Je symbolem nejen Sametové revoluce, ale také spolupráce s USA a propagací multikulturalismu a solidarity. Tu prosazoval i skrze ne příliš humánní metody a techniky. Když na přelomu milénia hájil bombardování srbských civilistů, mnoho lidí se nad tím pozastavilo. Člověk v prezidentské funkci označil bombardování civilistů za humanitární a zpětně čelil velmi tvrdé kritice, která neopadla ani po jeho smrti.

V roce 2001 po 11. září v rozhovoru pro Mladou Frontu Dnes například trval na tom, že islám není militantní a zakazuje sebevražedné útoky. Téhož roku odcestoval na Blízký východ, dle svých slov, upevňovat vztahy. Jako první navštívil tvrdě islámskou diktaturu v Saúdské Arábii. Nikterak nehodnotil ani nekritizoval ani zákaz pro jeho manželku, která v důsledku islámu nesměla manžela doprovázet.

V roce 2004 se aktivně zapojil k boji za zbourání zdi v Matiční ulici, která oddělovala starousedlíky s nepřizpůsobivými sousedy. Protože se jednalo o Romy, podpořil Havel finanční likvidaci slušných občanů a díky agresivní komunitě v ulici se z Matiční stala ulice duchů a ghett s nemovitostmi o desetinové ceně oproti době před jejich nastěhováním.

V roce 2011 Havel prosazoval vojenský zásah západních zemí proti Kaddáfímu, kterého označil za nebezpečného zločince. Libye byla toho času jednou z ekonomicky nejaktivnějších zemí Afriky. Na tamní poměry, i přes islámskou většinu, země působila vyspěle. Kaddáfí tvrdou rukou, přestože diktátorskou, držel extremisty na uzdě. Po vojenském zásahu USA a dalších zemí je nyní ze země peklo, chaos a ráj islámských teroristických organizací, které tam vraždí dodnes. To bylo za doby vládnutí Kaddáfího naprosto nemyslitelné.

Za akci, která má pro zemi téměř smrtelné následky, se Západ ani Havel Libyjcům neomluvili. Pozitivně lze však kvitovat Havlův přístup k Izraeli. Opakovaně nesouhlasil s popíráním existence židovského státu na úkor Palestiny a kritizoval její příznivce. Václav Havel se však do historie zapíše od roku 1999 spíše negativně. Jeho obhajoba válečných zločinů západních vojenských organizací nebude nikdy zapomenuta. A to je dobře.