Neustálé výhrůžky z EK, hrozba omezování dotací, kritika z OSN, mediální masáž o aktivistech. Ani to premiéra Maďarska Viktora Orbána nezastavilo v tažení proti všem nerozumným nařízením EU. Jednoduše je ignoruje. Nevypisuje žádná referenda o exitu, která jsou vstupenkou na několikaletá jednání, zkrátka, když něco pozbývá rozum, Orbán to ignoruje. Navíc přijal zákon proti neziskovkám placených ze zahraničí.

Když EU vydávala ostrá prohlášení kvůli plotům na maďarských hranicích, Orbán stavěl dál. Nenapadlo ho, že by poslouchal skupinu byrokratů o tom, jak má řídit svůj stát k prosperitě. Poté, co se uzavřela maďarská cesta, ilegální imigranti začali prostupovat o to intenzivněji přes Rakousko. A teď ten rozdíl. Rakousko též začalo stavět místy cosi, co připomíná plot. Kvůli EU a médiím byla zeď nazvána “technickou bariérou”.

Poslední dobou si celá EU neví s neposlušným Orbánem rady. Ten dokonce vyhlásil referendum o povinných kvótách na migranty. Slíbil, že se jeho výsledkem bude řídit, podle průzkumů s velkým náskokem vyhraje odmítnutí těchto kvót. A v evropských médiích se, jakoby na objednávku, začala šířit zpráva o aktivistech, kteří vylepili plakáty o tom, jak do Maďarska uprchlíci nechtějí a o tom, že Maďaři nejsou hloupí, aby poslouchali Orbánova tvrzení a věřili jim.

Premiér se na tyto aktivisty zaměřil a zasáhl do černého. V podstatě vymyslel obdobu amerického “FARA“, což je podrobný dohled nad neziskovými a politickými organizacemi, které jsou financovány z cizího státu. Do neziskovek, které se staly neprůhlednými, jelikož jsou existenčně závislé na tzv. norských fondech, pak přišla policie a zabavila disky a záznamy. Organizace se teď brání proti údajnému zásahu do demokracie. Samy přitom kampaněmi prosazovaly zájmy EU, opozičních stran či Norska.

Neziskové organizace nyní apelují na Evropskou komisi, aby s tímto údajně nepřijatelným krokem něco udělala. Maďarský premiér však tuší. EU neudělá nic. Jediné, co zvládne, jsou silná prohlášení. Činy jsou ty tam. Nejhorší, co Maďarsku hrozí, je dočasné či trvalé vyloučení z EU, což si však poslední dobou přeje stále více a více obyvatel členských zemí. Orbán však neskončil pouze u omezování neziskovek a bojkotu EU.

Sám začal osobně pracovat na přímém styku a spolupráci s ostatními státy. Zkrátka si diplomacii převzala maďarská vláda, veškeré diplomatické kroky si nenechá diktovat od EU. Východoevropský stát tak neztrácí kontakt se svými sousedy a spojenci. A navíc, stejně jako Poláci, Slováci, český prezident a Svobodná strana v Rakousku, touží po povýšení smyslu a moci Visegrádské čtyřky. Není tedy divu, že tzv. evropští politici mluví o spojení s Ruskem. Ono k němu dochází, ale ne přednostně.

Orbán se totiž snaží udržet suverenitu svého státu a svojí vládu pravomocemi udržet nad vládou EU. To je věc, o kterou by se měli snažit všichni politici všech zemí. Jak vidno v Německu, Francii, Rakousku, u nás a v dalších členských státech EU, je to pro některé politiky úkol nemožný, ačkoli by měl být samozřejmostí.