Inkluzivní vzdělávání: Kvůli multikulturalismu zpomalíme mnoho dětí

 

Jaký výsledek lze logicky a bez odbornosti očekávat? 18 000 pomalejších žáků, z nichž někteří ve své škole prospívají na výbornou a škola je baví, bude najednou v situaci, kdy na něj budou kladeny vyšší nároky. Pomocí asistenta sice konkrétní výsledky shodné s výsledky ostatních žáků nebudou, propastný rozdíl však mohou děti poznat velmi ryhle. Problém je totiž v jednom naprosto jednoduchém přísloví: Řetěz je tak silný jako jeho nejslabší článek. Inkluzivní vzdělávání tak v Česku zřejmě povede do situace, která základní školy potopí někde mezi úroveň předchozí a úroveň školy zvláštní. Na tak rychlý nástup systému české školství nemá ani odborníky, ani zkušenosti a jednotliví pracovníci ve školství ani informace. Ředitelé škol dokonce netuší, kolik dětí a k nim kolik asistentů příští školní rok dostanou. 

 

Celé to tedy může skončit katastrofou a zničením státního školského systému. Veřejnou část ty trochu více majetné děti časem opustí a rodiče je raději nechají na škole soukromé, takže časem hrozí, že ačkoliv bude žák naprůměrně inteligentní, budoucí základní škola ho nebude schopa připravit na další studium tak kvalitně jako ta dnešní. Bude tak zatraceno mnoho talentů. Celé tohle pochybné rozhodování má jeden pro EU a neziskové organizace pádný důvod. Inkluzivní vzdělávání prý pomůže částečně odstranit diskriminaci Romů. Celý ten nápad, celá tato fraška tak vznikla kvůli multikulturalismu.

 

Evropská komise po rozhodnutí Evropského soudu a pod tlakem neziskových organizací, jako je třeba Romea, tlačila na Českou republiku v oblasti zvláštních škol na to, aby byl co nejvíce snížen počet Romů, kteří se na těchto školách učí. V žádném případě tu nikdo nejedná v zájmu dětí, naopak. Jde pouze o to uakázat, že je Česko země tolerantní a nediskriminuje. Sice dojde ke zpomalení celého školství, ale EK bude spokojena a spolu s ní i neziskové organizace. Ty dostanou zbrusu nové granty, protože mohou státu pomoci s dodávkou asistentů pomalejším dětem. Každý multikulturalista vám tedy s radostí řekne, že inkluzivní vzdělávání bude krásný počin. Například Romea může získat další miliony, neboť takhle narychlo stát sám nejaké asistenty nesežene. Podle některých bude nový "systém" stát náš rozpočet přes miliardu ročně. 

 

S Romy je v tomto ohledu dlouhodobý problém. Vysoká tendence zařazení právě do zvláštních škol, kde poměr Romů zdaleka přesahuje jejich podíl v obyvatelstvu, je však způsoben mnoha faktory. Jedním z nich je nepříklad samotná nezodpovědnost rodičů. Ti, pokud mají na výběr, nechají raději své dítě poslat do zvláštní školy, neboť pak dostanou zdarma asistenci při učení již nyní. Rodiče tak mají o starost méně. Další problém je celkově a průměrně nižší tendence Romů ku studiu jako takovému. Nejedná se tu o to, že by tu někdo chtěl tvrdit, že Romové jsou hloupější než v ostatní, ale mnohá čísla tomu napovídají. Jistě i mezi Romy je mnoho úspěšných lidí, ale české školství nikdy nestavělo svůj program na slogan: Jsi Rom? Běž do zvláštní. To nikdy nebylo prokázáno. Jenže Česká republika podle EU a neziskových organizací dostatečně jasně neprokázala ani opak. Jedná se tady o další případ, kdy pokud je někdo někým multikulturním obviněný z nějaké diskriminace, padne na něj automaticky presumpce viny. Pokud prostě nedokáže opak, pravdu má ten, co ho viní a sám nic dokazovat nemusí.

 

Ministryně školství schválila něco, na co, jak tvrdí mnoho pedagogů a ředitelů českých škol, není naše školství připraveno. Hledí se směrem na dokonalý systém ve Finsku, jenže tam každý ví, co má dělat a systém se budoval léta a postupně. Čeští učitelé na to mají cca 10 měsíců a pak je kdosi hodí do vody. Otázkou je, zda se jedná jen o dobrý úmysl s velmi hloupým řešením a že by to v multikulturalismu nebylo poprvé, nebo zda na tom někdo vydělá. Budou to již zmíněné neziskovky a časem určitě i soukromé základní školy. Každopádně české školství nyní míří na novou cestu. Prostý selský rozum jasně naznačuje, jaká cesta to bude. Opakujme si, řetěz je tak silný, jako je jeho nejslabší článek. Naše základní školy musí změnu a nával pomalejších žáků pocítit. Pozitivní změna to však jistojistě nebude.