Pásmo Gazy patří Palestincům, jimž bylo území doslova ukradeno izraelskými okupanty. Toto zaznívá od multikulturalistů celkem běžně a je to bič EU, kterým tlačí na Izrael, aby uvolnil území právě Palestincům. Ti, přestože nemají vyhlášený samostatný stát, mají například v České republice vlastní ambasádu, kde dokonce v roce 2014 explodovala nálož a zabila diplomata.
V jednom tito zastánci Palestiny mají pravdu. Izrael byl tím, kdo podnikl první krok k započetí takzvané Šestidenní války, již třetí arabsko-izraelské války. Proti 264 000 vojákům z Izraele, z nichž 50 000 byli vojáci pravidelné armády, stála třísettisícová armáda z Egypta, Sýrie, Jordánska a Saúdské Arábie. Krom toho měli Arabové výraznou přesilo ve vzduchu, 812 versus 197 izraelských letounů.
Válka trvala 6 dní, začala 5. června 1967 a skončila 10. Arabové utrpěli drtivou porážku, opět. Izraelci úspěšně obsadili pásmo Gazy. S ní židovský stát obsadil Sinaj, východ Jeruzaléma, Golanské výšiny a západní břeh řeky Jordán. To důležité vám však takový průměrný zastánce Palestiny neřekne. Izrael zahájil konflikt útokem na egyptské letecké základny, protože se obával o bezpečnost svých občanů.
Mezi válkami totiž pravidelně hrozili především Arabské státy a agresivními způsoby, které mnohdy končily smrtí izraelských civilistů, provokovaly další a další konflikty s židovským státem. A právě obsazení Golanských výšin bylo jednou z možností, jak část agresivních výpadů muslimských zemí omezit či zastavit. Výšiny před konfliktem tvořily hranici mezi Izraelem a Sýrií.
A právě syrské dělostřelectvo bombardovalo osady pod pohořím. Hranice mezi Sýrií a Izraelem byla navíc nechvalně známá kvůli tomu, že se přes ní dostávali palestinští extremisté z Fatahu. Ten měl za cíl jediné – zabíjet Židy. Další problematickou oblastí byl Jeruzalém. Ten měl ve svém nitru hranici mezi Izraelem a Jordánskem a přestože měl být zónou beze zbraní, operovaly zde vojenské jednotky obou stran.
Navíc egyptský prezident Násir byl strůjcem společné koalice, která měla jediný účel – nepřátelství proti Izraeli. Z tohoto pokusu vzniklo syrsko-egyptské spojenectví, se kterým byl dlouhodobý problém. Vyřešilo jej až společné nepřátelství vůči Izraeli. Tomuto spojenectví se například nelíbilo, že Jordánský král Husajn I kritizoval a netolerovat palestinské výpady proti židovskému státu, organizované z jeho území.
Nebýt obsazení pásma Gazy, docházelo by dále k pravidelnému bombardování izraelských osad syrským dělostřelectvem a tím k dalším úmrtím civilistů. Izraelský konflikt má tak více úhlů pohledu. O krádež území se však ani náhodou nejedná.
