Sluníčkaření, odborně popsáno jako Multikulturní fanatismus (MkF), latinsky Multikulti Fanaticisme, je volně šiřitelná nemoc, která má především psychologické příznaky. Patologická Multikulti Fanaticisme může vést dokonce až k fašizaci osobnosti. Jsou prokázány případy z minulosti a záznamy nemoci, která je právě podobná Sluníčkaření. Osoby, nesoucí tuto nemoc, byly pak následně odsouzeny k smrti, nejčastěji za vlastizradu. Symptomy nemoci od vlastizrádného chování rozezná jen několik celosvětových odborníků.
Původ nemoci
Do dnešní doby se největší odborníci dohadují o prvních znacích této nemoci. Někteří prapůvod vidí v myslích starých Římanů, kteří měli sluníčkařením způsobit pronikání tzv. barbarů do jejich říše, čímž bylo pro jejich nepřátele následně snadnější dobytí jinak nedobyvatelného Říma. Jiní tvrdí, že sluníčkaření vzniklo až po první světové válce, kdy se MkF rozšířilo především mezi tamní vládní úředníky, což způsobilo tehdejší ústupky Hitlerovi (například Mnichovskou dohodu o československém pohraničí). Jiní pak hovoří o tom, že průkopníkem sluníčkaření je až novinář Jiří Doležal, který jej jako první pojmenoval a vzniklo až na přelomu tisíciletí.
Jiří Doležal však svůj čas tráví psaním velmi důležitých článků v časopise Reflex, který je odborným přehledem o kritice Zemana, Putina a Trumpa. Nemá bohužel čas na knihu či odbornou práci, která by definovala Doležalův pohled na MkF. Dodnes nevyšla žádná odborná publikace o MkF. Je však všeobecně dáno, jaké má symptomy, jak se šíří a také způsoby léčení a prevence.
Šíření
MkF je poměrně šiřitelná nemoc. Není jako ostatní psychologická onemocnění. Sluníčkaření lze chytit, dá se říci, jako chřipku. Nešíří se však vzduchem, ale šíří se signálem, zejména televizním a rádiovým. Největším nositelem bakterie MkF je v ČR Česká televize a v rozhlase je to Český rozhlas. Dalšími velmi známými nositeli nemoci jsou i internetové weby, například HateFree Culture, který je z tohoto hlediska velmi nebezpečný. Virus byl nalezen a prokázán na internetových stránkách mnoha neziskových organizací.
Spiknutí?
Někteří zasvěcení tvrdí, že mnohé tyto instituce šíří virus účelně. Prokázáno to ještě nebylo, minimálně ne u nás. Ale například miliardář George Soros sám v minulosti prohlásil, že s virem MkF aktivně pracuje, šíří jej a obchodování se Sluníčkařením mu vynáší slušné peníze. Nicméně žádný zákon nikde na světě momentálně šíření MkF nezakazuje, to musíme zdůraznit. Odpůrci teorií o spiknutí se shodují, že téměř všichni nakažení se nechali nemocí poddat vlastním nízkým IQ.
Příznaky
Příznaky nemoci lze rozdělit do čtyř fází. Pokud se subjekt dostane až do té poslední, zpravidla je neléčitelný. Proto se jí říká “rudá fáze.”
První fáze:
Nemoc se zpočátku projevuje velmi nenápadně. Většinou se projeví tendencemi obhajoby chování menšin. Typická slovní spojení, která jsou pronášena během počátku nemoci, jsou “agenti Kremlu”, “nutnost tolerance (a další slovní spojení s tolerancí” nebo “do jednoho pytle (ve smyslu “nesmíme strkat všechny do jednoho pytle)”. Po původní vlně hezkých slov přijdou na řadu vzácněji i další příznaky, jako je veganství, osvojení psa z útulku, přihláška na evropská nebo lidskoprávní studia a podobně. Tyto vedlejší vzácnější příznaky pozorujeme především u nemocných do osmnácti let.
Druhá fáze:
V další fázi následuje především u mladých lidí touha se angažovat. Zde je zajímavé, že osoby nakažené MkF nad třicet let mají druhou fázi mnohem kratší než subjekty mladší, či touto fází vůbec neprojdou a přeskočí jí. Fáze se projevuje především účastí na multikulturních demonstracích. Hlavním symptomem je ignorace lidí, kteří na těchto akcích jsou. Najednou nakaženým lidé, kteří se již nachází v poslední fázi a nesou například vlajky seskupení Antifa, nevadí a přijde těmto subjektům přirozené se takto chovat.
Další částí je také částečná aktivita například na internetu. Lidé jsou ochotní diskutovat i zcela bez argumentů. Už ve druhé fázi se projevují agresivní výpady proti lidem s opačným názorem. Subjekty nakažené MkF jsou ve druhé fázi nemoci přesvědčeni o tom, že lidé s opačným názorem jsou ti nemocní a oni sami jsou zdraví a v pořádku.
Třetí fáze:
Ve třetí fázi se opět sejdou všichni zástupci nakažených MkF ze všech generací. Ve spojení s tendencí najít si multikulturní práci, například v neziskových organizacích, se projevuje hlavním a nejnebezpečnějším příznakem. Lidé ve třetí fázi sluníčkaření dostávají novou alergii. Je to alergie na opačné názory. Alergie se projevuje stále zvyšující se agresivitou vůči těmto názorům, která se posléze otočí proti jejich nositelům. Subjekty nakažené Multikulti Fanaticismem (MkF) začnou být agresivní na nositele opačných názorů, mají je za nebezpečné. Lidé v této fázi se totiž cítí plní lásky pouze mezi lidmi, kteří mají stejný názor jako oni.
Čtvrtá, takzvaná rudá, fáze
Rudá fáze je již poslední stádium nemoci. Není zatím nikde zaznamenán případ, že by se subjekt ve čtvrté fázi MkF dokázal z nemoci vyléčit. Lidé již pravidelně agresivně napadají nositele pro ně nebezpečných (opačných) názorů, protože jakmile se někde k nějakému jinému názoru dostanou, mozek jim doslova hoří a nutí je ke vzteku. Nositelé čtvrté fáze MkF jsou již propadlí své nemoci, neštítí se přidat do uskupení jako Antifa nebo jiných komunistických hnutí. Sami však komunismus, například ten ruský nebo čínský, kritizují.
Velmi často používají věty z první fáze nemoci, čili slovní spojení o toleranci, jednom pytli či agentech Kremlu. Rozdíl mezi první a čtvrtou fází je, že argumenty z první fáze používají již naprosto nelogicky a neorganizovaně, mnohdy i nekultivovaně. Své chování si vůbec neuvědomují, poslední fáze je známá fanatickým přesvědčením, že to, co dělají je správné. Proto například Antifa používá slovní spojení “všemi prostředky”, jelikož jim to přijde normální.
Prevence
Jak jsme psali, nemoc se šíří signálem televize, rádia, prostě mediálními prostředky. Základní prevencí je nevěřit oficiálním zdrojům a ověřovat si i banální data uvedená v médiích. Jejich lehké pozměnění může způsobit úplně jiné chápání situace, což už může být považováno za prvopočátek MkF.
Léčba
Jediným známým lékem, krom dlouhodobé práce s myšlenkami postiženého, je Antiidiotikum, které je k dostání na recept v běžných lékárnách.
P.S.: Tento článek, prosím, neberte vážně. Proto je v kategorii “Skutečně nekorektně”.
Kratší verzi článku jsme zveřejnili též v Necyklopedii.
