky a oponenty doslova extremistickými výrazy, se společnost rozděluje.

Velké kritice čelí Rusko, jehož politika potlačuje mnohé antiruské názory a kritiku Putina. To je fakt. Pokrytecky však Evropská unie ignoruje velmi nebezpečně turecké razie a zavírání v opozičních médiích. A USA úspěšně přehlíží popravování v Saúdské Arábii. všechny údajně vyspělé západní demokratické státy toto všechno dementují a ignorují, aby na stejný problém, akorát na počet obyvatel v mnohem nižší míře, upozorňovali v souvislosti právě s Čínou a Ruskem.

Celá Evropa, politici a média navíc velmi úspěšně přehlíží nebezpečné a někdy i smrtelné výlevy krajní levice proti kritikům multikulturalismu, islámu a migrační politiky EU. Ve Francii řádí Antifa – vražedné komando, v Německu se rvou se stoupenci Alternativy pro Německo (AfD), ve Švédsku plení a v Česku vylévají kyselinu a obsazují budovu. Toto vše pak ve své výroční zprávě uvedou v jednom odstavci, aby na dalších pěti až deseti stránkách podrobně politici popisovali kritické demonstrace a screenshoty na Facebooku, který již déle potlačuje opačné názory.

Čtěte také: Fašista musí zemřít: Antifa po Evropě plení a vraždí

Stejně choulostivě, jako si poradili s Hoferem, kandidátem na prezidenta Rakouska, si média a politici počínají například s kandidátem na prezidenta USA Donaldem Trumpem, kandidátkou na prezidenta ve Francii Marií Le Pen či britským referendem o vystoupení z Evropské unie. Takže zatímco Hofer je populista, představitel krajní pravice a pro některé i fašista, Trump je buran, lhář a podnikatel, který sice momentálně vlastní miliardové impérium, ale je velmi špatný, protože jej údajně pronásledují dřívější podnikatelské neúspěchy. O fašismu se v souvislosti s jeho osobou mluví též.

A nakonec odchod z EU. Po tajemné dohodě s EK se premiér Británie Cameron snaží i za peníze daňových poplatníků uvádět projekty a propagační výzkumy, proč by případný odchod z EU byl špatný pro Evropu. Británie by prý ztratila stovky tisíc pracovních míst, zpomalil by se růst ekonomiky, “Brexit” by udělal radost hlavně teroristům z Islámského státu a hlavně by se ohrozil evropský mír. Jako kdybychom snad po útocích na nějaký mír vůbec věřili. Je to spíše stav, který jakž takž drží tajné služby a hráz praská pod náporem ilegálních imigrantů bez dokladů.

A hlavně je vidět, že nenávistné kampaně fungují. Hofer prohrál o šest desetin procenta. 32 500 hlasů v zemi, kde žije 8,5 milionu lidí, je přeci jen velmi těsné. Rozhodl zřejmě zákon, který přistěhovalcům dává volební právo. Van Der Bellen totiž vyhrál v těch okrscích, kde je vyšší podíl přistěhovalců a větší muslimské komunity. Proti takzvanému Brexitu podle průzkumů bude hlasovat cca 53% lidí. Opět zde bude velmi těsný výsledek. Stejně tak se daří držet vyrovnanost mezi Clintonovou a Trumpem (49:51).

Čtěte také: Novým rakouským prezidentem je kandidát zelených. Ve vládě nechci populisty, varuje

Ať budou výsledky všech takových voleb jakékoliv, budou to vlastně porážky. Výsledky budou tak těsné, že se v zemi objeví téměř polovina obyvatel, kteří budou prostě nespokojení. Politická stabilita se může zhroutit a s ní může společnost vstoupit do občanské války, ke které máme i tak poměrně blízko. Bitky mezi názorovými stranami jsou v Německu a Francii na denním pořádku, vyhrožuje se ze všech stran, jedna strana si myslí, že si může dovolit vše, druhá je frustrovaná z ignorace jejich názorů a nálepkování.

Obyvatelstvo kvůli multikulturalismu vstupuje do veliké společenské krize. Jestli bude občanská válka skutečně poslední východisko, rozhodnou další volby v následujícím roce až dvou. Pokud vyhrají multikulturalisté, bude tento neblahý fenomén, jenž ničí národy mnohem více než válka mezinárodní, prakticky nevyhnutelnou zkratkou z krize. A bude to hodně bolet…

Události

Novým rakouským prezidentem je kandidát zelených. Ve vládě nechci populisty, varuje

I kdyby FPÖ, rakouská strana Svobodných, vyhrála parlamentní volby, které se uskuteční v roce 2018, udělám vše pro to, nejmenovat jejího předsedu kancléřem. Není to v ústavě. Udělám vše pro to, abych tomu zabránil, upozorňuje Van Der Bellen, nový rakouský prezident, který po sečtení korespondenčních hlasů stáhl více než stotisícový náskok Hofera a vyhrál velmi těsně, jen o několik tisíc hlasů.

Rakouská média a poražení kandidáti tak úspěšně mobilizovaly síly voličů pomocí neustálých nálepek a zatímco ultralevicový Van Der Bellen byl uváděn jako profesor, Hofera média označila za populistu a krajně pravicového. Demonstranti beztrestně na protihoferovské demonstrace chodili s nápisy, ve kterých jej označovali bezdůvodně za neonacistu a česká média hovořila o fašizaci Rakouska a co víc, mluvila o Hoferovi jako o prvním fašistickém prezidentovi v Evropě od druhé světové války v případě jeho zvolení.

Rozhodlo se zřejmě ve Vídni, ve městě s vysokým počtem muslimského obyvatelstva, které samozřejmě volilo Bellena. Korespondenční hlasy ve Vídni dopadly 63% pro něj, 37% pro Hofera. V neděli získal Bellen ve Vídni přes 61%.

Lid v Rakousku však, i přes porážku, ukázal rostoucí nevraživost vůči současné vládě. Téměř polovina zúčastněných voličů vyjádřila zvolením Hofera sílu, jakou má strana FPÖ, nebo spíše její myšlenky a názory jejich členů. FPÖ bude patřit mezi hlavní favority parlamentních voleb, které se konají za dva roky. Podobné drama jako v rakouských volbách se očekává i v USA. Na podzim tam změří síly opět údajně fašistický a buranský Trump s Hilary Clinton, která se nechala slyšet, že v případě zvolení bude ve vojenských krocích navazovat především na činnost George Bushe a Barracka Obamy.

V červnu budou Britové hlasovat, zda chtějí zůstat v EU. Na základě mohutné z daní placené propagandy premiéra Camerona se očekává, že se Britové rozhodnou zůstat. Na podporu jim chceme poslat krátký dopis, ve kterém jim jako Češi vyjadřujeme podporu. K podpisu zde. Stejné drama se očekává i u nás. V Česku vznikají politické strany s postoji kritickými vůči multikulturalismu, jejich základny se však rozpadají zevnitř. Voliče tak v Česku čeká veliké dilema a spíše než vítězství například velmi čerstvé Alternativy pro ČR se očekává hořké vítězství současných vládních stran.

Velmi těsný výsledek voleb může také znamenat, že Hofer může výsledky nechat ještě zkontrolovat soudem. Zneplatnění každého hlasu mohlo být rozhodující a v případě voleb proti multikulturním kandidátům, kteří se nestydí nálepkovat a urážet oponenty, by bylo na místě zkontrolovat, zda všechny hlasy byly zneplatněny právem, či zda se jednalo o machinaci.

Ukázka z rozhovoru pro Lidové noviny, ve kterém Bellen uvádí, jak udělá vše pro to, aby nemusel jmenovat do čela vlády dle něj “populistu” z FPÖ. Celý rozhovor zde.

LN: Jak byste se jako aktivní prezident postavil ke jmenování šéfa Svobodných (FPÖ) Heinze-Christiana Stracheho kancléřem, pokud by vyhrál volby?

Nejmenoval bych ho a hned řeknu proč. Svobodní i média nás celý loňský rok trápili tím, že tato strana na podzim vyhraje volby ve Vídni a Strache bude novým starostou.

A výsledek? Nic se nestalo a Svobodní získali akorát pozici obvodního starosty ve vídeňské čtvrti Simmering.

A uvedu ještě jeden důvod, který je možná důležitější: Evropská unie se nachází už beztak v nejtěžší krizi od svého založení. V řadě členských států se začínají projevovat nacionalistické a populistické strany, jejichž cílem je Unii rozložit a zničit.V ústavě se nepíše, že šéf nejsilnější strany musí být jmenován kancléřem.

A jmenovat v takové situaci Stracheho kancléřem by bylo chybou. Proto říkám, že udělám všechno proto, abych tomu zabránil. Uvidíme, co by pak bylo, ale určitě bych byl aktivní a jenom bych nepřihlížel.

LN: Argument, že je třeba respektovat vůli voličů a volební výsledky nepřipouštíte?

Souhlasím. Ale silná legitimita prezidenta vyplývá z mandátu, který získal v přímých volbách.

Naopak kancléř takto přímo volený není. Nelze přeci říct, že jeden způsob volby by byl méně demokratický než druhý.

Úkolem prezidenta je garantovat řešení, která by nebyla v rozporu s ústavou nebo evropskými hodnotami.