Šéfka Amnesty a její argumenty: demagogie a hra na city

V Itálii zachrání tisíce "uprchlíků" z Afriky a Asie každý den. V uprchlických táborech je už téměř sto tisíc lidí. Italové jsou nuceni prchat ze svých domovů, s tyčemi v ruce ustupují do vnitrozemí před "uprchlíky". Nejsou to jen tak obyčejní uprchlíci. Drtivá většina z nich jsou muži, mladí, plní sil. Proč nechávají své ženy, děti a prarodiče doma? "To není nic neobvyklého v dějinách migrace, že se na cestu vydávají hlavně mladí muži, kteří jsou mobilnější než jiní," tvrdí šéfka Amnesty International, jedné z největších multikulturních organizací na světě. 

Zde použila Kate Aleenová další třpítek demagogie. Je známo, že migrace mužů v celé historii je drtivou většinou, ne-li vždy, pouze pracovní, nikoliv před válkou. Muži, kteří prchají k italským břehům, jsou plní síly, je však známo, že po příjezdu neshánějí práci, ale dávky. Dále pak je známo, že diplomaté afrických zemí uznávají, že je mezi uprchlíky ten nejméně vzdělaný podprůměr afrického obyvatelstva. Mezi nimi je tedy minimum uplatnitelné pracovní síly, tedy pro Evropou další budoucí ekonomická zátěž, což je pro EU, která je nejštědřejsí, co se pomoci ve světě týče a zároveň extrémně zadlužená, dá se říci i likvidační.

V rozhovoru Aleenová tvrdí dále: "Třeba 15 letý kluk, který ztratil rodiče, když mu bylo 9. Se známými žil na ulici v Mogadišu. Někdo ho tam vzal s sebou a odešli do Lybie a nasedli na loď. 15 letý chlapec, který od 9 nikoho nemá!" Smutný příběh, to lze určitě připustit. Nikdy nelze pochybovat o složité situaci na místech, kde se roční rozpočet jedince pohybuje někde okolo týdenní mzdy v Evropě a kde například islamisté zabíjejí na každém kroku. Jenže tohle hraní na city dává dojem, že všichni jsou sirotci, že nikdo z uprhclíků nikoho nemá. To vlastně vylučuje její tvrzení z téhož rozhovoru, ve kterém tvrdí, že muži prchají proto, aby si tu našli práci a podporovali svojí rodinu, která čeká doma.

Amnesty však již dlouhodobě čelí ostré kritice. Kvůli financím. Takzvaná nezisková organizace dala například ve Velké Británii na přelomu let 2009 a 2010 půl milionu britských Liber (17 milionů Korun) Ireně Khan po jejím odstoupení z hlavní funkce v organizaci 31.12.2009. V České republice se výnosy Amnesty International pohybovaly kolem 9 milionů Korun, z toho téměř polovinu tvoří granty. I přes to všechno jsou kroky AI nepopulární. 

Na serveru Debate.org, kde debatují především Američané, se v anketě proti grantům AI do ilegálních imigrantů hlásí přes 70% zúčastněných. Internetové diskuse AI na českém internetu jsou plné kritiky veřejnosti i bez ohledu na to, zda diskutující aktivizují za nějaké hnutí. 

Multikulturalismus je u AI vidět v praxi při řešení případů ze zemí Blízkého východu. Sice se zastává i žen neprávem v islámských zemí odsouzených za to, že je někdo znásilní, avšak vůbec neřeší, proč se tomu tak děje. Organizace se vždy snaží urgovat vlády států, kterých se případy týkají a nabádají OSN a média k činnosti. Že za to může islám, nikde nikdy nezmíní, což je zásadní chyba. Kolotoč žen odsouzených za činy, při kterých jsou samy oběťmi, tak bude pokračovat. 

Amnesty International patří k nejrozšířenějším neziskovým organizacím, které však napomáhají k multikulturalismu. Představitelka, která pomocí polopravd, demagogie a hry na city dává dojem, že je někdo narozený v Evropě povinnen se s cizím člověkem dělit o poctivě vypracovaný příbytek a majetek, toto jen dokazuje.