Archiv štítku: Německo

Němci se začali bát Němců, líčí lidé v Clausnitz. Pokud vůbec promluví, píše iDNES.cz

Donedávna bezvýznamnou saskou vesničku Clausnitz kousek od českých hranic ovládly nenávist a strach. Po 19. únoru, kdy tam dav zablokoval autobus přivážející běžence, se v ní střídají televizní štáby. Lidé se začali bát, místní si navzájem nevěří. A nechtějí mluvit, jak zjistila reportérka MF DNES Andrea Angermannová.

„Je to obranná reakce. Mým známým někdo telefonem vyhrožoval, že mají před sebou poslední dvě hodiny života. Je to teď šílené,“ řekla mi starší žena. Ale až poté, co jsem ji ujistila, že jsem z cizích novin. Měla strach, že jsem vládou najatá udavačka. Uvěřila mi, až když jsem jí ukázala český novinářský průkaz.

Obyvatelé se bojí o práci

Lidé v Clausnitzu tvrdí, že nesouhlas s vládní politikou by je mohl připravit o práci. Kvůli nálepce „rasista“. Z pětadvaceti oslovených lidí se mnou mluvilo pět. Tři hodiny jsem chodila po Clausnitzu a přemlouvala místní, aby mi k události něco řekli. Podmínkou bylo žádný diktafon, tužka, papír či mobil. Utajení identity. A odchod na klidné místo, kde nikdo nebyl. Hlavně daleko od domu, kde zpovídaný bydlí. Všichni se znají. Běda, jak se v nějakém okně pohnula záclona. Rozhovor skončil.

Policie chránila dveře autobusu

Policejní zpráva popisuje události z 19. února následovně: traktor a auto s přívěsem zablokovaly cestu autobusu, který večer přivážel do domů v ulici Cämmerswalder migranty. Asi stovka lidí vykřikovala hesla „Cizinci pryč“. Dav pak obklopil autobus s migranty a podle šéfa policie v Chemnitzu Uwe Reissmanna strážci zákona v tu chvíli nebyli schopni lidi držet od autobusu.

Proto se policie zaměřila na ochranu dveří, ale vyděšení uprchlíci odmítali vystoupit, policisté první museli vyvést násilím. Jenže lidé, kteří tam byli, se brání. Migranti jim prý ukazovali vulgární gesta. „To se pak nemohou divit, že na ně lidé křičeli… Jak jsem slyšel, už cestou autobus několikrát musel zastavit, protože migranti sem nechtěli. Proto také nechtěli vystoupit,“ říká Üdo, který je z nedalekého Holzhau.

„Do poslední chvíle nikdo nevěděl, jací lidé přijedou. Zda rodiny s dětmi, nebo mladíci z Afriky. Těch se po silvestrovských událostech v Kolíně bojí všichni. Proti rodinám ze zemí, kde je válka, nikdo nic nemá,“ dodal.

„Problém byl už samotný příjezd migrantů“

Podobně situaci vidí i Thomas Drechsel, místostarosta Rechenberg Bienenmühle, pod nějž Clausnitz spadá. Problém byl podle něj už samotný příjezd migrantů. „Z lidského hlediska není jedno, kdy přijedou. Není jedno, zda je světlo, nebo tma… V autobuse byla zhasnutá světla, byla tma, i lidé venku stáli ve tmě,“ líčí Drechsel (rozhovor s ním čtěte zde).

„Nikdo nevěděl, zda přijeli mladí mužové, kterých se lidé obávají, nebo rodiny s dětmi. To bylo vidět až na poslední chvíli, to už byl všude křik, vládly emoce,“ dodává. Na radnici se mnou byla i česká podnikatelka Bohumila Kamenzová, která vystupuje proti přílivu migrantů. Je totiž z blízkého Altenbergu a situaci v okolí zná. Starostu se zastihnout nepodařilo, podle neoficiálních informací jel incident vysvětlovat na policii.

Žádní fanoušci Pegidy

Události vyšetřuje speciální tým. I policie se totiž stala terčem kritiky za to, že jeden z uniformovaných mužů vytáhl z autobusu chlapce, který údajně sprostě gestikuloval. Šéf policie Reissmann kritiku odmítl. „Situace byla vysoce emotivní a napjatá, policie postupovala správně,“ řekl. Brzy na to se na policejní stanici objevil nápis, že Reissmann schvaluje násilí na dětech.

Situaci v Clausnitzu a Budyšíně, kde o několik dní později vzplála chystaná ubytovna pro migranty, už řešil i saský parlament. Saský premiér Stanislaw Tillich (CDU) uvedl, že vláda podcenila pravicový extremismus v Sasku. „Je třeba zesílit boj proti němu. Stát musí jasně ukázat sílu,“ zdůraznil. Výpovědi lidí v Clausnitzu dávají spíše za pravdu uznávanému politologovi Werneru Patzeltovi.

„Přestože vyjádření Pegidy (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Evropy) na náměstí odmítají migraci a jsou radikální, lidé na náměstí ve své většině nejsou rasisté, extremisté nebo nepřátelé demokracie,“ upozornil.

Soused jde proti sousedovi

Němci jsou podle něj kvůli tlaku politiků ostře rozděleni. Clausnitz vedle strachu z migrantů ochromil i fakt, že jde soused proti sousedovi. Na jedné straně jsou zastánci prouprchlické politiky, na druhé lidé, kteří ji vidí kriticky, třeba proto, že statisíce migrantů země nemůže zvládnout. „A to levičáci na internetu ještě vyhrožují, že nám za ten incident vypálí muzeum. Němec nesnáší Němce,“ říká mi v Clausnitzu Inge, která chvátala domů za dětmi. „Doma často zvoní výhrůžné telefony,“ prozrazuje se slzami v očích.

Minulý čtvrtek se Clausnitz znovu dostal do centra zájmu, když se tam konal happening na podporu migrantů. Po obci se vylepovaly plakáty s promigrantskými hesly, lidé, kteří do obce přijeli, nosili migrantům dárky a jídlo. „Jsou tu fašisti, kteří nic nechápou. Azylantům jsem přinesl kávu a koláč, aby se tu nebáli a nemysleli si, že všichni jsme stejní,“ říká mi starší muž, který také odmítl říci, jak se jmenuje.

Migrace je však i dobrý byznys, nejen pro mafie převaděčů, ale i pro firmy vyrábějící třeba plechové ubytovací kontejnery či majitele hotelů, penzionů či bytů. Běžná taxa za pronájem pro migranty je čtyři až 4,40 eura za metr čtvereční. A to budí závist.

„Němci se vzájemně udávají“

„Všichni mají velký strach. Dřív děti do školy chodily samy, nyní to nejde, vozíme je sem na vyučování a zase vyzvedáváme,“ řekl Hans čekající v autě u školy. Má obavy z migrantů i sousedů. Poslední dny strávil stavbou plotu, aby zabezpečil majetek. Nahlas raději říká, že to je kvůli tomu, aby mu neutekl pes, aby nebyl označený za rasistu.

„Lidi se udávají, píšou se anonymy. Tohle skončí velkým třeskem,“ dodal. Jako on se i jiní ptají, kolik migrantů má ještě země zvládnout, dokdy se bude tolerovat kriminalita migrantů. Mnohé rozzlobila zpráva deníku Bild, že policisté mají rozkaz nestíhat uprchlíky, kteří se dopustili méně závažného trestného činu. Určení identity pachatele je totiž příliš nákladné.

Desetitisíce eur za taxíky pro uprchlíky

Stát už přiznává, že je třeba radikálně snížit poplatky za taxíky pro migranty na úřady a k lékaři. Jen v listopadu a prosinci Sasko utratilo za taxíky pro migranty 51 tisíc eur, proti čemuž protestovalo hlavně sdružení pro seniory. Nyní je však v centru zájmu médií Clausnitz. „Jo v Clausnitzu je peklo, řadě lidí neustále vyzvánějí výhrůžné telefony, kdo běžence nevítá, tomu se jde tvrdě po krku. Nejen místní,“ říká mi Peter.

„Okamžitě vypadněte“

Migranti v Clausnitzu nejsou v klasickém táboře za plotem, ale rozeseti (ve třech domech na konci obce) po bytech v činžácích. Kolem je klid. Když jsem si domy začala fotografovat, vyběhl z jednoho starší muž. „Co tady děláte, okamžitě vypadněte!“ křičel. Marně jsem vysvětlovala, že jsem z novin, že bych chtěla mluvit s běženci nebo s někým, kdo se o ně stará.

„Vypadněte a ihned přestaňte fotografovat ten dům!“ Mé argumenty, že nefotím žádné lidi, jen dům a nikde žádná cedule o zákazu není, nebral. „Zavolám policii, když ihned nezmizíte,“ řval a odhodlaně se blížil. Nehodlám riskovat… Mizím od domu i z Clausnitzu.

 

POVODNĚ V NĚMECKU: Poškození nedostanou státní podporu, povodňové fondy šly na uprchlíky

Povodňové fondy v Německu šly na uprchlíky. Část z nich na jídlo, část na rekonstrukce jejich ubikací, zbytek poputuje do zemí Blízkého východu a hlavně Afriky, aby tyto země nepouštěly nové migranty do Evropy. Ničivé povodně za sebou sice nechaly mnohamilionové škody, občané jimi postižení nedostanou žádnou nebo minimální státní podporu.

Sársko je jediná oblast poškozená povodněmi, kde se obyvatelé mohou těšit na finanční podporu od státu, jsou-li postiženi záplavami, které se v posledních dnech prohnaly střední a západní Evropou. Materiální škodu Sársko obětem uhradí ve výši 400 eur. Je to však jen symbolická náplast, v přepočtu částka činí něco kolem 11 000 korun. Škody na majetku jsou v drtivé většině případů daleko vyšší. “Všechno je zničené,” říkají obyvatelé postižených oblastí. Záplavami trpí i tamní infrastruktura.

Mnoho obětí povodní tak čeká osobní bankrot. Na škodu nemají peníze, mnozí přišli o střechu nad hlavou minimálně na několik týdnů, někdy i natrvalo. Stát však nemá pro tyto lidi peníze. “Všechno šlo na uprchlíky. Je to neuvěřitelné,” líčí jeden z postižených. Severní Porýní-Vestfálsko (NRW) nenabídne svým občanům ani euro. Hannelore Kraft, ministerská předsedkyně NRW již jasně prohlásila “sami se měli pojistit,” a naznačila, že peníze nedostane nikdo.

Bleskové povodně v Bavorsku zasáhly mnoho domácností a způsobily škody za desítky milionů eur (tedy až za miliardy korun) a vyžádaly si několik obětí. Německo však i fondy určené na podobné katastrofy již dávno investovalo do imigrační krize. Němce zasažené přírodní pohromou tak zřejmě čeká vlna bankrotů. Migranti mají v Německu jasnou přednost před Němci, kteří léta v zemi platí daně.

Takzvaná “nová levice” bude islám prosazovat nadále. Vidí v něm spojence v boji proti současné společnosti

České levicové strany a hnutí kritizují policii za zásah v mešitě kvůli nenávistné islámské knize Základy tauhídu. Německá policie znásilňovací aféry migrantů svádí na “evropskou kulturu alkoholismu”, švédská policie tajila své sexistické aféry, aby nebyli označeni za rasisty, stejně tak při velké pedofilní aféře v Rotherhamu úřady ignorovaly hlášení nešťastných rodičů, aby též nebyli obviněny z rasismu. A tak bychom mohli pokračovat dále. Stejně tak jako v nedávných českých aférách, kdy levicoví aktivisté nahlašovali kritiky islámu a ti pak mají problémy či jsou dokonce odstaveni ve svých zaměstnáních.

Čtěte také: Šikana Samkové kvůli kritice islámu. Svoboda slova stojí nad propastí

Čím to je? Německo až po sto jedna letech označí genocidu Arménů za genocidu, Česko se toho furt bojí, Turecko se uráží a hlavně, evropští politici začínají velmi zlehka používat Erdoganovu politickou rétoriku. Opoziční politiky uráží a chystají se na jejich aktivní blokování. A stejně tak konají i politici v Turecku. Jedno malé srovnání:

Prezidentské volby v Rakousku vyhrál zelený kandidát Van Der Bellen. Ten se již v minulosti nechal v rozhovoru pro české noviny slyšet, že nejmenuje předsedu populistické strany kancléřem ani v případě, že by dotyčná strana vyhrála, či dokonce měla nadpoloviční většinu. Jako prezident doslova udělá vše pro to, aby se taková populistická strana nedostala k moci. Touto populistickou stranou v rozhovoru míní jako Hoferovy Svobodné.

V Německu podávají zástupci spolkových zemí opakované stížnosti na působení údajně pravicových a populistických stran. Označují je za extrémní a chtějí jejich zákaz. Celá Evropská unie má v plánu dlouhodobě blokovat všechny populisty z pravého křídla. Slibuje to předseda Evropského parlamentu Juncker, tedy ten samý muž, který Britům otevřeně vyhrožoval, pokud se rozhodnou pro Brexit. O Hoerovi, jehož strana oficiálně podala stížnost na prezidentské volby, prohlásil, že ho odvolá od jakýchkoliv rozhodovacích práv v rámci Evropské unie. “Nebude žádný dialog ani diskuse s krajně krajní pravicí,” řekl doslova.

Náhoda? Ne. V Turecku již takovýto krok učinili. Velmi jednoznačným hlasováním 373 z 500 poslanců odhlasovala turecká vláda odebrání imunity opozičním poslancům. Turecko je nechvalně proslulé zatýkáním v řadách opozičních a kritických médií, turecký velvyslanec v Česku požaduje po Samkové za kritiku islámu vězení a prostřednictvím Erdoganovy stížnosti byla v Německu zakázána komikovi prezentace zesměšňující básně na jeho adresu. Naproti tomu, na adresu Turecka se kritikou velmi šetří. Zatýkání opozičních novinářů a aktivistů nechává celou evropskou levici chladnou.

Čtěte také: Novým rakouským prezidentem je kandidát zelených. Ve vládě nechci populisty, varuje

Není to jediné, na čem se EU s Tureckem shodnou a není to jen záležitost samotné EU jako takové. Brusel má své fondy, Norsko má své fondy. Tyto fondy, financované z mnohdy neznámých zdrojů, platí v rámci Evropy mnoho projektů, většinou však v neziskovém a ultralevicovém sektoru. Levice tak, díky třiceti milionům z Norských fondů, zkouší v Česku zavést českou verzi ostře kritizovaného Barnevernetu, jenž v rámci EU nepodléhá žádné kritice. Stejný systém má i Velká Británie, jen se o něm tolik nemluví. Zatím není tak zásadní a viditelný.

A podobně se chová i Německo, i když trochu naopak. Pokud budete žádat o adopci dítěte, či budete chtít být přímo pěstounem, budou německé úřady zkoumat vaše politické názory. Jakmile někde najdou vaše viditelné a veřejné prohlášení, které bude zavánět xenofobií, islamofobií či rasismem, prakticky ztratíte šanci uspět. Prostě islám je pro evropskou levici víc než jen náboženství.

Stejný je přístup levicových politiků ve vztahu k svátkům islámu. Německá vláda a americká kandidátka na prezidenta Hillary Clintonová přejí muslimům k ramadánu, zatímco opozice si připomíná vojenský vpád spojenců do Evropy, takzvaný Den D. Všechno spolu souvisí a není možné to brát na lehkou váhu.

V rámci podpory vlády mají squatteři šanci získat budovu, kterou předloni ilegálně obsadili. Proč? Jsou to levicoví extremisté, jejich můstek k státem organizovaným neziskovkám Cemper a potažmo HateFree Culture lobbují ve vládě za jejich podporu. Tu jim vyjádřili levicoví zelení, levicová ČSSD a nejspíše rovněž levicové ANO. TOP09, strana, která se na začátku prezentovala jako pravicová, má levicové ideály islámu a podpory Tibetu. A levicoví aktivisté dál mohou vyhrožovat oponentům. Tak to prostě je. Všechno to jsou spojenci.

Na vrcholu tohoto spojenectví stojí soudy. Nejvyšší soud řekl, že ČSSD nemusí platit dluhy a kdo jmenoval soudce NS? Vláda. Stejně tak soud přinutil Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, aby předal klíče od budovy klinikářům, protože prý nemůže ohlášení bomby využít pro vyhnání extremistů a squatterů. A policie ignoruje ilegální sbírku pro uprchlíky na hlavním nádraží v Praze, aby vyhrožovala organizátorovy veřejného čtení k islámu kritického projevu Samkové před tureckou ambasádou. Ochrana Turecka má v Česku zřejmě vyšší zájem než ochrana svobody projevu.

Čtěte také: ZASTRAŠOVÁNÍ: Organizátor veřejného čtení projevu Samkové čelí výhrůžkám policie i úředníků

Je to jednoduché. Jak mladí komunisté, tak zelení, tak mladí socialisté všeho druhu, ti všichni mají s tureckým režimem i islámskými nenásilnými extremisty jedno společné – boj proti současnému pojetí západní společnosti. Kapitalismus je nepřítel, demokracie je hnůj, protože nezatýká lidi, kteří s námi nesouhlasí. A kritika našeho pohledu na svět nám prostě nesluší, jeto nenávist. Máme hodnoty, překroutíme je, aby vyšly do našeho obrazu. A protože islám to z ideologického hlediska cítí stejně, levicoví extremisté v něm vidí jasného spojence v boji proti kapitalismu a demokracii.

Alternativa pro Českou republiku se inspiruje Švýcarskem a nesnáší islám

Publicista Petr Štěpánek, sociolog Petr Hampl a “naštvaná matka” Eva Hrindová se stali členy “přípravného výboru” nově vznikléopravdu politické strany. Její směřování je jasné již podle názvu, kdo alespoň někdy slyšel o AfD, ví, že inspirací pro tuto politickou stranu je právě Alternativa pro Německo. S tím přichází i její politika. Zakladatelé slibují velmi hlasitý projev národní příslušnosti. Strana má být také silně euroskeptická.

Hampl a Hrindová mají několik věcí společných. Mezi nimi je vzrůstající agresivita multikulturalisů vůči jejich osobám. Na sociologa Petra Hampla útočí aktivisté barvou (psali jsme zde) a na Hrindovou zase útočí takzvaní trollové na síti s výhrůžkami, které si můžete prohlédnout v našem albu “Sluníčko mě nenávidí“. Mezi podporovatele je například Vladimíra Mročková, známá svým odporem ke koncesionářským poplatkům, předseda BPI Doc. Martin Konvička nebo například sexuolog Doc. Zvěřina.

Sám Hampl ve své dosavadní práci, kterou lze označit za politickou, bojoval za takzvanou “švýcarizaci” českého systému řízení státu. Ve svém článku o BPI a Úsvitu vysvětluje: Je pro něj typická decentralizace a lpění na občanských svobodách. Politická vůle se rodí v jednotlivých vesnicích či městech, sebevědomí občané si žárlivě střeží svůj majetek, životní styl a kulturu. Základem ekonomiky jsou malé firmy. Majetkové rozdíly jsou překvapivě malé, životní styl homogenní. 

Zaměřit se chce hlavně na podporu tragicky nízké porodnosti a snížením byrokratické zátěži hlavně u malých a středních podnikatelů. Přitom sám mluví o tom, že neslibuje nic nereálného. Slibujete zrušení daně z příjmu nebo naopak znárodňování? Pokud si vyberete jedno nebo druhé, komentátor vás snadno zařadí pod nálepku levice nebo pravice. Ale zeptejte se nějakého podnikatele, zda dokáže najít rozdíl mezi vládnutím nečasovským a sobotkovským. Program Bloku a Úsvitu se nesmyslným extrémům naopak vyhýbá.  Od začátku bylo jednou z našich klíčových zásad vyhýbat se všemu, co odporuje zdravému selskému rozumu.

Od nově vznikající Alternativy pro Českou republiku lze očekávat podobné kroky i cíle. Byť tedy politický program nebude plný hlasitých a silných návrhů, očekávají se na první pohled nenápadnější, ale o to důležitější, splnitelné cíle.

Alternativa pro Německo (AfD) čelí velmi drsné šikaně od skupiny Antifa. Od té české můžeme tedy čekat totéž, jelikož obě “pobočky” tohoto hnutí, které vytvořili němečtí komunisté v roce 1930, spolupracují. V Česku se Antifa výrazně zaplétá i s teroristickou Sítí revolučních buněk, šikana příznivců tak může být nebezpečná (Více o SRB zde). Antifa v Německu se netají obviňováním členů a příznivců AfD z příslušnosti k neonacismu, ačkoli nikdy nebyla prokázána. Multikulturní novinář na iDNES.cz Mánert označil vedení AfD za “osm hrozných“.

Má samozřejmě i své příznivce. Podle průzkumů se AfD stala druhou nejsilnější stranou v Německu. Ta česká se zatím těší velké podpoře ze strany odpůrců fanatického multikulturalismu. “Alternativa pro Česko je znak probuzení občanů,” říká ve svém prohlášení Institut Václava Klause. Mnozí kritici kvůli posledním krokům zmínili možnou nevýhodu vysokého postavení Martina Konvičky v Alternativě. Zatím tedy, jak jsme zmínili, figuruje pouze jako podporovatel. Nicméně kandidovat za APČR by kandidovat měl, a to hned na prvním místě. “Martina vidím jako inspirátora a leadera masivního lidového hnutí, který zároveň povede volební kandidátku politické strany. To není podmíněno pozicí politického funkcionáře, která – dle mého soudu – Martinovi moc nesedí,” píše o Konvičkovi na Facebooku.

Pro Alternativu bude téma číslo jedna islám, potažmo multikulturalismus. Ten musí být striktně omezován a oddělen od politiky. Jedná se nicméně o úplně čerstvou stranu, která má ve svém jádru málo zkušených politiků. Nevíme tedy, jakým způsobem si poradí s určitými politickým i zkouškami. Po mnohých nezdarech nutí, ve kterých se nacházel Martin Konvička, však mnohé konkrétně tato osobnost od Apačů odrazuje. Nízké preference v průzkumech na objednávku vládních stran je třeba ignorovat. Pokud APČR dodrží, co tvrdí, může se jednat o jednu z nejrozumnějších voleb, které jsou k dispozici. Pouze ta nezkušenost…

 

Serj Tankian zpracoval soundtrack k filmu o genocidě Arménů

Zpěvák, vlastník nahrávací společnosti, multiinstrumentalista a hlavně původem Armén Serj Tankian (System of a Down) uvádí premiéru klipu písně ze svého prvního úplného soundtracku k filmu. A není náhodou, jakou film nese tématiku. Jako Američan nikdy nezanevřel na své arménské kořeny a věnuje se též aktivismu v rámci upozornění na 101 let starou genocidu Arménů Turky. Muslimští fanatici Osmanské říše povraždili či nechali vyhladovět k smrti až milion a půl křesťanských Arménů.

Přestože se jedná o druhou největší genocidu 20. století, mnoho států ji stále neuznává. Jako důvod uvádějí například nebezpečí, že by jejím uznáním poškodili spojenectví právě s Tureckem. Turecko samozřejmě též genocidu neuznává. Je členem NATO. Přitom pozadí události a vše, co o ní víme, jasně dokazuje, že byl naplněn a definován výraz “genocida”. Osmanský triumvirát rozhodl, že se Arménů, od 16. století v rámci říše jako nemuslimů druhořadých osob, jednoduše zbaví. Rozhodli tak poté, co se Arméni v první světové válce přidali k Rusům. Politické procesy po přidání arménských vojáků k ruskému protivníkovi Osmanské říše nabraly na síle 24. dubna, kdy byla pozatýkána arménská elita – politici, doktoři, boháči a vědci. Byli popraveni nebo byli vysláni na pochody smrti.

Turkové dokonce vydali provizorní zákon. Ten říkal, že je možné libovolně odsunout jakékoliv podezřelé obyvatelstvo říše. Osmanská armáda a čety tamních radikálů, mnohdy i účelově propuštěných těžkých zločinců, vyháněly Armény z domovů. Jako údajné zrádce je popravily. Další lidi posílaly na pochody smrti. Ty byly mířeny do 25 předem definovaných koncentračních táborů. Arméni nedostávali jídlo ani pití. Taková cesta byla účelově provedena tak, aby do táborů dorazilo co nejméně živých lidí.

Po válce byli tři pašové v nepřítomnosti odsouzeni k smrti za válečné zločiny. Tam je však vyhledali a zabili členové arménského “komanda smrti”. Enver Paša byl zabit v dnešním Tádžikistánu, Džamal Paša na území dnešního Tbilisi a Talat Paša dokonce až v Berlíně. Všichni mezi lety 1921 a 1922. Z dvoumilionové menšiny Arménů v Turecku zůstalo pár desítek tisíc. Do okolních zemí prchlo až 600 000 z nich. Ostatní zemřeli.

Způsob genocidy Arménů byl i inspirací nacistů k tomu, jak vraždit Židy. Turecko dnes hájí vraždu milionu a půl civilistů “nutnými operacemi spojenými s průběhem války”. Genocidu uznává jen 23 států na světě. Jsou to například Rusko, Řecko či Německo. Česká republika mezi nimi není. A to máme své zdroje již od roku 1923, kdy Karel Hansa vydal knihu “Hrůzy východu”. Tam jako očitý svědek popisuje: „Děti ležely v největším stupni smrtelné horečky bez pomoci na holé zemi v kalu, blátě, vodě. Co živ budu, nezapomenu těch maličkých tvorů, těch trpitelů za viny nespáchané,“ nebo například přidává svědectví českého inženýra, který tam v té době pracoval: „během šesti hodin bylo povražděno ve městě Angora více než 1 500 mužů. Všechny svázali a odvedli za město, kde je na odlehlém místě řezníci poráželi jako jateční dobytek.“

Ke 100. výročí koncertovala kapela System of a Down přímo v Arménii. Bylo to poprvé v historii kapely. Turné kapela nazvala “Wake up the Souls” (Probuďte duše) a kapela jasně poukázala na to, že se jednalo o genocidu. V témže roce vyšel i film “1915”, drama s dvěma režiséry, které je genocidou inspirováno. A soundtrack je celý od věčného kritika Turků Serje Tankiana. Ten se například postavil za německého komika, který básní znemožnil Erdogana a jehož stíhání schválila německá velmi Turecku nakloněná vláda.

“Merkelová by měla veřejně prohlásit, že nesouhlasí s vězněním a vraždami opozičních tureckých novinářů,” píše Tankian na Facebooku. “Mohammed Zahir Al-Sherqat, syrský novinář, byl v Turecko zavražděn Islámským státem,” upozorňuje. “Žádný jiný stát nedělá víc pro potlačení publicistiky a svobody projevu.”

Premiéra videoklipu písně, která je součástí soundtracku k filmu 1915:

Osmiminutový dokument “Den, kdy začala genocida Arménů” ze serveru Stream zde.