Strana zelených patřila původně mezi ekologicky zaměřené politické subjekty. Spolupracovala s Green Peace a dalšími spolky, které se zabývaly ekologií. Ta je v nynější politice Zelených již pasé. Strana zelených poslední dva roky cílí více než na ekologii, na islám. A velmi pozitivně.

Poslední větší aktivity jsou podle stránek zelených: rovnoprávnost žen, islám, migrace, státní svátky a svobodný Tibet. Ekologie byla částečně upuštěna a je na vedlejší koleji. Zelená politika míří spíše než na přírodu k islámskému zelenému půlměsíci. Stejný trend totiž zažívají zelení po celé Evropě. Ti švédští zasahují do médií, aby tajila zločiny migrantů, ti němečtí zase kritizují na poklidnými demonstracemi PEGIDY a mlčí nad řáděním extremistů ze skupiny ANTIFA.

Nový předseda Matěj Stropnický je naprostým vzorem klasického “zeleného” politika. V rozhovoru například uvedl, že “není možné, aby 80% Čechů letělo na dovolenou letadlem” a pro své sklony k extremismu jej odmítá i pražská koalice. A, jako ostatní členové současných zelených, hájí islám.

Ten je u Zelených naopak tématem číslo jedna. Za účelem obhajoby islámu neváhá strana užívat nepravdy a lži, a to například tím, že skupinu IVČRN označila názvem Defense League. Strana ve svých zprávách uvádí, že vedení IVČRN vyžaduje a vyzývá občany k násilné aktivitě proti muslimům. Dále pak tvrdí, že urážení islámu není humor, ale provokace za účelem vyvolat agresivní muslimskou reakci.

Šádí Shanáh kriticky komentoval komentáře k islámu od Miloše Zemana a pravidelně hovoří na protiakcích demonstrací proti islámu. Ve svém komentáři k bruselskému masakru například uvedl “kdo vykládá evropskou historii jako střet křesťanství s islámem, se jednoduše mýlí, nebo si na domnělém “odvěkém” civilizačním střetu dělá kariéru.” Dále požadoval, aby muslimové dostali možnost ve školních dějepisných osnovách učit se o tom, jak po druhé světové válce pomohli vybudovat novou Evropu a jak je každý ignoroval a nikdo neintegroval.

Co se týče multikulturalismu, jsou zelení pro represivní opatření proti jeho odpůrcům, chtějí doporučovat výuku multikulturalismu na školách již od první třídy v rámci co největšího počtu předmětů. A také se hodně zaměřují na přehanou a agresivní genderovou politiku, která má zvýhodnit ženy s cílem nakvótovat podíly žen v různých pozicích bez ohledu na schopnosti jiných uchazečů mužského pohlaví.