Ačkoli by téma sportu správně nemělo na tomto serveru co dělat, multikulturní fanatismus nás dohnal i zde. A můžeme si zde všimnout extrémní nevyrovnanosti médií vůči chování jednotlivých osob z různých etnik a národnostních a náboženských skupin. Zkrátka jakmile jde o muslima či uprchlíka, je tento člověk prakticky nedotknutelný a jeho skandály v informačních serverech rychle zmizí kdesi hluboko v archivu.
Prvním průšvihem je jen prostý fakt, že muslimským zemím sportovní organizace tolerovaly to, že na hry schválně nepouštěly své ženské zástupkyně, ba co víc, olympijský výbor ignoroval jasnou diskriminaci žen v islámských zemích. Silná prohlášení zůstala bez reakce. Vedení zemí nyní samo ženy posílá na hry, jelikož si například uvědomuje, že mohou být při reprezentaci úspěšné i ony. Rozhodně nejde o to, že by v rámci ženských práv nějak země jako Egypt postoupily vpřed. Sportovní organizace totiž musely ustoupit i nadále. Muslimským ženám je povoleno nosit při závodech oděvy, které jsou ostatním sportovcům pravidly zakázány. Tohle je ostatně průšvih, který pozorujeme už roky.
Jenže nyní přibyly další. A jedná se i o velký rasistický skandál. Začněme však od začátku. Olympijský výbor se rozhodl, že pod vlajkou pěti kruhů budou závodit i uprchlíci. Vybráno bylo deset sportovců, kteří podle prvotních informací měli splňovat zákonná pravidla i klasické sportovní limity. Jaké překvapení, když jsme se dozvěděli, že nejvýraznější postava tohoto týmu, plavkyně ze Sýrie, která popisovala svůj dramatický příběh o ilegální cestě z Turecka do EU, má osobní rekord, který by na klasický olympijský limit ztrácel devět, respektive jedenáct vteřin.
A to jsme teprve na začátku. Další velkou a výraznou postavou je šermířka, která reprezentuje USA na letošní olympiádě. Údajně se jedná o hrdou Američanku. Na závodech však šermovala a prošermovala se na dvanácté místo ve sportovním hidžábu. Proč to dělá, když ví, že hidžáb je na Východě symbolem útlaku vůči ženám, můžeme těžko hádat. V USA nemusí hidžáb vůbec nosit, leda, že by byla pod tlakem rodiny. Její odpověď však přišla záhy. “Víra je pro mně na prvním místě,” řekla médiím, píše server Aktuálně.cz. Čili žádná hrdá Američanka, ale hrdá muslimka, pro kterou je islám víc než cokoliv jiného. Mimochodem, proč je o jejím dvanáctém místě zvláštní článek na stránkách naší veřejnoprávní televize? Je o každé zahraniční sportovkyni na dvanáctém místě na tomto serveru takový článek? Ne, nejsou to totiž muslimky.
Velký skandál pak vyvolal Hasan Sáda, boxerský reprezentant muslimského Maroka. Ten sexuálně napadl dvě uklízečky a skončil ve vězení. Již čelí obvinění a hry pro něj skončily. Není to tak trochu náhodou jeho náturou, kterou si přivezl ze své domovské země? Muž je více než žena, odhalená žena provokuje, muž může cokoliv, islámský soud jej osvobodí a ženu ukamenuje za cizoložství. Tak to v jeho zemi a v dalších muslimských zemích chodí. On si jen nevzpomněl, že není v muslimské zemi, ale v Riu, hlavním městě země s vysokou zločinností, ale bez islámských soudů. Bude souzen jako každý jiný zločinec.
To ale momentálně pořád není ten největší vrchol muslimské trapnosti na letošní olympiádě. A vlastně je to i největší trapas pořadatelů samotných her. Libanonská výprava totiž měla jet s Izraelci do dějiště her z olympijské vesničky stejným autobusem. Když se do dozvěděl šéf výpravy, stoupl si do dveří a odmítl Židy pustit do vozidla. Pořadatelé nakonec Izraelcům navrhli, aby jeli na skupiny klasickým linkovým autobusem. Velmi nerad do článku stavím emoce, ale to jsou věci, že? Muslimská výprava rasisticky napadne a odmítne sedět vedle Žida a místo toho, aby byla rasistická výprava vyloučena z autobusu, jely by oběti rasismu linkovým autobusem. To nakonec Izraelci nemuseli, jelikož si stěžovali a byl jim přistaven jiný speciální autobus. Rasistický incident se obešel s pouhopouhým napomenutím od Olympijského výboru. Opět směšná reakce na muslimskou drzost. Olympijský výbor nedělá zkrátka nic proti tomu, aby se neopakoval rok 1972 a vražda devíti izraelských olympioniků, kteří zemřeli jen proto, že byli Židé.
Mimochodem, tyhle incidenty neměly zdaleka takovou mediální pozornost, jako například Trumpovy výroky o uzavření hranic, které byly navíc překrouceny v jeho neprospěch. iDNES.cz v podnadpisu tento rasistický incident označil jako “malý a vyřešený problém.”
Zkrátka kdo si myslí, že politika do sportu nepatří, má pravdu. Podle multikulturalistů však ta “správná” politika ve sportu místo má. Má dokonce i přednost. Komu například vadí, že Katar má svojí házenkářskou reprezentaci složenou z občanů, kteří ono občanství získali před pár lety a byli vykoupeni z jiných, převážně evropských zemí? Krom diváků a části reprezentantů ostatních zemí to nikomu nevadí, krom toho, že Katar je muslimský, je totiž i velmi bohatý.
