Organizace islámské spolupráce. Co je zač “Káhirská deklarace lidských práv”?

Následující článek čerpá z překladu článku Josefa Zbořila, který jej zveřejnil na webu ihned.cz. Článek popisuje, jak je nebezpečné spolupracovat s takovou organizací, která tuto deklaraci uznává a tu všeobecnou nikoliv. Po článkem najdete kompletní české znění deklarace, která se mnohokrát hlásí k extremistickému právu sharia.

 

V srpnu 1990 představitelé muslimských zemí podepsali v Káhiře “Deklaraci lidských práv v islámu”. Mnoho z těchto zemí nepodepsala Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN, protože je v rozporu s islámskými hodnotami. Na rozpory mezi těmito deklaracemi upozornil 6.8.2003 článek Islamic Human Rights?, ve kterém se mj. zmiňuje:

1) Článek 1a

“Všechny lidské bytosti tvoří jednu rodinu, jejíž členy spojuje poddané postavení vůči Bohu a všichni jsou potomci Adama…”

Tato věta znamená, že ne-muslimové (neoddaní bohu) nejsou součástí rodiny.

2) Článek 1b

“Všechny lidské bytosti jsou Boží stvoření a On nejvíce miluje ty, kteří jsou nejprospěšnější Jeho stvořením a nikdo není nadřazen druhému, jen z pohledu bohabojnosti a dobrých skutků.”

Věta znamená nerovnost na základě víry, kdy muslimové jsou oceňováni více než nevěřící, přičemž na základě článku 24: “Všechna práva a svobody stanovené v této deklaraci jsou předmětem islámské Šaríe” a článku 25: “Islámská Šaría je jediný zdroj pro vysvětlení nebo bližšího objasnění každého z článků této deklarace” jsou podle Šarie muslimové nadřazeni nemuslimům. To je v rozporu s článkem 1 Všeobecné deklarace lidských práv OSN, který zní: “Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.”

3) Článek 2

(a) Život je Boží dar a právo na život je zaručeno každé lidské bytosti. Je povinností každého jednotlivce, společností a států zaručit toto právo proti jakémukoli jeho narušení a je zakázáno vzít život druhému člověku kromě z důvodů, které jsou předepsány v Šaría.

Tento článek zakazuje ublížení na zdraví nebo usmrcení není-li v souladu s Šaríou. To znamená, že můžete být zabiti za kritiku proroka Mohameda, protože v islámu jsou tvrdé zákony proti rouhání (např. fatwa proti Salmanu Rushdiemu odsouzeného k smrti).

 

4) Článek 9

“(a) Vzdělání je povinností a poskytování vzdělávání musí být zaručeno společností a státem. Stát musí zajistit dostupnost, způsoby a prostředky pro získávání vzdělání a musí zaručit jeho různorodost v zájmu společnosti tak, aby mohl být každý člověk seznámen s islámským náboženstvím a mohl odhalovat tajemství vesmíru ku prospěchu lidstva.

(b) Každá lidská bytost má právo získat jak náboženské, tak světské vzdělání v různých vzdělávacích , výukových a výchovných institucích, zahrnujících rodinu, školy, univerzity, média apod., a to takovým celkově vyváženým způsobem, který umožní jeho osobnostní růst, posílí víru v Boha a podpoří respekt člověka k právům a povinnostem a vůli k jejich obraně.”

Tento článek ukládá povinnost státu zajistit lidem islámské vzdělání. Děti se musí učit, že války arabského imperialismu byly v souladu s božím přáním a období před nimi je třeba chápat jako období temna, bez ohledu na to, jak velké dávné civilizace byly. Křížové výpravy musí být viděny jako útok na islám a nikoli jako touha uchvátit znovu území kdysi patřící křesťanům. Takový vzdělávací systém je koncipován zdůrazňovat brutalitu nepřátel a vlastní jakkoli brutální vpády do jiných zemí prezentovat jako přinášení světla islámu zaostalým národům. Na jakýkoliv druh historického revizionismu takového učení lze pak pohlížet s podezřením na odpadlictví od islámu.

 

5) Článek 10

“Islám je náboženství skutečné nezkažené přirozenosti. Je zakázáno využívat jakékoli formy nátlaku na člověka nebo zneužívat jeho chudoby a nevzdělanosti k tomu, aby přešel od jednoho náboženství k druhému nebo k ateismu”.

Tento článek je omezení a ne právo a je v rozporu s článkem 18 Všeobecné deklarace lidských práv: “Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů.”
6) Článek 11a

“Lidské bytosti se rodí svobodné a nikdo nemá právo je zotročovat, ponižovat, utlačovat nebo zneužívat a neexistuje jiné poddanosti kromě poddanosti vůči Bohu”.

Tento článek má potenciál omezit svobodu náboženského vyznání, protože zastánci jakéhokoli islámského státu (aktuálně Afghánská islámská republika, Íránská islámská republika, Mauritánská islámská republika, Sultanát Omán, Islámská republika Pákistán, Stát Katar, Saúdskoarabské království, Súdánská republika, Jemenská republika) vám budou říkat, jak praktikovat vaše náboženství. Tento článek dává náboženským autoritám právo si vás podmanit ve jménu Boha.

7) Článek 14

“…Lichva (riba) je jednoznačně zakázána”.

Tento článek zakazuje lichvu. Jedná se o omezení a ne o právo.

8) Článek 19a

“Všechny osoby jsou si před zákonem rovny, bez rozdílu mezi vládci a občany.”

Tento článek zmiňuje vládce a ovládané a nezmiňuje muže a ženy. Podle Šaríe má svědectví ženy u soudu poloviční váhu svědectví muže. Tento článek tak nedává ženám stejná práva před zákonem.
9) Článek 19d

“Nesmí být nic označováno za zločin a nesmí být trestáno nic, kromě toho, co je ustanoveno v Šaríi.”

To znamená, že ukamenování za nevěru a amputace za krádež je povoleno a dokonce podporováno. Protože je ukamenování pomalým a bolestivým způsobem smrti, tak je tento článek v rozporu s článkem 5 Všeobecné deklarace lidských práv, který uvádí: “Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu”.

____________________________________________________

Pokud se vám líbí obsah našeho webu www.stop-multikulti.cz, můžete jej nyní podpořit finančně a pomoct tak jeho šíření mezi lidi.

Učinit tak můžete na účet u Fio banky číslo 2401131596/2010, který je transparentní. Odkaz zde.

____________________________________________________

Celé znění Káhirské deklarace lidských práv. Dá se vůbec tak nazvat?

 

Článek 1:
(a) Všechny lidské bytosti tvoří jednu rodinu, jejíž členy spojuje poddané postavení vůči Bohu , a všichni jsou potomci Adama. Všichni lidé jsou si rovni v základní lidské důstojnosti a základních povinnostech a odpovědnosti, bez jakékoli diskriminace na základě rasy, barvy pleti, jazyka, víry, pohlaví, náboženské příslušnosti, politické příslušnosti, sociálního postavení nebo jiných kritérií. Pravé Boží náboženství zaručuje, posílení této důstojnosti spolu se zachováním nedotknutelnosti lidské osobnosti.
(b) Všechny lidské bytosti jsou Boží stvoření a On nejvíce miluje ty, kteří jsou nejprospěšnější Jeho stvořením a nikdo není nadřazen druhému, jen z pohledu bohabojnosti a dobrých skutků.

Článek 2:
(a) Život je Boží dar a právo na život je zaručeno každé lidské bytosti. Je povinností každého jednotlivce, společností a států zaručit toto právo proti jakémukoli jeho narušení a je zakázáno vzít život druhému člověku kromě z důvodů, které jsou předepsány v Šaría.
(b) Je zakázáno použití jakýchkoli prostředků, které by mohly vést v genocidní zničení lidstva.
(c) Ochrana lidského života během doby, kterou člověku určil Bůh na tomto světě, je povinností vycházející ze Šaríe.
(d) Ochrana před ublížením na zdraví je zaručené právo. Je povinností státu jej ochránita je zakázáno jej porušit bez oprávněného důvodu předepsaného v Šaríi.

Článek 3:
(a) V případě použití síly a v případě ozbrojeného konfliktu není přípustné zabití neozbrojeného civilisty, zvláště pak starých lidí, žen a dětí. Ranění a nemocní mají právo na lékařské ošetření; a váleční zajatci mají právo na výživu, přístřeší a oblečení. Je zakázáno znevažovat a mrzačit mrtvá těla. Je nutné vyměňovat válečné zajatce a zajišťovat jim návštěvy, nebo setkání rodin, které jsou rozdělené kvůli válce.
(b) Je zakázáno kácet stromy, ničit zemědělské plodiny a zabíjet hospodářská zvířata, ničit civilní budovy nepřátelské strany střelbou, odstřelováním, nebo jinými způsoby.

Článek 4:
Každá lidská bytost má právo na lidskou důstojnost a ochranu svého jména a cti během svého života i po něm. Stát a společnost musí zaručit ochranu ostatků a pohřebních míst před znesvěcováním.

Článek 5:
(a) Rodina je základ společnosti a manželství je základem rodiny. Muž a žena mají právo na uzavření manželství a žádné omezení kvůli rase, barvy pleti nebo národnosti jim v tom nemohou bránit.
(b) Společnost a stát musí odstranit všechny překážky pro uzavření manželství a ulehčovat jej a zároveň má povinnost ochraňovat rodinu a její blaho.

Článek 6:
(a) Žena je rovnocenná muži v lidské důstojnosti a má svá vlastní práva a povinnosti. Je samostatným občanským subjektem a má svou finanční nezávislost, právo ponechat si své vlastní jméno a zachovat rodokmen.
(b) Manžel je odpovědný za chod a blaho rodiny.

Článek 7:
(a) Okamžikem narození má každé dítě právo vůči svým rodičům, společnosti a státu na správné ošetřování, výchovu, materiální, zdravotní a morální péči. Jak plod, tak matka, musí být ochraňovány a musí jim být poskytnuta zvláštní péče.
(b) Rodiče a ti, kteří jsou v pozici jako rodiče, mají právo zvolit druh vzdělání, které preferují pro své děti, za předpokladu, že berou v úvahu nejlepší zájem a budoucnost dětí v souladu s etickými hodnotami a principy Šaríe.
(c) Oba rodiče mají specifická práva vůči svým dětem a příbuzní mají práva vycházející z příbuznosti v souladu s principy Šaríe.

Článek 8:
Každá lidská bytost má právo užívat právní způsobilosti, se všemi právy a povinnostmi. V případě, že je schopnost nakládat se svou právní způsobilostí omezena nebo ztracena, má tato osoba právo být zastupována svým zástupcem.

Článek 9:
(a) Vzdělání je povinností a poskytování vzdělávání musí být zaručeno společností a státem. Stát musí zajistit dostupnost, způsoby a prostředky pro získávání vzdělání a musí zaručit jeho různorodost v zájmu společnosti tak, aby mohl být každý člověk seznámen s islámským náboženstvím a mohl odhalovat tajemství vesmíru ku prospěchu lidstva.
(b) Každá lidská bytost má právo získat jak náboženské, tak světské vzdělání v různých vzdělávacích , výukových a výchovných institucích, zahrnujících rodinu, školy, univerzity, média apod., a to takovým celkově vyváženým způsobem, který umožní jeho osobnostní růst, posílí víru v Boha a podpoří respekt člověka k právům a povinnostem a vůli k jejich obraně.

Článek 10:
Islám je náboženství skutečné nezkažené přirozenosti. Je zakázáno využívat jakékoli formy nátlaku na člověka nebo zneužívat jeho chudoby a nevzdělanosti k tomu, aby přešel od jednoho náboženství k druhému nebo k ateismu.

Článek 11:
(a) Lidské bytosti se rodí svobodné a nikdo nemá právo je zotročovat, ponižovat, utlačovat nebo zneužívat a neexistuje jiné poddanosti kromě poddanosti vůči Bohu.
(b) Kolonialismus všech typů je jednou z nejhorších forem porobení a je zcela zakázán. Lidé, kteří trpní pod kolonialismem mají plné právo na svobodu a na sebeurčení. Je povinností všech států a národů podporovat snažení porobených národů o odstranění jakékoli formy okupace a všechny státy a národy mají právo zachovat si svou nezávislost a kontrolu nad svým bohatstvím a přírodními zdroji.

Článek 12:
Každý člověk má v rámci Šaría právo na volný pohyb a na to, aby si zvolil své bydliště, ať už ve své zemi, nebo mimo ni. A pokud je pronásledován, má právo hledat azyl v jiné zemi. Země poskytující azyl má povinnost poskytnout uprchlíkovi ochranu, dokud nebude tato osoba v bezpečí, a to za předpokladu, že uprchlík nevyhledává azyl za účelem spáchání činu, který je v šarí’a označen jako zločin.

Článek 13:
Právo na práci je zaručeno státem a společností pro každého práceschopného člověka. Každý má právo si vybrat práci, která mu nejlépe vyhovuje a které odpovídá jeho zájmům, stejně jako zájmům společnosti. Zaměstnanec má právo na ochranu a bezpečí, stejně jako na další sociální záruky. Nesmí mu být přidělena práce nad jeho schopnosti a nesmí být podroben donucování, zneužívání, nebo jakémukoli poškozování. Má nárok – bez ohledu pohlaví – na odpovídající mzdu za svou práci bez zpoždění, stejně jako právo na dovolenou a příspěvky, které si zaslouží. Zaměstnanec má ze své strany povinnost své práci věnovat veškerou pozornost a pečlivost. V případě sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem musí zasáhnout stát a spor napravit, potvrdit právní nároky a vykonat nestrannou spravedlnost.

Článek 14:
Každý má právo vydělávat si na živobytí legální cestou bez monopolizace, podvodu, či poškozování sebe nebo ostatních. Lichva (riba) je jednoznačně zakázána.

Článek 15:
(a) Každý má právo vlastnit majetek nabytý legitimní cestou a má nárok na svá vlastnická práva bez poškozování sebe, ostatních nebo společnosti obecně. Vyvlastnění není přípustné, s výjimkou veřejného zájmu, a to pouze za výplatu bezodkladné a odpovídající náhrady.
(b) Konfiskace majetku je zakázána s výjimkou nutnosti vymezené zákonem.

Článek 16:
Každý má právo, aby využíval plody své vědecké, literární, umělecké nebo technické práce, jejímž je autorem. Má právo na ochranu hmotného i nehmotného prospěchu z této práce, pokud to není v rozporu s principy Šaríe.

Článek 17:
(a) Každý má právo na život ve slušném prostředí, daleko od neřestí a morální zkaženosti, které poskytne člověku zdravý morální osobnostní vývoj a je povinností státu a všeobecně společnosti zaručit toto právo.
(b) Každý má právo na zdravotní a sociální péči a na přístup k veřejné občanské vybavenosti, kterou poskytuje stát a společnost podle dostupných zdrojů státu a společnosti.
(c) Stát má povinnost zaručit právo jednotlivce na slušné živobytí, které splní jeho – a na něm závislých osob – potřeby zahrnující potraviny, ošacení, bydlení, vzdělání, lékařskou péči a všechny ostatní základní životní potřeby.

Článek 18:
(a) Každý má právo na život v bezpečí pro sebe, své rodinné příslušníky a ochranu svého náboženství, své cti a svého majetku.
(b) Každý má právo na soukromí v osobních otázkách svého domova, své rodiny, majetku a vztahů. Je zakázáno člověka špehovat, sledovat, nebo poškozovat jeho dobré jméno. Stát má povinnost ochránit člověka před svévolným zasahováním do života.
(c) Soukromí domovů je ve všech případech nedotknutelné. Je zakázáno do nich vstupovat bez povolení jejich obyvatel, nebo protiprávním způsobem, nesmí být zničen nebo zabaven a obyvatelé nesmí být vystěhováni.

Článek 19:
(a) Všechny osoby jsou si před zákonem rovny, bez rozdílu mezi vládci a občany.
(b) Právo vyžadovat spravedlnost je zaručeno všem.
(c) Právní odpovědnost je ve své podstatě individuální.
(d) Nesmí být nic označováno za zločin a nesmí být trestáno nic, kromě toho, co je ustanoveno v Šaríi.
(e) Obviněná osoba je považována za nevinnou, dokud není prokázána vina v procesu bez zbytečných průtahů a musí být zajištěna obhajoba obviněného.

Článek 20:
Není dovoleno bez legitimního důvodu zatknout osobu, nebo omezit její svobodu, donutit k vyhnanství, nebo ji trestat. Je zakázáno vystavit člověka fyzickému nebo psychickému mučení, nebo jakékoli formě špatného zacházení, týrání nebo ponížení. Stejně tak není povoleno vystavit člověka lékařským nebo vědeckým pokusům bez jeho vědomí, nebo vystavovat jeho zdraví a život ohrožení. Stejně tak není možné vyhlásit mimořádné zákony, které by výše zmíněné akce povolovaly.

Článek 21:
Braní rukojmích v jakékoli formě, nebo za jakýmkoli účelem je přísně zakázáno.

Článek 22:
(a) Každý má právo vyjádřit svobodně svůj názor takovým způsobem, který není v rozporu s principy šarí’a.
(b) Každý má právo obhajovat a doporučovat správné a varovat před špatným a hříšným podle zásad islámské Šaríe.
(c) Informovanost je životně důležitá potřeba společnosti. Nesmí být využita nebo zneužita způsobem, který poškodí vážnost a důstojnost proroků, narušuje morální a etické hodnoty nebo rozkládá, poškozuje nebo narušuje společnost nebo oslabuje její důvěryhodnost.
(d) Je zakázáno vyvolávat nacionalistickou nebo ideologickou nenávist nebo dělat cokoli, co může podněcovat k jakékoli formě rasové diskriminace.

Článek 23:
(a) Pravomoc znamená důvěru; její zneužití nebo škodlivé využívání je zakázáno, aby byla ochráněna základní lidská práv
(b) Každý má právo se účastnit, přímo nebo nepřímo, na správě veřejných záležitostí své země. Každý má také právo zastávat veřejné funkce v souladu s ustanoveními Šaríe.

Článek 24:
Všechna práva a svobody stanovené v této deklaraci jsou předmětem islámské Šaríe.

Článek 25:
Islámská Šaría je jediný zdroj pro vysvětlení nebo bližšího objasnění každého z článků této deklarace.