Multikulturalismus selhal, vede k totalitě, diskriminaci a kulturním převratům

Multikulturalismus proudí do světa pod heslem tolerance. Pod jeho ochranná křídla se schovalo mnoho organizací a mnoho politiků na něm založilo svůj program. Jenže každá myšlenka s sebou nese rizika fanatismu. Ten multikulturní se může paradoxně stát receptem pro narušení současných kulturních poměrů a co je asi největší paradox, multikulturalismus může fanatismem zničit sám sebe. 

V dobách dávnějších bývalo tradicí, že podle určitých oblastí vládla jedna skupina obyvatel nad ostatními. Zatímco od sedmého století na Blízkém východě muslimové zotročovali zástupce všech ostatních náboženství a vyvolávali krvavé bitvy i v Evropě, jinde používali Evropané tmavé otroky a obchodovali s nimi jako se spotřebním zbožím. A zatímco například Romové mnoho staletí kočovali po světě, poslední dobou je okolnosti nutí se usazovat. Svět se mění a společnost s ním. Diskriminovaní lidé minulosti dokázali povstat, vzepřít se svým tyranům a oplácet násilí i stejnou mincí. Hodnota různých skupin se na základě myšlenky multikulturalismu ve dvacátém století prakticky vyrovnala, ne však potenciál jednotlivých členů těchto společností. 

Během těch staletí se mnoho Romů usadilo, islámské válčení zkolabovalo zevnitř a černoši si po světě vybojovali důstojné společenské postavení. I přes několik hromadných vražd na základě antisemitismu, jako například genocida arménských křesťanů nebo likvidace Židů za druhé světové války, se zdálo, že společnost spěje do multikulturního ráje, kde by zástupci všech společenských vrstev, barev pleti, sexuálních orientací a náboženství mohli sdílet společná území, pomáhat si, bránit se navzájem různým protivníkům nebo fanatikům. 

Jenže fanatismus jakoby čekal, až udeří. Během dvacátého století došlo i k revolučním objevům. Objev ropy a jeho extrémně bohaté zdroje na Blízkém východě probral islámské země z řad uklidněných území. Behem několika desítek let země opět klesly hluboko do doby islámského temna. A multikulturalismus si začal vybírat svojí krutou daň. Ne snad, že by se obnovila doba genocid s miliony obětí, Evropa však pomalu přichází o to nejzákladnější. O svobodu. Pomalu, potichu a bez náznaku kritiky jsou multikulturní fanatici ve vládách původně vyspělých zemí schopni umlčovat své voliče a zvýhodňovat obyvatelstvo, které je těmito voliči kritizováno. 

Na začátku 21. století se probudil islámský džihád ve formě soukromého, ropou financovaného terorismu. Na začátku bylo pouze nevinné mlčení. Multikulturalisty motivace teroristů nezajímala, heslo tolerance žije na plné obrátky. Dále se zjišťuje, jak moc je a bude náročné plně integrovat romskou populaci mezi ostatní členy evropského společenství. Více poučováni o kultuře jsou tu však Evropané, kteří jsou pomocí multikulturních organizací, EU a vlád svých zemí nuceni stále častěji tolerovat projevy romské nepřizpůsobivosti. Zde začíná konec vyváženosti médií a soudů, lobbingem multikulturních fanatiků jsou soudy nuceny hůře ohodnocovat ty trestné činy, při kterých je Rom obětí, v opačných případech jsou naopak taženy k pochopení romské kultury a trestům mírnějším. Několik těchto případů se objevilo i v České republice.

Dále pak vzniklo informační embargo na islám. Pravda je dostupná v undergroundu a před globálním rozšířením internetu šířili některá temná tajemství islámu pouze odvážní učenci, kteří tak riskovali jak postavení na okraj společnosti, tak i smrt. Opět, po každém činu, který je evidentně inspirovaný islámským učením, jsou média jakoby povinna informovat o tom, že pravými oběťmi islámského terorismu, který dostal název "islamismus", jsou muslimové, kteří po každé takové situaci čelí tlaku ze strany zbytku společenství. 

Doslova vrcholu fanatismu prožívá multikulturalismus v posledních dvou letech například ve Švédsku. Statisícový příliv imigrantů působí nelehkou ekonomickou zátěž pro zemi, která patřila k těm bohatším z Evropské unie. Nyní hrozí, že dojde k poklesu úrovně země až na pokraj zemí Třetího světa. Zločinnost, nárust napětí, znásilnění a krádeží v oblastech zvýšeného výskytu imigrantů je evidentní. Kritika a tlak veřejnosti na vládu přivedl však tamní multikulturní fanatiky k překvapivému řešení. Současná švédská vládní koalice uzavřela cosi jako smlouvu o tom, že jejich koalice vydrží dalších osm let, aby jediná protiimigrační strana byla co nejvíce ze hry. Následně pak došlo k zavedení zákona, který hrozí vězením každému, kdo byť jen na internetu zkritizuje imigrační politiku vlády. Je to bráno jako útok proti skupině obyvatel.

V České republice panuje asi nejtvrdší odpor proti islámskému fanatismu. Zatímco obyvatelé okolnch zemí k českému vzoru IvČRN vzhlíží, české multikultirní organizace srovnávají hnutí s neonacisty. A zatímco romská populace a mnohé prvky jejího chování začínají být neudržitelné, pod tlakem multikulturních fanatiků z řad takzvaných neziskových organizací nabádají k vyšší toleranci smerem k Romům. Ministr pro lidská práva Dienstbier dokonce přiznal, že EU nabízí mnohé štědré dotace pouze na základě umírněného ohledu na Romy. Na základě multikulturní mašinérie tak dochází k opatřením, která hraničí s pozitivní diskriminací. 

Multikulturalismus tedy boří sám sebe fanatismem. Ten ohrožuje jak životy obyvatel, tak svobodu slova. Tolerance zde naprosto ztratila ten příslovečný pohár, který může přetéct. Je neomezená, nezajímá se o fakta a ta již uznaná naprosto ignoruje. Nutnost tolerovat islám proto, že je o sedm set let mladší než křesťanství, nebo hledání jakýchkoliv jiných důvodů vedoucích muslimy z Evropy k připojení se k Islámskému státu, jsou příklady toho, kam až multikulturní fanatismus může zajít. Tato tvrzení jen dokazují, že multikulturalismus může vlastně sám sebe zlikvidovat, protože se může postuně přeměnit v islámský monokulturalismus. I proto je potřeba to zarazit dříve, než nám někdo například zakáže psát takovéto články...