K dosažení cíle využívají vše. Média, sociální sítě i své vlastní děti. Když svého cíle dosáhou, jediné, k čemu dospějí, je navýšení jejich vlastních příjmů či postavení. Případů je již tolik, že to nemůže být náhoda a mnozí "řadoví" příznivci islámu, multikulturalismu a imigrace to neprohlédnou, dokud budou mít jen jeden úhel pohledu. Multikulturní řetězec je však téměř dokonalý.
Viz Německo. Země je prakticky v čele EU, ekonomicky velmi vyspělá a nebývale multikulturně založená. Většinou vše začne u neziskových organizací. Těm třeba dochází projekty a není na co tedy vybírat peněžité granty z různých státních a mezinárodních fondů. Je tedy potřeba vytvořit novou kampaň. Podobně jako v Česku například vznikají iniciativy, které sledují takzvanou nenávist na síti, či jako Člověk v tísni, monitorují to, co řeknou politici. Pak reagují.
V Německu je to jednoduché. Nacistická minulost dává organizacím velmi účinnou zbraň. Například v Česku je to odsun Němců po válce z pohraničí a emigranti z dob komunismu. Zahrají na city. Pokud tedy politik odmítá rétoriku multikulturní organizace, ta o tom napíše nějaké prohlášení a pošle do médií. Novináři, kteří jsou v úžasu z jakékoliv bubliny, která jde nafouknout, spustí tlak na politika, který to prohlásí. Organizace společně s médii může takového člověka snáze prohlásit za přiznivce nacismu. Bez důkazu. Ale jde to. Stačí jedno špatné slovo. Jsme lidé, to slovo přijde.
Tak asi funguje německá politická likvidace. Dobrovolníci organizací a nyní už několik vládních agentur jsou také schopné člověka vyřadit z pracovního trhu. Napsat zaměstnavateli, že ve volném čase šíří nenávist a propaguje Hitlera (což bývá lež, ale to je nutné v zájmu humanismu), stačí. Firmě hrozí mediální skandál, že zaměstnává neonacistu a tak musí svého zaměstnance vyhodit. O něm se však zmíní média, v titulku napíší, že byl z práce vyhozen jakýsi muž tohoto a tohoto jména pro propagaci neonacismu a žádná jiná firma ho pak nevezme. Takových případů jsou v Německu až tisíce. V Česku se to též povedlo. Aktivista propojený s IVČRN Tomáš Strnad přišel o práci, nahromadily se mu dluhy, odešla od něj manželka a on následně spáchal sebevraždu. Stačil tlak multikulturalistů na jeho zaměstnavatele.
Proč nikdo neřekne organizacím jednoduše stop? Protože až do nedávna občané Německa na multikulturalismus sázeli. Když Angela Merkelová v roce 2010 prohlásila: "německý multikulturalismus selhal, definitivně selhal," ještě tehdy sklízela kritiku. Nyní je tak fanatická, že ztrácí popularitu právě za propagaci. "Uprchlíci jsou pro Německo šancí do budoucna," prohlásila v novorčním projevu. Novináři mají samozřejmě profit z každého zmařeného profesního života. Nejvíce táhnou skandály. Navíc mají pořád v podstatě dovoleno lhát. Je tedy jasné, že z této strany to nekončí. novináři, kteří multikulturalismus nepropagují, navíc čelí tlaku svých kolegů a konkurentů. Například kameramanka a moderátorka jisté televize dostala výpověď za to, že měla podrazit uprchlíka s dítětem. Záběr z její kamery však jednoznačně prokázal, že ke kontaktu její nohy s prchajícím mužem nedošlo. Světová média to zatajila.
Velký profit měla fotografka, která mrtvého chlapce nechala přemístit z útesu na pláž, vyfotila ho a poslala do všech médií. Ta profitovala na dalším vzestupu prodeje, další a další novináři skrze fotografii vydírali politiky a protože ti nechodí mezi lidi, poslouchají novináře. Drtivá většina opravdu dlouholetých politiků ví, že bez populismu volby nevyhrají. Poslouchání novinářů je tak vede k další propagaci multikulturalismu. Je navíc známo, že někteří novináři to dostávají příkazem. Několik veřejnoprávních teleizí, včetně té české, má doporučení, aby informace podávaly v souladu s názory Brusele. Proto ty lži a útoky na odpůrce ze strany ČT.
Někteří velcí podnikatelé jsou na tom stejně. Ne příliš vzdělaní lidé budou pracovat levně, produktivitu budou mít srovnatelnou a původní občané, kteří jsou náročnější na mzdu, o práci přijdou. Nejen, že tím ušetří firmy, ale i neziskovky. Mnoho z příchozích imigrantů naopak práci i přizpůsobení odmítá. Je tedy potřeba zaměstnat terénní aktivisty, kteří budou jezdit za imigranty a umírněně jim vysvětlovat, jak se asimilovat. Dále pak je potřeba dál sledovat sociální sítě, nyní ještě více. Ještě citlivější jsou pak na politická hesla. Sledovat politiky je tedy také nutnější než kdykoli jindy.
Je tedy potřeba vytvořit nové projekty a zažádat o nové granty. Mezinárodní fondy je poskytnou, protože uznají, že nenávisti je mnoho a také, že cizinci by se například měli učit o slově demokracie a že je dobré chodit na toalety a neokrádat lidi z okolí. A také je dobré vědět, že je znásilnění ilegální a tak dále. Ne, to není nic špatného, oni totiž jen potřebují čas, neboť je jejich kultura mladší než naše. A tak se přisypou další miliardy do neziskovek, ty mají rázem opět větší moc. O výsledek tolik nejde. Za 8 let působení české Agentury pro sociální začleňování za účelem snižování počtu romských ghett v Česku, se jejich počet naopak ztrojnásobil.
A jak je možné, že mladí lidé, mnozí studenti humanitních oborů a někteří další vysokoškoláci a další a další lidé pořád tomuto uhozenému multikulturalismu věří? Neboť na nátlak neziskovek vytvořila vláda určitá pravidla. V Česku existuje názorný návod, jak na škole učit nenápadně multikulturalismus. Hate Free Culture například pořádá kurzy multikulturalismu pro policii. Je také jasné, že pořád existují lidé, kteří hodně dají na média. A také mnoho dalších podlehne citovému vydírání. Zaznamenali jsme to například u té fotografie mrtvého chlapce.
Všechno je dokonale propojeno. Pro přežití naší kultury je tedy potřeba přerušit tento začarovaný kruh, jinak budeme neustále tam, kde jsme nyní. A možná na tom budeme ještě hůř.